Typy babiček PDF Tisk Email
Neděle, 05 Říjen 2008 20:17

Jsou babičky ustarané i starostlivé, hodné i zlé, věčně mladé i přechytralé… Babička je zkrátka nová role každé ženy matky a každá ji uchopí jinak. A jaké jsou babičky vašich dětí?

 

 

 

 

„Moje máma a babička Daniela, je taková normální, nijak se nevnucuje, ráda pohlídá, ale má své hranice. Tchýně je ale pravá věčně ustaraná babička.“ Vypráví Adéla. „ Někdy mi už s tím leze na nervy. To je pořád: A není Danečkovi moc zima? A neměla bys jít s tou rýmičkou k doktorovi? Mě ale takhle často jako tobě děti nepadali, třeba na něj nestačíš. Kolikrát se na to její POZOR leknu víc než samotného skutku, který Daník dělá. Několikrát už se i stalo, že se jí malej také lekl a něco na sebe strhl, ale nejhorší jsem pak já, protože na něj dávám málo pozor. Už k ní moc nejezdím, manžel tam jezdí sám s malým, protože mi opravdu vadí, jak má slzy na krajíčku jen si Daneček odře kolínko. Vím, že to myslí dobře, ale je toho prostě moc. Domů se mi z nebojácného kluka vrací vždycky ufňukánek, co ho všechno bolí a to fakt nechci.“ Rozčiluje se Adéla.

Co by ale Monika za takovou babičku dala. „Přítel už maminku nemá a tak má Alešek jen jednu babičku, mojí mámu. Ta spadá do kategorie Nebudu se starat. Už když jsem byla těhotná říkala mi, že jim také nikdo nepomohl, tak ať nepočítám, že se bude o Aleška starat. Měla jsem těžký porod a hodně komplikací, domů jsem se vrátila dost zhuntovaná a lékařem jsem měla nakázaný klid a jen nejnutnější práce kolem miminka. Potřebovala jsem pomoct s domácností, ale třeba i jen s povozením malého, abych si odpočinula. Máma mě ale odbyla, ať se starám a tak si musel vzít manžel na dva týdny neschopenku. Přestali jsme se s babičkou stýkat a ona sama také nemá zájem. I když občas zavolá, aby mi řekla, že jsem neschopná a co oni museli zvládat. Asi jí přestanu brát i telefony.“ Přemýšlí Monika.

Jsou i babičky, které se rády postarají, ale jen v podle jejich pravidel. Ty by mohly spadat do kategorie Škodolibá babička. No a právě s takovou bojuje Sára. „Snažím se dětem kupovat jídlo, pití a pamlsky bez konzervantů a hračky samozřejmě jen z kvalitních obchodů, jenže když jsou u babičky, tak snídají párky ( a to už když byli batolata), obědvají uzené a to vše prokládají levnými čokoládami a domů si odnášejí hračky z tržnice. Její argument je, že když jsme vyrůstali my, tak to také nikdo nekontroloval a jsme zdraví. Už jsem k ní i s dětmi vozila jídlo, které by mohly jíst, ale vrátila mi ho i s dětmi zpátky. Nechci dětem zakazovat jezdit k babičce, ale už jsme s manželem mluvili o tom, že to asi bude nejlepší, že si to pak třeba uvědomí.“ Uvažuje Sára.

Miladě babičku všichni závidí. Má totiž Super hodnou babi. „Mareček je její první vnouče, takže jsem od ní měla v šestinedělí navařeno, uklizeno, vypráno i vyžehleno. Kdykoliv to jde, bere si Marečka na procházky a všude se jím chlubí. Je to ta nejlepší babička, jakou si jen můžeme přát a taky si ji pěkně hýčkáme. Letos jí k Vánocům koupíme dovolenou pro seniory, aby si také od nás na chvíli odpočinula.“ Směje se Milada.

Existují i další super i hororové babičky.

A jaká je ta vaše? Napiště nám o ní.

Aktualizováno Neděle, 05 Říjen 2008 21:46