Táta po porodu PDF Tisk Email
Úterý, 05 Srpen 2008 16:20

Než přijedete domů z porodnice s čerstvým přírůstkem, musí toho novopečení taťkové hodně stihnout. A když už jste doma, snaží se užívat si nové miminko s Vámi, i když o tom tolik nemluví. Přečtěte si dnešní vyprávění od našeho táty Petra .

Samozřejmě, že po takové události, jako je přírůstek do rodiny, nastupují bujaré oslavy. Samozřejmě jsem si tím prošel také. Ještě, že přítelkyně byla v porodnici „jen“ čtyři dny. Jasně, že mě čekal doma úklid a přípravy na příjezd mojí „hrdinky“ a našeho krásného malého miláčka Danýska. Nezbytná kytička zdobila ve váze obývák a v kuchyni se to blýskalo čistotou. Já totiž strašně nerad myji nádobí, ale teď se muselo uklidit, to je jasné.

Příjezd druhé poloviny rodiny domů byl nádherný a jako opětovný otec po skoro dvaceti letech, jsem se cítil velice hrdě a výborně. Myslím, že každý otec po čtyřicítce je svým způsobem na to vše hrdý. Každý si dovede představit první jízdu s kočárkem po městě. Někdy jsem viděl i zvědavé oči, jestli je to tedy moje dítě, nebo vnouče. Ale pro většinu lidí jsem snad vypadal jako otec…a velice pyšný.

Začal jsem samozřejmě se vším doma pomáhat od prvního dne, pořád jsem se chodil koukat na to malé štěstíčko do postýlky a asistoval při krmení a vlastně u všeho. Danýsek se budil jen na jídlo a to docela s přesnou pravidelností cca 2, 5 hodiny. Již dříve u svých kluků z prvního manželství, jsem u kojení asistoval a opravdu jsem se nemohl vynadívat na to, jak to mrně je přisáté k mamince a hřeje ho i jeho mateřské teplo. Moc ten pohled se mi líbil a nikdy na to nezapomenu.

Opravdu jsem i přítelkyni litoval, jelikož je to sice asi příjemné se takto spojit se svým děťátkem, ale asi to trochu bolí a chvílemi je to třeba i nepříjemné. Ten náš Danýsek mamince tak rozkousal bradavky, že si je musela vyléčit. Z toho důvodu jsme koupili odsávačku a mléko odsávali. Myslím, že byla ta moje mamina znovu hrdinka, protože jsem jí pozoroval, jak ze sebe tahala, sála a „ždímala to mléku, jak to jen šlo. Bylo mi jí líto, jak ve dne, v noci toto stále opakuje. Proto jsem si hned vzpomněl na to, jak někteří výrostkové doma rodičům říkají „nechte mě bejt, to je můj život“, to si myslím, že je každý, kdo toto vysloví, velice mimo. Kdo to nezažil, to piplání, tak to nepochopí.

Je jasné, že první půlrok, je vidět na Danýskovi pomalu každý týden, každé kilo nahoře a každou chvíli se dělají nějaké pokroky. Nám se už daří krásně se točit na bříško, držet hezky hlavičku a trochu i popolezeme dopředu i dozadu na kolenou. Společně se těšíme na první krůčky a snad to bude brzy. Samozřejmě se nám pomalu vyklubou za chvíli zoubky a budeme brzo už vypadat, jako dozrávající děťáko. Ve stravě jsme také pokročili a jíme už ovoce, přesnídávky a kašičky….krmení je krásné i ze lžičky….

Tak jsem zvědavý na naše pokroky po prázdninách…..určitě Vám o tom napíši

Aktualizováno Úterý, 05 Srpen 2008 17:20