První dovolená s Kubou PDF Tisk Email
Středa, 09 Červenec 2008 19:50

Zpočátku jsem se naší první dovolené s dvacetiměsíčním Kubíkem mírně obávala, ale na druhou stranu – neměli jsme jet na konec světa, ale jen na týden do Krkonoš. A protože se podle předpovědi mělo počasí prudce ochladit, přípravu jsem nijak nepodcenila. Výsledkem bylo k mému zděšení 8 tašek, což mi pro tři lidi přišlo poněkud příliš a naše miniautíčko mělo co dělat, aby všechna zavazadla pojmulo.Širokou škálu oblečení pro případ poblinkání, zašpinění, pro dny horka, dny chladna, hygienické a přebalovací potřeby, léky, hračky, boty…A také jídlo pro Kubu v podobě kojeneckobatolecích skleniček, Sunar a nějaké jídlo pro nás, jelikož jsme neměli objednánu žádnou penzi.

Cesta z Moravy do Krkonoš trvala přes čtyři hodiny, ale stačila nám jen jedna protahovací zastávka, přestože synek spal jen necelou hodinku.“A jak se chlapeček jmenuje?” přivítala nás majitelka penzionu. “Jakub”. “No, tak to už tu máme třetího Kubíka a můj syn se také tak jmenuje, “smála se. Takže v penzionku pro 7 rodin bylo “přejakubováno”. Aspoň jsme neměli problém strefit se do jména chlapečků, se kterými jsme se a s jejich rodiči setkávali na útulné zahradě. Dům byl plně obsazen a to povětšinou rodiny s batolaty v Kubíkově věku, kdy byl skutečně zařízen pro děti, tak jak bylo inzerováno. Ty se mohly vyřádit na zmíněné zahradě s průlezkami, bazénem, trampolínou, hračkami a samozřejmě s houpačkou a pískovištěm. Pro případ nepřízně počasí byla v domě vybudována i herna a společenská místnost. Na pokoj jsme dostali dětskou postýlku a židličku na papání.

Výlety proběhly nad očekávání dobře. Kuba se jen jednou na parkovišti před supermarketem poblinkal a menší problém jsme měli s usínáním v zoologické zahradě, kde se nám Kubíka podařilo uspat až po půl hodině neustávajícího srdceryvného řevu, který jsme přehlušovali pobytem u nedalekého puštěného hučícího kompresoru.

Počasí nám přálo, žádná veliká vedra, tak akorát, jen zkraje týdne jsme jednou zmokli, ale Kubík mohl aspoň poprvé vyzkoušet novou pláštěnku. Zapůjčené starobylé nosítko po dvou bratrancích jsme použili jen jednou a to při cestě kabinkovou lanovkou na Černou horu, kde jsme shlíželi rašeliniště a panoráma Krkonoš, jinak jsme si vystačili s kočárkem, např. při výletech ze Špindlerova mlýna a Pece pod Sněžkou. Šlo jen o to vybrat vhodnou trasu. Co se týkalo zvířátek, tak kromě těch v ZOO mohl Kubík na vlastní oči pozorovat pasoucí se kravičky, pro nás s manželem se stal “zpestřením” jednoho z našich výletů po okolí cizí lovecký pes, který se k nám přidal na náměstí a několik kilometrů nás bez svého majitele doprovázel přes samoty a louky.

Nic jsme neztratili, nic nerozbili, nic si nezlomili a vrátili se zpátky ve zdraví. A navíc jsme viděli a zažili spoustu pěkného.Byla to opravdu klidná a pohodová dovolená a já se z ní ke svému překvapení vrátila skutečně odpočinutá a zrelaxovaná. Jen ten návrat do stereotypu na mateřské…No nic, tak zase někdy příště.