Historka o králi zvířat Tisk
Čtvrtek, 06 Listopad 2008 13:14
Moto: Chytrost nejsou žádné čáry (stará moudrost) To vám bylo tak. Lev ležel ve stínu svého oblíbeného stromu a odpočíval. Byl po dobrém obědě a tudíž nemusel nic dělat. Poněvadž však neměl, čím by se zabýval, začínal se poněkud nudit. A nuda, jak

jistě víte, nepřináší nic dobrého.

Šťasten ten, kdo si při ní zdřímne, nebo dokonce usne. Ale i to může být zrádné: nemusí se mu zdát jenpříjemné věci, ale sen může být ošklivý, ba dočista plný hrůzy. Nestalo se vám, že jste se s výkřikem probudili a třásli se, nevědouce,co byla pravda a co pouhá noční můra?

Leč zanechme všelikých úvah a vraťme se k našemu králi zvířat.Jak už víme, zmáhala ho nuda, ba omrzelost. To by však nebyl chytrý lev, aby si něco nevymyslel. Rozhodl se tudíž, že si pozve nějakou návštěvu. Milostivě proto k sobě povolal pár zvířat. Jeho komorník vybral ze všech tři: osla, kozla a lišku. Těm se to pozvání pranic nelíbilo a tak postrčili jako prvního osla, který se nejméně bránil.

Ten se sunul, krok co krok, ke stínu košatého stromu, kde ho očekával král zvířat. V tom okamžiku zafoukal větřík a polechtal oslíkovy nozdry, takže ucítil příšerný puch. Otřásl se a sunul se blíž ke králi.„Je ti něco?“ otázal se ho lev.„Ani ne,“ zablekotal hýkavě oslík.„Tak proč se tak třeseš?“ chtěl vědět vznešený pán zvířat.„Prosím,“ odpověděl po pravdě oslík, který nebyl dost mazaný, aby lhal, zřejmě ho to život nenaučil, „protože jsem –“ „Tak co jsi?“ poručil vládce.„Prosím, já se třesu, protože jsem ucítil - “„Tak ven s tím!“ zařval už lev.„No, to bylo tím, že jsem, prosím, ucítil – ucítil hrozný zápach.“„Cože? Vyjádři se jasněji!“„No – zkrátka jsem ucítil, s dovolením, hrozný smrad.“To neměl, chudák říkat, protože takovou drzost bylo nutno ztrestat.A tak byl pravdomluvný oslík roztrhán.

Poté přišel na řadu kozel. Celý roztřesený se bázlivě přiblížil.„Co tu cítíš, milý kamaráde?“ otázal se ho lev.„Já?“ zablekotal kozel. „Já cítím jakousi – no – příjemnou vůni,prosím.“Ten lichotník si nezasloužil za tak nehoráznou lež nic jiného,než před ním osel.

Poté se na svých tichých šlapkách připlížila liška.„Co cítíš?“ zeptal se vznešený vládce.„Prosím, já necítím nic, protože mě přepadla ošklivá rýma, s prominutím,“ odpovědělo to mazané zvíře.Lev mlčí, koulí očima, ale pak mu podá kus masa z osla.„Tumáš a jez, ty, jak vidím, nejsi dnešní.

Kdo může zapřít, co cítí,ten má zajisté nejjemnější čich.“Pravda, je to vymyšlená báje, ale nelze se z ní nakonec poučit, co říkáte?

Aktualizováno Čtvrtek, 06 Listopad 2008 13:20