Syslím, syslíš, syslíme PDF Tisk Email
Neděle, 28 Září 2008 17:12

Nějak je dáno, že lidé rádi syslí a hromadí věci. Někdy to přeroste až ve sběratelskou vášeň. Někdo sbírá známky nebo cenné mince, jsou ale i o něco levnější sběratelské vášně ale o to víc nás baví. Třeba pohledy od dětí z tábora, plyšové medvídky, boty nebo hezké kabelky. A co sbíráte vy?

 

 

 

„Už moje babička měla ve v obýváku načapané panenky s porculánovými hlavičkami v nádherných šatečkách a načapanými vlásky. Jako malá holčička jsem je mohla jen obdivovat, ale hrát si s nimi jsem měla zakázáno, abych je nerozbila.“ Vypráví Monika, jak začala její sbírka. „Když babička zemřela, vzala jsem si těch pět panen, protože o ně nikdo jiný nestál. No a jak jsem je měla doma vystavené, manžel usoudil, že je to ideální dárek k Vánocům a koupil mi další. Také kamarádky už nepřemýšlely čím mě potěšit k narozeninám. A tak se postupně sbírka, kterou jsem původně vůbec neměla v plánu, rozrostla na úctyhodných 42 panen a myslím, že ještě není u konce. Koupili jsme na panenky prosklenou vitrínu, protože už se nikam nevešly. A nejdražší kousek? Tu jsem dostala od manžela k 35 narozeninám. Až později jsem zjistila, že za ni dal v aukci 19 tisíc. Ale úplně nejdražší jsou pro mě stejně ty panny od babičky, ty se nedají penězi vyčíslit.“Uzavírá povídání o své sbírce Monika.

Karel je už od dětství fanoušek fotbalové Sparty. „Máme toho plný kumbál.“ Na oko se rozčiluje jeho přítelkyně Michala. „Ve fan shopu Sparty už není nic co bych neměl doma, něco mám dokonce dvakrát, to když si Míša myslela, že to zaručeně ještě nemám.“ Směje se Karel. Ve své sbírce má knihy, trička, klíčenky, prostě všechno s logem Sparty. Nejvíce hrdý je ale na karty podepsané fotbalisty.„Nemáš tašku?“ To je otázka, na kterou se nemusíte vůbec ptát Ilony. V bytě má totiž stovky igelitových tašek od různých reklamních až po zahraniční úlovky. „Občas mě naštvou manžel nebo děti, kteří si bez zeptání nějakou tašku vezmou třeba do školy nebo na nákup. Už jsem takhle přišla o pár zahraničních úlovků od přátel.“ Vypráví Ilona. „Sbírat jsem začala, když si mi začalo být líto použít některé tašky, na kterých byl zajímavý obrázek, znovu. Tak jsem si je schovávala a nakonec se jich sešel slušný počet.“ Usmívá se Ilona nad skříní plné tašek. Jediné pravidlo její sbírky je, že tašky musí být v pořádku, nepotrhané a čisté. Jednou za čas všechny vypere, aby se na nich nedržel prach.

I já jsem ke své sbírce přišla náhodně. Jeden čas jsem si v akcích nakoupila šátky na krk, protože se mi líbily víc než šály. Sem tam jsem si během let koupila i další zajímavé kousky, které jsem ale třeba ani nenosila a nějaké jsem dostala od přátel. No a pak na každé dovolené mě to vždy táhlo do obchodu se šátky. Mám jich kolem 50, malé velké, dlouhé, čtvercové, barevné i černé. To že už vlastně sbírám mi ale došlo až po 10 letech, když se mě přítel na dovolené zeptal, co si chci koupit jako suvenýr a na odpověď ,šátek, mi odpověděl: co jiného, že jsem se ptal.

A co sbíráte vy?

Aktualizováno Neděle, 28 Září 2008 20:17