Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

For Babies
Na dobrou noc
Bajka o nespokojeném zajíci PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:37

Byl, žil jednou jeden zajíc, žil s ostatními zajíci a králíky, nebyly tam lišky, vlci ani medvědi, všude klid a mír. A to se našemu zajíci přestalo postupně líbit, nudil se, nic ho netěšilo. Oznámil ostatním zajícům,že se vydá do světa. Marně mu to rozmlouvali, že ho tam může potkat nějaké neštěstí, nedal na jejich rady a jednoho rána se vydal na cestu. Šel a šel, cestička vedla mezi obilnými lány, nikoho na ní nepotkal. Když pocítil hlad, nakrmil se v obilí. Když se cítil unavený, lehl si pod keřík u cesty a odpočinul si. Nad ním na nebi kroužili ptáci, plula bělounká oblaka, zajíc se cítil spokojený. Mezitím sluníčko klesalo na obloze níž a níž, šeřilo se, až nastala tma. Zajíci se na chvilku zastesklo po jeho oblíbeném keři, pod kterým dřív spával,ale nakonec se přikrčil k zemi poblíž lesa. Usnul, spal a spal. A zdál se mu podivný sen, že se nad ním sklání něco hnědého, velikého, co strašně funí. Leknutím se probudil...

Celý článek...
 
Hvězdná hádanka PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:33

Proč lidé už od pradávna vzhlížejí ke hvězdám? Líbí se jim jejich záhadný třpyt, opakující se proměny měsíce, klesání slunce do romantických červánků? Nebo to má jiné, odlišné příčiny? A pakliže ano, pak jaké? Básník by se možná zeptal: Proč hvězdo do mých nocí záříš že někdy mě i spánek míjí tvé světlo bloudí po mé tváři v pestrobarevné symfonii. Leč nebuďme sentimentální a uvažujme rozumně. Možná, že lidé měli nějaký praktický a zcela prozaický důvod, proč pozorovali různé nebeské úkazy. Třeba to bylo důležité proto, aby si zajistili obživu? Pokud souhlasíte, máte pravdu...

Aktualizováno Úterý, 15 Duben 2008 12:47
Celý článek...
 
O ubohém kohoutovi PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:31

Byl jednou jeden dvorek, na kterém pobíhaly a kdákaly slepice a každý den od časného rána kokrhal kohout. V králíkárně dupali ušáčkové, v chlívku chrochtalo prasátko. Dvorek patřil k domku, ve kterém žila jedna stařičká, velice přísná paní. V malé komůrce bydlely dvě služky, ty se musely o všechno starat. Práce jim nevadila, za tu dostávaly trochu peněz. Co je však rozčilovalo, byl kohout, který kokrhal tak brzo, že se nemohly vůbec dospat. Jakmile se ozvalo hlasité zakokrhání, musely vstát a nasypat slepicím zrní, králíčkům nasekat trávu, prasátku naplnit korýtko, potom stařence připravit snídani a poklidit domek. Když už to časné vstávání nemohly vydržet, vymyslely plán, že se kokrháče zbaví...

Celý článek...
 
Bajka o ztracené kočičce PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:28

Byla to hezoučká, tmavě a světle žíhaná malá kočička, kterou někdo odvezl za město, vystrčil ji z auta u borového hájku a rychle odjel. Vyděšená micinka zoufale zamňoukala a rozběhla se za vozem, ale kde by na něj stačila! Bezradně se zastavila – co si tu sama počne? Najednou zaslechla štěkot – nějaký pes! Kočička strachy celá ztuhla. A vtom už z lesa vyběhlo hnědé, veliké psisko a hnalo se k ní...

Celý článek...
 
Nesnadná hádanka PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:26

Motto: Hádanky jsou chytrá past, mají tě jen poplést, zmást (neznámý autor)

Co je to? Je to vysoké a je to nízké. Je to blízko sebe. Avšak nemusí to být jen vysoké a nízké. Je to v jednom státě a je to ve dvou státech. Je to krásné v létě i v zimě. Někdy tam prší, ale převážně tam neprší. Mnoho lidí – asi většina v obou těch státech- o tom slyšela, ale jen někteří to viděli zblízka a pokud to viděli, pak třeba jenom na fotografii. Slyšeli o tom i občané jiných států, ale asi pouze málokteří to viděli na vlastní oči...

Celý článek...
 
Bajka o neposedném čuníkovi PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:24

Byla jedna vesnice a v ní stály malé domky i velké statky. V jednom z malých domků žili dědeček s babičkou, kteří byli chudí a měli jen pár slepiček, jednu kozu a malého čuníka. A tohle malé prasátko se tam ukrutně nudilo. Slepice pořád jen kdákaly a snášely v kurníku vejce, koza byla protivná a s čuníkem se nebavila. Co si tam mělo malé, neposedné prasátko počít? A tak jednou, když nebyla vrátka pořádně zavřená, vrazilo do nich čumáčkem a ocitlo se na ulici. Chvilku se trochu bezradně rozhlíželo, ale potom si dodalo odvahy a vypravilo se na výzvědy...

Celý článek...
 
