Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Bodlináč PDF Tisk Email
Neděle, 31 Srpen 2008 19:23
Příběhy týdne skončily, ale protože jste mi jich poslali dost, budu je postupňe zveřejňovat dále. A pište mi dál na mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , vaše veselé i smutné osudy. Ráda je zveřejním.
A který příběh zvítězil? Protože mělo více příběhů stejný počet komentářů, musel jsem jeden vylosovat. Cena za příběh týdne tedy míří k Janě. Nejvíce komentářů pod příběhy bylo od Remek a proto pokud mi pošle adresu, přijde cena i jí.
Čas od času se každý z nás alespoň jednou v životě ocitne v roli hlídací bábi a naskytne se mu dostane tak jedinečná možnost vyzkoušet si, zda umí v dané situaci rychle reagovat. Jednou jsem taktéž dělala chůvu a díky bohu, po této zkušenosti, snad i naposledy do doby, než si pořídím své vlastní ratolesti. A jak všechno začalo? To se totiž takhle jednoho letního večera mí rodiče spolu s tetou a strejdou rozhodli, že si po dlouhém čase tráveném u rodinného krbu trochu povyrazí mezi lidmi, pobaví se. A já? Jakožto nejstarší potomek, jsem byla pasována na chůvu a pověřena oním nejtěžším úkolem – hlídáním dvou nedospělých capartů. Do onoho večera jsem netušila, co mi osud přichystal a čím mě hodlal nemile překvapit. Rodiče odjeli, osiřela jsem spolu s malým bráškou a sestřenkou v nezvykle opuštěném rodném domově. Hodinové ručičky běžely jak o závod, ale dítka né a né usnout, zaobíraly se naprosto jinými zájmy, ale spánek se mezi ně nedal
Tak a teď vám povím povídačku na dobrou noc, a pak alou do postele!“
„Né, my chceme něco strašidelného!“ odporovaly mému návrhu.
„No ,a pak místo spaní se budete bát, že?“
„Né!!!!“ křičeli jeden přes druhého a loudili.
„Tak dobře, ukecali jste mě.Ale pak už se bude spát!“ Zpřísnila jsem hlas.
„Dobře, dobře!“ slibovali, jen abych už začala se slibovaným vyprávěním.
„Tak tedy: Slyšela jsem, že po světě chodí jeden krvelačný člověk dychtící po krvi zlobivých dětí, jež odmlouvají se spaním, to pak obchází stavení těchto dětí a ve spánku jim saje krev.“
Spatřila jsem jejich otevřená ústa do údivu a pokračovala jsem. „Někteří rodiče ho spatřili a popisují ho jako muže střední postavy, shrbeného až k zemi. A jeho obličej? Ten má zahalený, aby mu nebylo vidět do příšerných očí bez známek jakéhokoliv citu. Vždy když přicházel pro své nevinné a bezbranné oběti, bylo slyšet pomalé, plíživé šoupání jeho bot…..“
Víc jsem však nestihla doříci, pod okny se ozval šramot podobající se tolik mnou líčenou povídačkou. Zvuky neustávaly, naopak. Dosud spící hlídač se rozštěkal a né a né ustat ve své činnosti. V pokoji nastalo ticho jako v hrobě. Obě děti pohltil obrovský strach, ani já jsem v tom okamžiku nebyla žádnou světlou výjimkou. Byly jsme ticho jak myšky, naslouchaly jsme tajemným zvukům, hlasitému dupotu pod oknem našeho pokoje. Má fantazie začala pracovat na plné obrátky a při představě, že by tam mohl nohama šoupat cizí chlap se zbraní v ruce, na mě málem šly náhlé mrákoty. Brácha se sestřenkou se mě držely zuby nehty, nechtěly se mě pustit jako nejžíznivější klíšťata, v očích se leskl strach a beznaděj.
„Přišla si pro nás ta obluda!“ Sípaly s pláčem na krajíčku. „Ale kdepak, to jsou jen hloupé povídačky!“Snažila jsem se je sebevíc uklidnit, ale hlas se mi chvěl víc než jsem chtěla, takže jsem je moc nepřesvědčila.
„A kdo je teda venku, když ne ona?“ Chtěly hned vědět. „Raději zhasnu, a půjdu se podívat.“ Jak jsem řekla, tak jsem i učinila. Bojácná ratolest zalezla pod postel. Blížila jsem se k oknu, otevřela žaluzie a jediné, co jsem v tu chvíli s určitostí věděla, bylo, že mě mrazilo v zádech a můj strach sílil. Pes chvíli štěkal, chvíli kvičel bolestí a člověk nevěděl, co si o tom všem má myslet. Za sklem se rozprostírala tma, nic nebylo vidět, vše až na výjimky spalo. Hrozila jsem se myšlenky, co bych dělala, kdyby se zjevila cizí tvář – nejspíš by mi přihodila náhlou mrtvičku. „Tak co? Vidíš něco?“ Tázaly se malí hrdinové z pod postele. „Ne, jdu ven!“ Bylo jím odpovědí. „Ne, to nemůžeš, bojíme se!“ Ozývala se dvojhlasná hysterie plná zoufalství. „Půjdu, zamkněte za mnou a nic se vám nemůže stát.“ Bráška ač nerad, přec se vzchopil jako opravdový chlap a zamknul. Ocitla jsem se v nicotě tmy, v ruce vybavená paličkou na maso a ruční baterkou, dýchal na mě chlad letní noci, nebylo vidět ani na krok, šla jsem pomalu k psovi vydávajícího divné zvuky. Byla jsem u obávaného místa, strach mi svíral žaludek s myšlenkou, co asi tak spatřím, jakmile rozsvítím baterku. Dřív než jsem ji rozsvítila, připravila jsem se na případný útok. Blick. Světlo jsem namířila na těžko popsatelnou spoušť a v onom okamžiku mi palička vypadla z ruky, snad úlevou. U zlatého smrčku se zčista jasna objevila asi tak metrová díra a na jejím dně skuhral můj pes, plně ponořený do zápasu s malým ježurou. Nikdy jsem necítila větší úlevu jako nyní, neodpustila jsem si těžko zadržitelný smích vůči hlouposti mého čtyřnohého mazlíčka. Ten můj blázínek dostal chuť na masíčko, a díky svým loveckým vlohám se pokusil lstí podhrabat k píchajícímu klubíčku. Bohužel to ale nedomyslel, a čím hlouběji a urputněji pracoval, tím hlouběji se ježek vzdalovat v nitru země. A co na to bodlináč? Ten se tak zpod těch svých bodlin mohl usmívat bláhovosti a marnosti mého psíka.
Aktualizováno Úterý, 02 Září 2008 05:55
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo