Kuba v Myšičkách PDF Tisk Email
Úterý, 10 Červen 2008 11:45
Když bylo synkovi Jakoubkovi osmnáct měsíců, rozhodla jsem se s ním začít chodit “mezi děti” a to do kroužku jeho vrstevníků nazvaného Myšičky, spadajícího pod vedení Domu dětí a mládeže.

Myšičky se uskutečňovaly v tělocvičně zdejší základní školy, takže jsem nemusela nikam složitě dojíždět a dobré bylo i to, že většinu maminek jsem znala od vidění, včetně vedoucí kroužku. Ta si náplň činnosti dětí pečlivě připravovala a aktivity střídala, aby jejich pozornost udržela. Byla jsem nadšená. Tedy až do doby, než se začalo projevovat specifické chování mého batolátka v kolektivu. Typickou situací bylo, že když ostatní děti v kroužku procvičovaly s maminkami motorické aktivity typu Kolo kolo mlýnské, Kubíka toto nazaujalo a po několika minutách kroužek opouštěl. Vydával se na prohlídku tělocvičny pátrat po nových hračkách, po zajímavých předmětech či ponořit se do bazénku s balónky, který byl nachystán na později. Občas se k Jakubovi přidalo i jiné dítko, ale já měla pocit, že v tomhle bojkotování programu jednoznačně vedeme my. Další chuťovkou pro mě bylo synkovo projevování lásky druhým dětem. Svým malým obětem, které mu připadaly roztomilé, začal Kubík dělat “malá, malá”, kdy nejprve hladil dítka po tvářích, pak je ale v návalu lásky objal kolem krku tak, že je buď strhl na zem či na ni spadly samy a začaly plakat. Přibíhaly pak maminky zjišťovat, co že se to děje a já jen nešťastně vysvětlovala, že syn nechtěl dětem ublížit, ale projevit jim náklonost. Jakoubek byl ode mně opakovaně poučován, že takhle ne, že tohle se nedělá, přesto se toto jeho chování ještě několikrát zopakovalo. Věřte mi, že dobré pocity jsem z toho rozhodně neměla a jednu dobu jsem si dokonce říkala, že se s námi nebudou kamarádit ani děti ani maminky. Děti se ale rychle oklepaly a mámy to vzaly vcelku sportovně. Když už mě obavy tohoto charakteru nechávat synka pohromadě s ostatními dětmi přešly, přiblížil se konec pololetí, a s ním i závěrečná hodina Myšiček. Tato probíhala přímo v areálu DDM, kde jsme si společně s batolaty měly batikovat trička. Maminky zběsile vyráběly a robátka se motala kolem nich, pohybovala se po zahrádce, v zadní části budovy. Hned byla tam a hned zase támhle. Stejně tak Kubík. Ještě jsem stačila zaregistrovat, že si vypůjčil něčí odrážedlo motorku, které bylo zaparkované na chodbě budovy. Že s motorkou sjede ale ze všech čtyř schodů, to by mě tedy nenapadlo. Jeho asi ano. Výrobu našeho trička ukončil jeho pád se strašlivým brekem, kdy výsledkem byla veliká boule na čele a krev ve vlasech, naštěstí jen z odřené kůže. Návštěvu Myšiček jsme byli nuceni vyměnit za návětěvu pediatra, ale další možné vyšetření v nemocnici jsme již absolvovat naštěstí nemuseli. O tričko jsme také nepřišli, dokončila ho kamarádka. Už se zase těšíme po prázdninách!!!


Aktualizováno Úterý, 24 Červen 2008 21:27