Bydlení s tchyní PDF Tisk Email
Neděle, 20 Červenec 2008 19:28

Zpočátku se to zdálo jako nejlepší řešení. Během rekonstrukce jsme se zkrátka já a můj tehdy 9 měsíční syn, nastěhovali ke tchýni do bytu 2 + kk. Tchýně je skvělá ženská, dobře vaří, kdykoliv může, pomůže, a když děti povyrostou, ráda si je bere na celý víkend. Jenže žít vedle někoho, kdo je pro vašeho životního partnera skoro svatý, má také svá úskalí.

Tchýně s tchánem si nechali jen ložnici a nám velkoryse přenechali celý obývák s rozkládacím gaučem a kuchyňským koutem, abych tu malému mohla připravovat jídlo i v noci. Na velký jídelní stůl jsem vybalila veškeré Adámkovo věci a své nechala v obřím kufru a některé pověsila na židle, protože v obýváku není žádná skříň na ukládání oblečení. Jen jsem dovybavila další potřeby a rozhlédla se po místnosti, už jsem měla špatné svědomí. Z perfektně naklizeného se totiž stalo něco jako sklad oblečení, hraček, plen a kojenecké výživy. Když to viděl přítel, také se zhrozil, ale kam ty hromady věcí dát, když není k dispozici skříň, sám nevěděl. Tchýně ale naštěstí vzala vše v pohodě, ale každý večer běhala s hadrem, jakoby to nějak chtěla uklidit. Ráno vstávali stejně jao my, v koupelně jsme se prostřídali, idyla.

Poprvé jsme se neshodli nad mým uspáváním. Jsem zvyklá dát malého do postýlky, zazpívat mu a odejít, když poplakává, ještě tam párkrát zajdu, a když vidím, že mu nic není a chce dělat jen vylomeniny, zpřísním hlas a za chvíli spí. Jenže jednou nespal. Nechtěl jíst, pít, dudlík, konejšit, jen blbnul, a když jsem odešla, plakal. Myslela jsem, že mě jako už mnohokrát předtím zkouší, jestli nepovolím, jenže tchýně ho vyndala z postýlky no a měl pokakanou plenu. Asi nemusím popisovat, jak hloupě jsem se před ní cítila. Od té doby jsem raději v pokoji, dokud neusne a nevím, jak ho to pak doma odnaučím.

Asi největší zádrhel byla pračka. Protože je Adam pěkný čuník, peru obden, jenže to tchýně taky, a protože jí pračka málo ždíme, prádlo schne ještě k tomu dlouho. Pračka byla pořád plná a sušák také, takže jsme se pořád dohadovaly a dohadovaly. Jednou mi přihodila tmavé kalhoty k bílému prádlu s tím, že se nic nestane. Stalo, všechno obarvily. Taky mi chtěla pomoct se žehlením a vzala Adamovo „bodýčka“ a trička na mandl. Stroj ale zalisoval kovové zapínací patentky tak, že už je nezapnu a u triček rozlámal umělé knoflíky.

Adámek taky zjistil, že babička se nechá snadno přesvědčit k jeho lumpárnám, takže už jí ani neříkám, ať ho nevyndává z postýlky, když má spát a nechodí se s ním mazlit, když ho okřiknu. „Ona to myslí dobře,“ říkal mi často přítel, ale to já věděla. Jen jsem si vedle ní kolikrát připadala jako hrozná macecha a ona byla ta hodná rozmazlovací babička, ke které kolikrát raději natáhnul ručičky raději než ke mně. A to člověku prostě přijde líto. Musím uznat, že jsem měla každý den teplý oběd a taky si občas vzala Adámka, abych si vypila kafe, syn se tam také naučil jíst domácí jídlo místo přesnídávek, což doma nechtěl.

Abych to shrnula, za 14 dní se konečně stěhujeme zpět domů a já se těším i na to šílené uklízení jemného prachu a praní všeho prádla. Konečně budu mít doma svůj klídek, své soukromí a budu si moct dělat věci, jak chci a kdy chci já a jen doufám, že už nikdy nebudu muset bydlet s kýmkoliv jiným než se svou rodinou. Doma je prostě doma.

Máte také zkušenosti s bydlením s rodiči nebo tchýní? Jaké?

Aktualizováno Neděle, 20 Červenec 2008 21:29