Jak jsem (ne) kojila PDF Tisk Email
Napsal uživatel Hana   
Pondělí, 26 Květen 2008 23:00

Když jsem čekala dvojčátka, myslela jsem si, že nebude vůbec žádný problém je kojit. Moje matka prý měla mléka pro celou porodnici a proč bych měla být jiná? Pořídila jsem si velký kojící polštář, košile s knoflíky až do pasu, masírovala si bradavky, aby se na nich nedělaly trhlinky a byla se podívat v nemocnici na kurz o kojení. Kurzy spočívaly hlavně ve složitém vysvětlování techniky přikládání. Občas jsem měla pocit, že dvě ruce nemohou stačit ani pro jedno dítě, ale nedělala jsem si s tím hlavu. Taky jsem se dozvěděla důležitou informaci, že pokud matka rodí císařským řezem a rozhodne se pro spinální anestesii, dítě přikládají k prsu hned na sále, jako by rodila klasicky...

Tak to jsem si myslela před porodem. Pak ale nastoupila realita...

Jak již víte, rodila jsem císařským řezem ve spinálu. Prrvní dítě ale přesto muselo být malinko kříšeno a pak zůstalo šest hodin v inkubátoru. Samozřejmě chápu, že v tomto případě přiložení k prsu nikdo neřešil. Zklamalo mne ale, že druhé dítě bylo bez problémů a stejně jsem se přiložení dočkala až za čtyři hodiny po porodu.

Slyšela jsem špitání za dveřmi...

Do druhého dne mi s kojením pomáhaly sestry. Chodily za námi i 3x denně! Bylo mi jasné, že dokud nemám mléko, musejí mé děti dokrmovat, ale nebylo mi jasné, proč to zkoušíme tak málo. Když jsem druhý den po porodu řekla sestře na šestinedělkách, že nepůjdu spát, abych si počkala na kojení, přesvědčovala mě, že dětská sestřička určitě přijde a vzbudí mě. Pak tedy přišla a já je slyšela, jak se za dveřmi baví, že jsem nějaká divná a přecitlivělá. No která maminka není, když se jí dva dny po porodu netvoří ani mlezivo?

Tedy pár kapek jsem měla - asi 10ml denně. Každopádně další noc sestřička opět nepřišla. Pak už jsem podle nich měla kojit bez problémů, takže mi děti přinesly, občas pomohly urovnat na polštáři a přiložit. Jenže já jim neměla co dát a ony začaly brzy plakat. Musela jsem si chodit pro lahve s příkrmem a kolikrát na ně čekala opravdu dlouho, mezi tím samozřejmě děti plakaly hlady, pak jsem je nakrmila, přebalila a šla se osprchovat, jak jsem byla zpocená.

Pak následovala etapa, kdy se jedna sestra rozhodla, jak mě rozkojí...

Takže mezi těmito kolečky snahy o kojení, čekání na sunar a přebalováním, sprchováním a vlastně ještě stěhováním na jiný pokoj, za mnou běhala se všemi typy odsávaček, co na oddělení našla, aby to mléko ze mně dostala. Ona totiž byla přesvědčená, že vše je jen o technice, a že tudíž jen neumím děti přiložit. Když pak ze mě odsávačka celý den tahala po 5ml, sama se vzdala. Byla jsem zoufalá, těšila se domů a doufala, že se to v klidu upraví. Bohužel, jak už jsem zmiňovala posledně, následovala infekce močových cest a nová hospitalizace.

Děti byly převeleny na dětské oddělení, kam jsem se snažila docházet a kojit, ale po pravdě už mi bylo dost jasné, že jeto zbytečné. A tak jsem si po tom všem prožitém, začala konečně užívat mateřství...

Děti jsem krmila každé 3 hodiny a věděla přesně kolik vypily. Tím pádem jakmile začaly plakat, věděla jsem okamžitě, zda je to hlady nebo je trápí něco jiného. Mezi jídly navíc holčičky krásně spaly a já měla šanci nejen stihnout spoustu věcí, ale i chvíli k odpočinku. Vytvořila jsem dětem pevný režim a dodala jim pocit jistoty.

Dnes už si výčitky nedělám

Párkrát jsem si přečetla na internetu, že pokud matka chce, tak se kojit vždy může. V podstatě celý první rok jsem si kvůli tomu dělala výčitky, konkrétně, že jsem se víc nesnažila. Teď naopak vidím děti svých kamarádek, které ani v roce neusnou bez prsu, spí s maminkou v posteli nebo se budí i 10x za noc! Sleduji děti, které maminky odhalují na veřejnosti a dělají scény, že chtějí prs. Prostě už si výčitky nedělám. Dala jsem svým dětem to nejlepší, co jsem mohla.

Nejdříve to byly jen bublinky, ale pak začaly růst - a těžknout... Jak se rodí dvojčátka? Kolik rukou potřebuje jedna máma k utišení dvojitého pláče? Jsou si podobná jako vejce vejci, ale každá je svá... o svých rozverných dvojčátkách vypráví Hana ve vašem oblíbeném magazínu. Přečtěte si také: Na zázraky věřím Když čekáte dvojčátka Lepší antibiotika, než děti vykašlat Hana ví, jak na dvojčátka Vybrala si spinální anestézii

Aktualizováno Pondělí, 26 Květen 2008 10:07