Krátce po mé svatbě se moje maminka dozvěděla krutou diagnózu, rakovina jater. Tak moc se těšila na své první vnouče, že se na čas vrátila a pomohla mi v nejtěžších chvílích.

Vyrůstala jsem na vesnici v rodinném domku a celý život jsem snila o tom, že i naše děti budou vyrůstat v domku se zahradou. Jenže financování vlastního bydlení se ukázalo jako téměř nemožné. Loni jsme si ale sen splnili, sice trochu netradičně, ale máme obrovskou radost.

Tak už je naše rozhodnutí definitivní, otázku počtu dětí jsme s manželem řešili deset let. Všechny okolnosti nás utvrdili v tom, že naše dcerka bude jedináček.

Nedáno jsem vyslechla zajímavý rozhovor dvou kolegů v práci. Jeden má extrémě čistotnou manželku, druhý bordělářku. Trumfovali se, kdo z nich je na tom hůř. Přivedlo mě to k zamyšlení. Kolik času je vlastně nutné k úklidu? A nepřeháníme to někdy?

Nikdy jsem nad dětmi nijak nepřemýšlela, tak nějak jsem počítala, že nějaké časem přijdou, ale neplánovala jsem kdy. Život se mi obrátil vzhůru nohama, když mi lékař po nehodě oznámil, že pravděpodobně budu neplodná.

Vzpomínám si, jak jsem ještě před dětmi nenechala v krámě žádný módní trend. Když nestačila výplata, tak alespoň páseček nebo šátek v módní barvě na oživení outfitu. Vyjít ven nenamalovaná? Nemožné. Ale pak přišly děti a já o sebe přestala dbát. Nakonec zasáhl manžel, nejdřív mě to urazilo, ale teď jsem ráda.

Natálka a Tomášek se narodili ve 20 týdnu těhotenství, tedy v době, kdy již měli šanci na záchranu. Dvojčátka bojovala ze všech sil, ale život vyhrálo jen jedno...

Začalo to po svatbě, kdy jsme si s manželem řekli, že to zkusíme... Rok před svatbou jsem vysadila antikoncepci a začaly problémy. Neustále mě pobolívalo břicho, menstruace se nedostavovala. Vyhledala jsem pomoc lékaře, ten doporučil diagnostickou laparoskopii. Když jsem se probudila z narkózy, přišel šok. “ Nemůžete přirozeně otěhotnět, máte endometriózu, která způsobila, že vejcovody jsou neprůchodné. Budete muset ještě na jednu laparoskopii, kde vám vejcovody odebereme, aby byla větší úspěšnost umělého oplodnění. “

Bude mi 40 let, ale stále se necítím dospělá, tedy alespoň ne podle pravidel, kterými je dospělost definována. Ale je to daleko lepší.

Můj nejmilovanější Marečku, už to bude rok, co si tě Bůh povolal k sobě a ty ses stal andělíčkem. Ale ani představa, že se na mě díváš shora, mě nedokáže uklidnit. Chci tě mít tady u sebe, obejmout tě, políbit, pohladit.. Ještě aspoň jednou..