Potrat není to nejhorší... PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Středa, 21 Květen 2008 23:00

„Hlavně z ní to miminko nevytřes,“ nabádala jsem manžela, když na jednom z pracovních výletů poskakoval po dlažebních kostkách metropole a Veronika seděla vedle mne na zadním sedadle s čerstvou novinkou. Přes všechny nezdary, lékař splnil svá slova a moje spolužačka konečně otěhotněla. Přestože laparoskopie prokázala ložiska endometria po celé malé pánvi, příroda ukázala, jak plodné umí být třicátnice. Bohužel ihned také zdůraznila, že ona má navrch a osmý týden gravidity je pro plod rozhodující...

Maminkou, alespoň na chvíli...

Veronika zrušila termín v centru asistované reprodukce, jelikož lékař skutečně potvrdil, že test je pozitivní šestým týdnem těhotenství. Zatímco si Venda dělala starosti, proč srdíčko netluče, lékař jí nasadil tabletky na zmírnění špinění a doporučil se šetřit. Veronika se tedy nenechala zdeptat svým šéfem, který byl pohoršen, že Veronika se jako maminka nevydává sama na cesty a raději pracuje v teple a bezpečí kanceláře. Opravdu se sledovala ostřížím zrakem a na toaletě ji vyděsila každá červená nitka v kalhotkách. Jako by snad tušila…

„Je to dobrý, je to dobrý, když je ti špatně, je to na dobré cestě, těhotenské hormony fungují,“ snažila jsem se jí den co den uklidnit. Z dalšího ultrazvuku se vracela opravdu spokojená. Srdíčko prenaťátka tlouklo doslova jako o život. Na radu lékaře vysadila tabletky… a po dalších dvou dnech k oboustranné hrůze začala znovu lehce krvácet. „Měla jsem zácpu,“ popisovala mi ten osudný den „…nenapadlo mne, že když trošku víc zatlačím budu krvácet.“ Do spodního prádla znovu naaranžovala slipovou vložku a trpělivě zvažovala, zda v odpoledních hodinách navštívit gynekologa… jako správná ženská větřila potíže, nečekala a ujistila se. K Vendině smutku konstatoval lékař samovolný potrat!

Potrat není to nejhorší, co může ženu v životě potkat...

Na děloze zbyla po miminku jen malá jizva, která musela být co nejdříve odstraněna šetrnou chirurgickou cestou. Venda byla silná, v ordinaci neplakala, tupě naslouchala slovům doktora, který opatrně objednával svou zdrcenou pacientku na operační sál. „Dnes je úterý, počítám, že nejpozději do soboty, byste se tam dostala s velkými bolestmi, tak jako tak…“ dodával zasmušile. Venda potupeně slezla z křesla, posbírala papíry a šinula se ke své červené fábině k domovu.

Přítel ji našel v slzách, stočenou do škytajícícho klubíčka neštěstí. Jakmile se proud slz spustil, nešel zastavit. „Asi je to tak lepší…“ řekl jen a Veronika věděla, že má pravdu. Nechápala ale, proč po tom všem, čím si musela na cestě k mateřství projít, zrovna ona je jednou ze šesti žen, které do dvou měsíců potratí. „Víte, osmý týden těhotenství je rozhodující,“ slyšela slova lékaře. Ujišťoval ji, že je jedna z mnohých, protože právě tento termín gravidity poškozený, či geneticky nedokonalý jedinec přirozenou selekcí přírody odumírá… Tu noc Veronika nespala. Měla v sobě malou jizvu, která ještě předešlý den mohla být živá, její malé milé miminečko, na které si už tajně nakupovala výbavičku a vybírala kočárek, přičemž se se mnou přela, zda stačí klokanka nebo golfáček. Ráno mělo být její křehké ženské lůno opět docela prázné.

...proč, Proč, PROČ?!

V osm procházela vrátnicí a hlásila se na oddělení gynekologie okresní nemocnice. Loni tu vyměnili miminka, tak snad ten zákrok nepokazí, do Jihlavy by se bála jít patrně ještě více, média dělají své, ale ženské na pokoji se vzájemně vyděsí dostatečně i bez bulváru a internetu. Veronika ležela se dvěma dalšími potenciálními maminkami. Jedna z nich, Simona, potvrzovala Veroničino nejhorší očekávání. Prodělala potrat ve čtvrtém měsíci, kdy z ní museli dítě páčit kleštěmi po kouskách. Venda jí upřímně litovala, jí samotnou čekala miniinterrupce. Jak jí službu konající lékařka vysvětlila, do útrob jí napustí speciální tekutinu a pak jizvu s celým obsahem dělohy opatrně vysají.

Po zákroku Veronika opět špatně snášela účinky narkózy. Tentokrát dostala ihned léky a vše špatné zaspala. Nebylo třeba cévkování k úplnému vyprázdnění bříška, a tak Venda naštěstí netrpěla mučivým zánětem močových cest jako po laparoskopii. Antibiotika ovšem dostala preventivně, stejně tak doporučení pohlavní abstinence a šetřivého programu šestinedělky. Veronika měla krvácet, očistky "jako po porodu" vypovídaly o správném průběhu. Tehdy Veronika často vzpomínala na propuštěnou Simonu. Po zdrcujícím potratu nejprve vůbec nekrvácela, poté ji přepadly nesnesitelné bolesti a do nemocnice se musela vrátit na znovu vyčištění celé dělohy. Byl to nekonečný příběh hrůzy…

Veroniku podbřišek náležitě pobolíval, měla poměrně slušnou spotřebu hygienických potřeb, ale zároveň ji začalo znepokojovat, zda je pořádku, že krvácí tolik, a tak dlouho. Dorazila do ambulance, kde lékaře zastupovala mladá milá doktorka. Ta vysvětlila, že bolí především vaječník, který je přirostlý ke střevu endometriem. Věc nelze řešit, jelikož by mohli při operaci střevo proříznout. Vejcovod přirostlý k děloze tolik nezlobil, a tak Veronika dostala čípky proti bolesti a zároveň i proti vzniku zánětu. Krvácení začalo ustupovat do špinění a lékař se při další kontrole netajil se svým doporučením pokoušet štěstí znovu a znovu: "Nedejte na to, co Vám říkali v nemocnici, vejcovod tak rychle nezaroste, šup šup, jděte na to," pobízel Vendu do naděje a ona ji tlumočila příteli. Jen čas ukáže, co bude dál a odpoví na mnohá Veroničina… PROČ?

Přečtěte si také příběhy Veroniky: Zastavila mne endometrióza? Ložiska v děloze Máma i přes ložiska

Aktualizováno Čtvrtek, 22 Květen 2008 09:19