Svatba jako řemen PDF Tisk Email
Středa, 03 Září 2008 21:38

Jeden Murphyho zákon praví, může-li se něco pokazit, pokazí se to. U svateb jako by to platilo dvojnásob. Neznám nikoho, kdo by při přípravách svatby neměl alespoň jeden zádrhel. I mě za tři týdny svatba čeká a s blížícím se termínem se kazí jedna věc za druhou. Kdybych věřila na znamení, už bych svatbu asi zrušila. Maminky, uvítám od Vás jakoukoliv radu, jak byste řešily nesnáze se svatbou a také vaše příběhy, jak probíhala vaše svatba.

O svatbě jsem se začali s přítelem bavit už od narození syna loni v červenci. Oficiálně mě ale o ruku požádal o ruku v únoru. Vybrali jsme si termín 20.9. 2008 a začalo plánování. Sepsala jsem vše co bude potřeba a protože jsme se do toho chystali ještě rekonstruovat, nepočítali s příliš vysokým rozpočtem a domluvili se na malé svatbě jen s rodiči, sourozenci a svědky a aby nebyli ochuzení zbylí příbuzní a přátelé, rozhodli jsme se po hostině udělat oslavu ještě pro ně tak. Během rekonstrukce jsem si vyšetřila hodinu času, kdy hlídala babička a vyrazila pro šaty. Mojí představu jsem nesehnala, ale celkem pěkné šaty jsem si zamluvila v půjčovně, také obleček pro syna a koupili jsme oblek a boty pro přítele. Až potud vše probíhalo v pořádku. Restaurace, kterou jsme chtěli pro hostinu, byla už zamluvená, ale i to jsme vyřešili snadno a zamluvili jinou. Kytky, myrty, auta atd., všechno už bylo domluvené a já byla maximálně spokojená. Bezva, 3 měsíce před svatbou bylo vše potřebné organizačně zvládnuté, ale všechno začalo padat na lidech.

Dva měsíce před svatbou přišla tchyně a oznámila mi, že bych ještě měla pozvat jejího bratra a sestru. Sice jsem jí řekla, že můžou přijít na oslavu, ale nenechala si nic vysvětlit a já nakonec ustoupila. „To ale znamená auto a výzdoba na něj navíc“, říkám jí. „To není problém, strýc auto má, a všechny odveze“. Dobře, smířila jsem se se čtyřmi lidmi navíc a doobjednala výzdobu.

Měsíc před svatbou jsem si domluvila s 15 kamarádkami termín na rozlučku se svobodou. Týden pře ní mi to 10 kamarádek zrušilo. Probrečela jsem půl dne, ale dobře, řekla jsem si, že alespoň vím, na koho se můžu spolehnout. Pak mi oznámili moji rodiče, že přijdou jen na obřad a na hostinu už ne. Takže nevěsta bude mít na hostině jen sestru a jejího manžela, zatímco ženich 10 příbuzných. I s tím jsem se nakonec chtě nechtě srovnala.

Další podpásovka ale přišla včera. Dávala jsem tchyni rozpis aut. Abychom zbytečně nemuseli shánět řidiče, bylo vše vymyšleno tak, že bude řídit otec ženicha, svědek, přítelovo sestra, manžel mé sestry a samozřejmě onen už zmiňovaný strýc. „S tím strejdou nepočítej, teta mi říkala, že řídit nechce, protože bude před svatbou nervózní a chce si dát frťana.“Oznámila mi tchyně. Podotýkám, že s oním strýcem se moc neznám a ani přítel se s ním nijak zvlášť nestýká, takže nemá být proč nervózní. Pochopila bych, kdyby odmítla otec ženicha, ale být tím strýcem, hanba by mě fackovala, nechat řídit právě tátu ženicha a sám se nechat vozit. Žena tohoto strýce mi na rozdíl od něj pomáhá dost, upeče veškeré cukroví i dort a ráno před svatbou se bude starat o syna. Jsem za to ráda, ale pomoc v rodině přeci neznamená, že si pak můžu nechat všechno líbit!

Zajímavé bylo také potvrzování míst v restauraci, kdy mi tchyně dala skvělou radu „Pro malýho jídlo neobjednávej, každý mu dá něco zobnout.“ Představila jsem si to své batole, jak chodí od jednoho k druhému a čeká, komu co upadne a prostě jsem mu poloviční porci objednala. „A kdo ho ale bude krmit?“ nedala se tchýně. „Třeba já“ odpověděla jsem už naštvaně, takže už raději nic neřekla. Popravdě, po tolika zádrhelech a hádkách mám chuť se na svatbu prostě vykašlat, protože se bojím, co se ještě za dva týdny pokazí. Na druhou stranu ale doufám, že když se všechno kazí teď, mohla by naopak svatba být opravdu skvělý den.

Co byste dělali vy? Jak jste řešili problémy s příbuznými na svatbě?Měli jste krásnou nebo naopak katastrofickou?

Aktualizováno Středa, 03 Září 2008 21:42