Dvě plus manžel PDF Tisk Email
Napsal uživatel Miriam   
Středa, 28 Květen 2008 23:00

Mladá kantorka Miriam má před katedrou třídu plnou zlobilů. Přesto, že se začíná ozývat podivný tikot z hloubi ženského nitra a na narozeninovém dortu přibývá svíček k třetímu křížku, Miriam si není jistá, zda si přeje mít třídu zlobilů i doma. Navíc se ještě nenašel ten správný chlap, který by dal jasně najevo, zda stojí za to být sólo, či nesólo?

Stačí vnímat jemné nuance života, který občas nějaký ten nápad přinese, i když, ne vždy je mi potěšením o tom či onom psát. Jako třeba téma, které asi v dnešní době řeší spousta žen – čemu dám přednost? Rodině nebo kariéře?

Naštěstí dávno minuly doby, kdy se dívky vdávat musely – i když to se teď vracím asi o sto let zpět. Ale jsou pryč i doby, kdy se prostě vdávalo a ženilo ve dvaceti i dřív, protože to bylo normální. A kdo se tak nevdal či neoženil, normální nebyl. Emancipace žen za těch několik let opravdu pokročila a doba se úplně obrátila. Teď zase nejsou normální ti, co do toho „praští“ už ve dvaceti, či jen několik málo let po dvacítce. Ještě před pár lety, kdy jsem na trapné dotazy „tak kdy už se budeš vdávat“ odpovídala vcelku naštvaně, že pravděpodobně nikdy - většina lidí mi s tragickým úsměvem na tváři říkala: “však máš ještě dost času“. Ovšem pravdou je, že teď je mi osmadvacet, a tak často to už neslýchám. Že bych stárla a moje okolí si o mě začalo dělat starosti?

Jenže já patřím mezi ty ženy, které mají touhu něčeho v životě dosáhnout. Někteří je s trochou pohrdáním nazývají kariéristky. Nemá snad žena v dnešní svobodném a emancipovaném světě možnost si vybrat. Ale má, jen snad společnost v tomhle ještě není tak tolerantní. Anebo je to i tím, že v osmadvaceti nemám ještě chuť vyměnit práci za plotnu, uklízení, praní, vaření, starání se o tři děti (tj. dvě plus manžel). Asi ano. Ale myslím si, že každá žena je dost rozumná na to, aby si sama rozhodla, co vlastně v životě chce. A mezi námi, milé dámy, od té doby, co jsem nastoupila do školství a vidím to, co denně vidím, tak také silně pochybuji, jestli vůbec děti někdy chci. Ale ráda se nechám přesvědčit o tom, že by to bylo možné...

Společnost však bude muset emancipované ženy ještě strávit, ale názory vcelku ordinérní na toto téma ještě přetrvávají. Například jeden můj (bývalý) známý mi na toto téma vcelku pohrdavě řekl, že mě lituje. Smrtelně jsem se urazila, než mi došlo, že sedmatřicetiletý ještě svobodný! je asi ten poslední, kdo by mě mohl litovat. Přesto mě tímto názorem docela zasáhl a já jsem na chvíli zaváhala, zda je mé rozhodnutí správné. Ale je, protože je to moje rozhodnutí. A tak se zkrátka nechte vždy řídit svým srdcem a rozumem. Oni vám správně napoví...

Přečtěte si také: Jaká je dětská duše? - Bože ta puberta! - Za trest s tebou nemluvím - Poslední kapka - Ruce v kapsách - Učitelé bez školy? - Mravenčí invaze - Špionážní sonda? Špunt! - Pozor na ouška!

Aktualizováno Pondělí, 26 Květen 2008 11:49