Nebezpečné přechody PDF Tisk Email
Pátek, 30 Květen 2008 09:15
Blíží se večer, začíná pršet a mimčo v kočárku už se ozývá na jídlo a spánek. Už jen přejít přechod a jsme doma, těsně před zebrou ale zastaví autobus na zastávce. Jako řidič vím, že v téhle situaci mám předvídat a výrazně zpomalit, kdyby vystupující vběhli do vozovky. Jako chodec ale nespoléhám na to, že všichni řidiči předvídají a tak zastavím kočárek před autobusem a vystrčím hlavu do vozovky. Přijíždějící řidička pohotově brzdí a další auto za ní ji málem nabourá. Chytnu kočárek a teprve teď vstoupím do vozovky a honem přejdu. K mému překvapení ale řidička stáhne okénko „Víte jak je to nebezpečný?“, ptá se mě nasupeně.

Nechápavě na ní zírám. „Vždyť jste mohla klidně projet, jen jsem se rozhlížela, počkala bych.“ „Vy jste hlavně měla počkat, až odjede ten autobus.“ Kdoví, kam by se tahle debata ubírala, kdyby na ni nezatroubil řidič auta, který se do hovoru naštěstí nemíchal, protože také zapomněl předvídat a navíc nedodržel bezpečnou vzdálenost.

Samozřejmě jsem jí v duchu dala ta nejhorší jména a dovedu si představit, že to samé udělala i ona. Z pohledu řidiče i chodce jsme každá viděla situaci jinak. Žena se prostě lekla, že jí tam vběhnu, a instinktivně dupla na brzdu. Většina řidičů ve stejné situaci na tomto přechodu ani nepřibrzdí a ani si nevšimnou, že na přechodu někdo je. A přitom k těmhle situacím vůbec nemusí docházet. Jen by stačilo, kdyby byl přechod o kus dál, za zastávkou městské hromadné dopravy.

 

Tohle ale není jediný nebezpečný přechod. V každém městě se alespoň jeden podobný najde ať už je namalovaný na nepřehledném místě, špatně značený nebo částečně smazaný. A následky? Rok 2006 - 33 mrtvých, rok 2007 rovněž 33 mrtvých, leden – květen 2008 - 8 mrtvých. Tolik chodců už nikdy nedošlo na druhou stranu přechodu. Pro někoho jsou to jen smutná čísla ve statistice ministerstva vnitra. Pro několik lidí je to ale mrazivá vzpomínka na tragickou událost, která jim vzala mámu, tátu, dítě nebo třeba babičku či dědu. A další desítky chodců, kteří měli „štěstí“ a nezemřeli, se teď potýká s trvalými následky, které jim značně stěžují život.

Při podobných nehodách je většinou jako viník označen nepozorný chodec nebo řidič. Ano, vídám maminky, které strčí kočárek do vozovky a až potom se rozhlédnou, děti, které nečekaně vběhnou pod kola auta nebo řidiče, kteří ani nepřibrzdí, přestože už z dálky vidí lidi na přechodu. Za tragédií ale nemusí stát vždy jen o lidské pochybení. Přesto si o nehodě, která se stane kvůli nepřehlednému přechodu ve statistikách nepřečtete, a většinou se úprava přechodu řeší, až když je pozdě. Ale nic není jen černé nebo bílé jako zebra na vozovce. Pokud i vy máte ve svém okolí nebezpečný přechod a už se nechcete obávat, že se na něm zraní někdo z vašich blízkých, informujte o tom obecní úřad. Nejlépe písemnou formou a nechte podepsat i další kamarádky, sousedy apod. Čím více lidí, tím větší bude mít stížnost váhu. A pokud vás přeci jen radnice odbude, obraťte se na regionální tisk. Třeba právě díky vám bude ve statistice o jeden křížek méně.

Máte ve svém okolí nebezpečný přechod? Znáte někoho, koho na přechodu srazilo auto? Postarali jste se o to, aby u vás přemístili přechod?

Aktualizováno Středa, 02 Červenec 2008 21:07