Dala mi syny a odešla PDF Tisk Email
Napsal uživatel Šárka   
Neděle, 18 Květen 2008 23:00

Vilda je tenor. Také je pyšný dvojnásobný tatínek. Bohužel nosí i neoblíbený titul života: Vdovec.

Jeho žena Sylva byla lékařka, léčila diabetes dietami i dávkou inzulínu v injekční formě. Prvního syna porodila s většími nesnázemi a mateřství jí zachutnalo. Zatímco rodina se radovala ze šťastného začátku, Sylva si postavila hlavu a přála si pro Tadeáše sourozence. Kolegové lékaři byli zásadně proti. Jedno dítě už máš, proč riskovat, že bude sirotek, místo jedináček?

„Komplikace jsou od toho, aby se řešily,“ odmítala Sylva domluvy a prosby. Záhy na to Vildu přesvědčila a znovu otěhotněla, a tak Vilda o dva roky později přišel na zkoušku sboru s nafoceným kloučkem. Tadeášek měl bratříčka, ovšem už brzy měl přijít o maminku…

Sylva podnikla vyšetření, které potvrdilo varovné předpovědi lékařů. Po dalším těhotenství a porodu bylo její tělo vysíleno, kolabovaly životní funkce některých orgánů. Zejména pak ledvin. Byla zařazena do programu dárců a do doby než se objeví vhodný adept s ledvinou, měla se pravidelně podrobovat dialýze. To ale nebylo nic pro Sylvu. Pomyšlení, že směr nemocnice ji bude táhnout nikoli pracovně, ale nutně k životu, udělala cosi, co korespondovalo s bláznivým nápadem další gravidity - léčbu odmítla.

Jako máma jsem cítila obrovskou zodpovědnost k prvorozenému synkovi. Uvažovala jsem, zda Sylvino rozhodnutí plánovat velkou rodinu, nebyl jen protest song svému stavu. Jistěže člověk nikdy neví, kdy jej na silnici srazí náklaďák, ale tato situace byla přeci podchytitelná, dala se řešit a Sylva jako lékařka byla soudná… tak proč zvolila tuto cestu?

Těžko říci, jakou úlohu v té tragédii sehrál sám Vilda. Měl právo požadovat na své ženě, aby děti vychovala s ním, což ale znamenalo předpoklad občasné hospitalizace, šetřícího programu a složité operace orgánu. Sylva toužila životy na svět přivádět. Zřejmě měla dojem, že tak Vildovi vynahradí, že ona nebude. Patrně však netušila, že konec je tak blízko...

Po roce jsme se s Vildou opět potkali na sboru. Zpívala se Rybova mše, byly Vánoce a s Vildou se na živý betlémek přijel podívat i malý zpěváček. Od doby, co jsem ho viděla na displeji mobilu řádně povyrostl. Celá maminka říkala jsem si v duchu, když se z profilu evidentně potvrdilo, že nosy chlapi nepodědili. Než jsem mohla svůj postřeh tlumočit originálu, naštěstí mne k sobě stáhla Zuzana. Sylva umřela v létě. Polil mne studený pot a za Vildou jsem ten večer už nedošla. Musela jsem tu informaci nejprve strávit. Usmíval se, choval v náručí syna. Dva kloučci bez maminky. Ten starší si maminku pamatoval, mladší už o ní jen poslouchal…

Přiznám se, že se ve mně míchaly pocity, bylo mi Sylvy strašně líto, že nikdy neuvidí kluky vyrůstat, neprožije jejich mnohá poprvé, nebude tam, kde ji kluci budou potřebovat - u nich doma. Právě jí byla tato výsada života odepřena. A zároveň jsem měla na Sylvu vztek. Že si prosadila svou a otěhotněla a zodpovědnost za ně pak hodila na manžela.

Podcenila Sylva svůj stav, nebo ho přesně cílila? Nikdo se nedoví, co se jí odehrávalo mysli. Každopádně při výletu za rodiči hýřila štěstím. Z prázdnin už se nevrátila. Podle tamtamů se doslova přecpala ovocem a obsažené kyseliny způsobily, že ledviny vypověděly činnost. Pochovávat rodiče je správný cyklus koloběhu života, ale když rituál přeskočí několik generací, pak se o tři chlapy v chalupě starají babičky…

Ani loňské Vánoce jsme se s Vildou nesešli. Zpívání přerušila angína, která si sedla na celou rodinu a tápavě vyčkávala, na kterého souseda od nás přeskočit dál. Uteklo pár stop vody, rok se s rokem sešel, malí Vildovi hoši jdou k zápisu do školy a školky a mně včera přišla sms od Zuzany: „Vilda si přivedl domů sopranistku...“

Míša pochází z silně křesťansky založené rodiny. Je to atraktivní ženská, těsně před čtyřicítkou však ještě „stará panna.“ Zatím se jí totiž nedařilo představit partnera, který by neměl na duši šrám, jež žádná svěcená voda světa nesmyje. Ani Vilda není dokonalý, ale protože děti Míšu milují a Míša s Vildou stojí nohama na zemi, nechtějí riskovat, že budou do konce života každý sám...

A Sylva si může konečně odpočinout.

Aktualizováno Úterý, 20 Květen 2008 09:15