Dnes se rodí lehčeji... PDF Tisk Email
Napsal uživatel Laďka   
Pondělí, 26 Květen 2008 23:00

"Když bych porovnala co se mohlo v porodnici tehdy a teď, tak to bude hodně jednoduché. Tenkrát si člověk nemohl vybrat ani porodnici, návštěvy během pobytu v ní, to ani náhodou, ani otec! A když jsem u otce, tak jeho asistence u porodu? Ne!! Že by v té době člověk chtěl změnit lékaře si nešlo ani představit. Přesto, že se psal rok 1992, tedy tři roky po svržení totalitního systému, tak ve zdravotnictví byla těžká totalita", popisuje své prožitky trojnásobná maminka Laďka. Poprvé rodila před šestnácti léty a může tedy snadno srovnat... jak se rodilo tehdy a jak se rodí dnes.

Přesto, že jsme měli jednu z nejlepších pediatrických péčí v Evropě, technika a pokrok se k nám dostávali jen hodně pomalu. Ultrazvuk jsem s Edíkem, prvním synkem, absolvovala jen jeden, to si vzpomínám úplně přesně, ke konci těhotenství, ani genetické testy se ještě nedělaly. Naproti tomu, když porovnám dvě poslední těhotenství, Vojtíška a Kryštůfka, tak to je zase úplně jiná situace...

Všechno jde tak hrozně rychle dopředu, že ani nestíhám sledovat co je všechno nové. Zatímco Kryštůfkovi letos měřili sluch, když jsme odcházeli z porodnice, před pouhými třemi lety u Vojtíška ještě onene příštroj kmeření neměli. Někomu se to může zdát jako rituna, ale známá má holčičku, u které zjistili hluchotu 120 decibel v 7 měsících života. Ve 2 letech po náročných testech a konziliích podstoupila operaci a dostala kochleární implantát, dnes je jí pět let. Může v pohodě žít „normální“ život. Nezapomenu na slova její maminky, když říkala, že to, že na ní zavolá jménem a ona se otočí je k nezaplacení, ještě dnes mi to hrne slzy do očí. Chci tím říct, že jsem hrozně vděčná za to jaká péče a hlavně možnosti jsou teď, protože spoustě věcí lze předejít, hodně věcí se dá změnit nebo alespoň ovlivnit a to je dobře! Možná to může některé maminky stresovat, ale opatrnosti není nikdy dost, a to pohodlí, že veškeré testy se dělají v ordinaci lékaře, i ultrazvuk a monitor, který tenkrát natáčeli jen v porodnicích, je skvělé a dnes už naštěstí běžnou praxí.

Jsem ráda, že tam se mnou byl!

Manžel byl u druhého porodu a sám se rozhodl, že půjde i ke třetímu. Jednou jsem zaslechla jak říkal kamarádovi, že ho mrzí, že tenkrát nemohl… V obou případech jsem mohla během porodu jsem klidně pít, když jsem to stíhala .-) Porodní asistentky se průběžně ptaly jak se cítím, hodně chválily, což také pomáhalo… Před lety jsem si nemohla ani navlhčit rty žínkou co jsem dostala na otření potu, naopak jsem za to dostala pěkně vynadáno!

Mile mě také překvapilo oddělení šestinedělí, a to jak při Vojtíškovi, tak i Kryštůfkovi. Kde by nás tenkrát napadlo, že na za maminkami bude chodit terapeutka, aby jim ukázala různá cvičení, která lze provádět po porodu, a to každý den. Přistupují zvlášť k rodičkám po spontánním porodu i císařském řezu.

Nevím jak je to v jiných porodnicích, ale v ÚPMD se během pobytu všechny úkony dělají na pokoji, kde ležíte s miminkem. Myslím tím očkování, odstřižení pupíku apod., což je určitě pro maminku v šestinedělí po porodu příjemným zjištěním, u všeho co se děje jejímu miminku má možnost asistovat, všechno je jí vysvětleno a tak se nemůže stát, že by došlo k něčemu, co by ona sama bedlivě nesledovala nebo nerozuměla co, jak a proč se to či ono dělá.

Kojit, kojit, kojit

To jaký se v současné době dává důraz na kojení není potřeba zdůrazňovat, příjemný je ale fakt, že to nikdo nepodceňuje už ani v porodnicích, protože vám můžu říci, že „dříve“ by nikoho ani nenapadlo se zeptat, jestli nepotřebujete poradit, natož trávit s maminkou hodiny, než se naučí správnou techniku kojení. Ne každá to máme od přírody dané a jde to hned. Samozřejmě, že když to nejde, tak to prostě nejde...

Já sama jsem nejstaršího syna moc dlouho nekojila, vlastně jsem ho od začátku částečně přikrmovala, a po šesti nedělích jsme přešli na umělé mléko. A to tehdy byl na trhu jen sunar, dneska je výběr sušených mléčných nápojů obrovský. Vojtu jsem kojila plně do 6 měsíců a pak dále s příkrmy ještě téměř do roka. Kryštofa kojím bez problémů od jeho 2. dne narození a doufám, že budu ještě dlouho…

Byla jsem svědkem velké trpělivosti a snahy zdravotních sestřiček o „rozkojení“ maminky, která byla se mnou na pokoji, škoda, že to takhle nefungovalo vždycky a všude. Asi každá maminka má problémy s rozkousanými bradavkami, stejně tak jsem měla i já, naštěstí jsme to všechno zvládli a jsem tomu velmi ráda. Říkají a všude píší, že by kojení nemělo bolet a rozpraskané bradavky jsou následkem špatné techniky kojení. Tak nevím, něco na tom asi bude, ale důležité je umět si s tím poradit a nevzdat to, i když ta bolest je někdy přímo nesnesitelná…

Když tohle všechno shrnu, tak jsem ráda, že mohu říct, jak mě velmi hřeje jakou „cestu“ urazila gynekologická a porodnická péče během těch pár let… Oproti tomu návštěvy u pediatričky jsou pořád stejné, stejně dobré. Máme moc hodnou a pečlivou paní doktorku, a i když už je to paní „v letech“ tak na ní nedám dopustit a doporučuji ji i dalším maminkám, svým kamarádkám. Zaskočilo mě ale, že jsem byla s Kryštofem na sonu ledvin. Zajímalo mne pochopitelně proč a lékař, který sono prováděl mi říká: "Neptejte se mě na klíč, podle kterého jsou děti vybírané..." Některé prý přijdou jiné ne, to zřejmě prostě záleží na pečlivosti dětské paní doktorky. Neměly by ale tohle podstoupit stejně jako sono kyčlí všechny děti?!

Co se změnilo z pohledu trojnásobné matky? Jak zvládnout výchovu středoškoláka, školkáčka i novorozeněte? Laďka měla strach z Edova přijetí na střední školu, jak proběhly zkoušky a přijetí Vojtíška do školky? Sledujte další vyprávění maminky Laďky ve vašem oblíbeném magazínu. Přečtěte si také: Příhoda u příhodů - do třetice Poprvé jsem rodila před 16 léty To neumíte udělat holku? Já vychovávám, táta rozmazluje V mateřství je důležitý oddych

Foto: Julie Zákostelecká Ateliér Photo - arts

Aktualizováno Pondělí, 26 Květen 2008 13:13