Jak se bude jmenovat? PDF Tisk Email
Úterý, 29 Červenec 2008 15:08

Další povídání s budoucí maminkou Jitkou, bude o tom, jak je těžké vybrat a shodnout se na jméně pro budoucího potomka.

Vybírání jména pro naše mimi bylo pro nás s manželem zdrojem dohadů od doby, kdy jsme se dověděli, že to bude chlapeček a ne holčička po které jsme oba toužili. Pro holčičku bylo jméno jasné, ale co teď když to má být kluk? A tak jsem se začali dohadovat, to nám vydrželo asi dva měsíce.

Zpočátku manžel prohlásil, že to bude Lukáš po něm, to jsem radikálně odmítla a taky jsem odmítla jakékoli jméno, které již v rodině je, mě samotné bylo vždy nepříjemné když se řeklo moje jméno a já reagovala „a která“ protože se moje mamina jmenuje stejně a v manželově rodině se tak jmenuje teta. Tohle manžel nezná, ale ustoupil a hledal jméno, které by se mu pro našeho drobečka líbilo. Já mezitím už prohlásila, že to bude Daniel, tohle jméno v rodině není a navíc svátek nebude slavit hned blízko narozenin, chtěla jsem to mít alespoň trochu rozdělené a ne hned po sobě svátek a narozeniny. Jenže manžel si začal prosazovat jméno Matyáš. Sice se mi tohle jméno také líbí, ale vzhledem k tomu, že ho dnes dává hodně maminek, tak jsem se tomu bránila. Navíc jméno není v kalendáři a při představě, že bych musela na matriku vyřizovat povolení jména a to papírování, které je v našem státě snad oblíbenou disciplínou, brrr, to ani náhodou. A tak při každé návštěvě u příbuzných se nás všichni ptali, jak se bude malej jmenovat a já vždy říkala všem totéž, že chci Daniela a manžel chce Matyáše, přičemž mě vždy všichni potěšili stejnou reakcí, že Matyáše nebo Matěje má dnes hodně prcků a že Daniel je moc pěkné jméno a proč si na tom Lukáš tak trvá, na to nikdy nijak nereagoval. Lukáš je totiž flegmatik a tak si myslí vždycky svoje a s nikým se do hádek nebo diskuzí nijak zvlášť nepouštní, prostě řekne svůj názor a nebo mlčky poslouchá názor někoho jiného a myslí si své. Při návštěvách u Lukášovo rodičů jsem vždy od jeho druhého otce, kterému říká strejda, dostali nový typ na jméno, které nás pokaždé pustilo do debaty o jménech, strejda navrhoval jména jako Alois, Pankrác, Servác nebo Bonifác a podobně, i tohle nechávalo Lukáše klidným a občas jen pronesl, že chce Matyáše. Takže když došlo k tomu, že jsem dostala od paní doktorky formulář na vyplnění jména a měla jsem vyplnit jméno pro našeho chlapečka, nechala jsem toto místo volné a vyplnila jen jméno pro holčičku, které pro nás bylo jasné „Kateřina“ a řekla manželovi, že bude potřeba se rozhodnout a ten papír podepsat dřív než se půjdu zapsat do porodnice. A tak manžel jen vzdychl a řekl „stejně si to jméno, co chci já neprosadím, tak ať je po tvém“ a se smutným výrazem mi podepsal jméno Daniel, které se mu sice líbí, ale chtěl Matyáše. Slíbila jsem, že v případě, že budeme mít ještě jedno miminko, které bychom chtěli, ale to ukáže čas, tak mu do jména vůbec mluvit nebudu a výběr bude pouze na něm a odsouhlasím takové jaké bude chtít.

Zápis do porodnice byl nad mé očekávání velice snadný. Na kurzu pro maminky jsme byli upozorněni, že sestra nemusí mít čas s námi to papírování vyřizovat a že se nám může stát, že tam půjdeme několikrát, navíc mi moje sestra říkala, že jsou tam nepříjemný a tváří se jako kdyby je člověk obtěžoval. Takže jsem s hrůzou co všechno nastane zazvonila na porodním sále a čekala kdo a s jakým výrazem mi přijde otevřít. Otevřela milá sestřička, která nás s manželem vzala dovnitř a s dobrou náladou s námi ještě vtipkovala. Měla jsem sebou oddací list, těhotenskou průkazku, průkaz pojišťovny a i ten papír o jméně. Sestra s námi vyplnila krátký dotazník kde vypsala jen naše jména, datum narození, rodné číslo, bydliště a vzdělání, u mě navíc zdravotní stav a nemoci v rodině. Pak jsem jí předložila papír o jméně a ona mi k tomu řekla, že si ho mám nechat u sebe a dát ho sestře až když budu u příjmu do porodnice a půjdu rodit, že by se mohlo stát, že budu muset rodit jinde a pak bych to musela vyplňovat znovu. To mě trochu znepokojilo a napadlo mě, jestli mě vůbec až půjdu rodit v nemocnici přijmou, takže budu doufat. No a nakonec mi nechala podepsat formulář kde bylo naspáno, že souhlasím s účastí učenkyň u porodu a s chodem nemocnice. Toto jsem podepsala a s vyděšeným výrazem se zeptala kolik těch učenkyň u porodu bude. Sestra se na mě usmála a řekla, že mám termín porodu během prázdnin, tak se může stát, že tam nebude žádná a když by byla tak maximálně jedna. Tak to se mi ulevilo. Ale stejně jsem hrozně zvědavá jak bude porod probíhat, pořád si to nějak nepřipouštím a jsem spíš zvědavá jak to bude ve skutečnosti probíhat. Teorii jsme probrali na předporodním kurzu, ale jaké to bude až to všechno přijde to se musím nechat překvapit.

 

A jak jste vybírali jméno pro mimi Vy?
Aktualizováno Úterý, 29 Červenec 2008 17:47