Kde domov můj PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:13

Motto: Kdo jest všude, není nikde… Z dopisů Senekových

„Domov? Jak to myslíte?“ Seděl na zábradlí mostu a klátil klukovsky nohama. „Já nevím.. Asi jsem tenkrát chyběl ve škole,“zasmál se; ale vyhlížel spíš nevesele. Podíval se někam dolů, pod most. Možná, že tam bydlel... Kolik asi lidí by na otázku, co rozumí domovem, upadlo téměř do rozpaků, nebo přiznalo, že to přesně neví? Někteří by možná prohodili, co by je v tom okamžiku napadlo. Jiní by se podivili: co tu může být nejasného? Leč nejasností je bezpočtu.. Co je to vlastně domov? Místo, kde jsme se narodili? Odkud pocházíme? Nebo kde žijeme? To je náš byt? Dům? Obec? Kraj? Krajina? Je tolik pojmů, jež se nabízejí, které používáme, aniž bychom se nad nimi obzvláště zamýšleli!

Celý článek...
 
O modrobílém tulipánu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:09

Na starodávné, malované babiččině truhle bylo květů, jako bývá na jaře a v létě na zahrádce –růžových, žlutých, červených, bílých a modrých. Květy na babiččině truhle vypadaly jako pestré kytice. Mezi nimi se skvěl nádherný modrobílý tulipán. Byl ze všech těch květů největší a nejkrásnější – a také to o sobě věděl. Pohleďte, jaký jsem zvláštní a podivuhodný, říkával hned po ránu, sotva se květy probudily a oknem na ně padl odlesk ranního slunce. A což teprve v poledne, v zlaté sluneční záři, to se modrobílý tulipán teprve naparoval! Ale vypínal se i ve dnech, kdy slunce nesvítilo, a ostatní květy ho dlouho obdivovaly a považovaly za čest, že mohly být na jedné truhlici s takovým krasavcem. Jenomže všeho do času – po čase je to věčné chlubení postupně omrzelo. No vždyť my jsme to už slyšely, odpovídaly pokaždé, když tulipán zase začínal se svou sebechválou. A když přesto neustal, začaly se mu posléze vysmívat: Tulipáne, velký páne, zpíváš pořád tu samou písničku, ty jsi jako flašinet! To už modrobílý krasavec nemohl předstírat, že nic neslyší a také to ve své pýše nemohl jen tak snášet. Počkejte, budete litovat! Co byste byly beze mne, ubožáčkové! Opakoval si to pak v duchu jeden den, druhý a třetí, ale marně přemýšlel, jak by to měl těm chudinkám ukázat, nic ho nenapadalo. Až jedné noci, kdy už ze samé rozmrzelosti nemohl spát, přišel na to, co by mohl udělat: z truhly prostě odejde, ty hloupé květy tak nejlépe potrestá za jejich troufalost. Budou pozdě litovat, radoval se a konečně spokojeně usnul. Jak se rozhodl, tak také učinil. A tak začala podivuhodná dobrodružství modrobílého tulipánu...

Celý článek...
 
Další pouť modrobílého tulipánu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:07

Skončilo první dobrodružství, tulipán vzlétl oknem ven a chvíli spokojeně letěl... Pod ním zase domy a domky, vypadaly jako ty, nad kterými se vznášel, když se vyloupl z babiččiny truhlice. Ale co to? Dole se nečekaně objevilo jezero, modré vlny se blyštěly v slunečních paprscích…Takové jezero, jaké bylo na školní mapě, kde se spokojeně usadil! Leč to pod ním – veliké a krásné, to ho vylekalo. Vždyť tudy jsem vůbec neletěl, pomyslel si, kde jsem se to ocitl? Propána, já jsem vůbec nepřemýšlel o tom, kudy se mám vydat! A jak se vylekal, křídla mu zeslábla, cítil, že si musí odpočinout. Snesl se níž, pod ním bylo plno stromů, keřů a květin, na pískem vysypaných cestách stály lavičky. Na jedné z nich posedávaly děti. Ukážu se jim, jistě se těm dětičkám budu líbit. Leč co to? Jeden chlapec najednou vyskočil, v ruce držel nějakou hůlku se síťkou a rozběhl se k němu...

Celý článek...
 
Vražedná sebeláska PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 11:54

Stolní lampa vykroužila na stole svůj stereotypní obrazec, studený, nezúčastněný, kolem něj se roztahovala tma. Kdosi natáhl z té tmy ruku a lampu potočil, tma se rozpustila v měkké pološero, v něm se objevily dvě postavy, sedící proti sobě. "Musím si s ní ještě promluvit!" Hlas byl zvučný a rozhodný. „Nic jiného nezbývá, Josefe!“ "To si ještě rozmysli,“ namítl oslovený "Uvědom si, Viktore, co to děvče v poslední době prožilo!“ "Právě proto! Co když se jí to v hlavě popletlo? Mohlo se to odehrát úplně jinak, ty jsi moc přecitlivělý na kapitána kriminálky!“ "To je rána pod pás, poručíku!“ V mírném hlase zněl slaboučký výsměch... „Ona vypovídá přece stále totéž, že ho viděla, jak tam nad ní klečí a drží se rukama za hlavu!" Kapitán Doubek zavrtěl hlavou. "Vždyť je to ještě dítě!" "Já vím. Připustila, že to snad původně nechtěl udělat. Ale jak se při tom tvářila! Ani v nejmenším ho nelitovala." "A neměl bys spíš politovat ji? Přistihla vlastního otce nad mrtvolou...

Celý článek...
 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL
 
Novinky mezi 3D puzzle od společnosti Ravenburger

raven02Vaše děti mohou postavit sluneční soustavu, poznat dinosaury v Jurském světě nebo si zpestřit pracovní stůl novou keckou Mickey Mouse

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo