Rodila jsem císařem PDF Tisk Email
Úterý, 09 Září 2008 18:46

Daneček mě trochu potrápil. Usmyslel si, že se zkrátka neotočí hlavičkou dolů a tak když přišel náš termín 28.8.2008, nastoupila jsem s obří taškou do nemocnice na pozorování. Příliš jsem si tu ale neodpočinula. Měla jsem obrovské křížové bolesti a jednou byly tak silné, že jsem si raději řekla o injekci. Porod přišel symbolicky první školní den v 1 hodinu ráno, ale Daneček asi nechtěl slavit narozeniny současně s nástupem do školy, tak vykoukl na svět až o den později.

Intervaly mezi kontrakcemi byly od začátku dlouhé – po půl hodinách a tak mě ani doktor na vizitě neprohlédl a nevšímal si mě až do 20 hodina. To už se na mě raději podíval a poslal mě na hekárnu. Po prohlídce se mi porod rozjel a kontrakce byly častější. Podpořit mě přijel i můj manžel. Kolem 3 hodiny ráno v úterý 2.9.2008 už jsem byla otevřená úplně, jenže sestra zjistila, že Daneček nemá napřed zadeček, ale nožičky, takže by při porodu hrozilo malému poranění. Připravili mě na císařský řez a ve 3:30 byl Daneček na světě. Měl 51cm a 3150g. O první pochování ale manžel nepřišel. Na sál ho sice nepustili, ale jakmile malého ošetřili, mohl si ho podepsat a pochovat.

Celý den po porodu jsem se vzpamatovávala z narkózy, zatímco manžel obvolal všechny příbuzné a kamarády. Bohužel mi špatně napíchli žílu a od náplasti, kterou mi na to dali, mi na ruce naskákaly puchýře po celé ruce, takže se mi starání o miminko dost ztížilo. Danečka mi dávali jen na kojení, ale třetí a čtvrtý den už jsem ho měla alespoň přes den u sebe a večer mi ho sestry vzali a dali mi injekce na bolesti. Pátý den už jsem se o něj mohla starat celý den i noc a ještě ten večer jsem zčínala mít mléko. V pondělí mě po vyndání stehů pustili s Danečkem konečně domů. Daneček je velký jedlík, takže už při propuštění měl porodní váhu.

První den doma byl hlavně díky novopečenému taťkovi v pohodě. Vzal si celý týden dovolenou, aby se o nás mohl starat, dokonce zvládl i první koupání. Tchyně si zase vzala na starost praní a vaření, takže se s Danečkem můžeme pěkně seznámit a nemusím se skoro o nic starat. Miminko je doma klidnější i díky tomu, že je tu větší klid než v porodnici, kde pořád sestry chodily s něčím otravovat. Jen ty noci mu zůstaly jako v nemocnici, mám pocit, že se bojí, že ho v noci vždycky někomu dám a nebude s námi doma, tak večerní a noční kojení je sice v pohodě, ale spát se mu moc nechce a nechci ho zvykat na velkou postel a mít ho u sebe, prostě musí být v postýlce, tak ho táta chová a uspává, protože já s tou rukou to mám o něco složitější.

Po císaři jsem se cítila hrozně zmasakrovaná a unavená, všechno hrozně bolelo, špatně se vstávalo. Bolí to ještě teď, ale s tím musím počítat, spíš mě trápí ta ruka, až ta bude v pohodě, tak se mi bude dařit zase o trochu lépe.

Tak mi držte palce a těšte se na další příběhy, které nás s Danečkem potkají.

Aktualizováno Úterý, 09 Září 2008 18:59