Státnice u postýlky PDF Tisk Email
Napsal uživatel Olga   
Čtvrtek, 15 Květen 2008 23:00

Studovat Olga začala ještě než se malý čertík Jakoubek narodil. Když otěhotněla, kupodivu nepřemýšlela, zda studium přerušit, ale jak školu s mateřstvím skloubit. Pomohl tatínek, babičky, strejdové, ale pár dnů před závěrečnými zkouškami na cílevědomou mámu Olgu všechno padá...

Bolí mě v krku jak čert. Při učení na poslední část státnic už skoro usínám, takže to v půlhodinku po půlnoci balím a jdu si lehnout k synkovi do ložnice. Zjišťuji, že na manželské posteli, kde s námi Kubík spává, je mokré prostěradlo. A samozřejmě část jeho pyžama, protože mu protekla plína. V duchu nadávám na rokapůlroční pediatrickou prohlídku, díky které jsme museli Kubíkovi na pindík přilepit sáček na ranní moč. Tenhle systém tedy nevydržel...

Přemýšlím, zda mám Jakuba, který celkem tvrdě spí, vzbudit a převléct. Při sebemenším pokusu o vyslečení spící zabrečí a popoleze po posteli o kus dál. Vzdávám to. Nechávám ho spát, protože bez pláče by se to neobešlo a pravděpodobně by vzbudil manžela, který má po 03.00 hod. vstávat na služební cestu do zahraničí. Takže pod a na prostěradlo pokládám suché ručníky a asi šestkrát Kubíka přikrývám, protože se neustále odkopává.

O čtvrt hodiny později je vzhůru i manžel. Kupodivu se budí i synek, takže se jdeme hned přebalit a převléct. Čurání je všude jinde než v pytlíku, zbyla v něm jen minimální troška. Z toho asi paní doktorka moc radost mít nebude. Aspoň ten zbyteček přelévám do zkumavky a jdeme zase zpátky do hajan...

Po hodině konečně spíme, to naše usínání je vždy běh na dlouhou trať. Jenže už v 07.00 hod. si Jakub dává budíček.Tuším, že mám angínu. Nemám ani sílu vstát z postele, podřimuju a jen občas se snažím ho očima pohlídat. Samozřejmě v době mé “indispozice” Kubík vysype kolíky, ze “zakázaného” šuplíku vytáhne nabíječky na mobily, rozsvítí světla v obýváku, v kuchyni pustí rádio a cesta z koupelny je lemována rozházeným špinavým prádlem nachystaným na vyprání. Jakoubek sám se parádně pokakaný.

Takže vstávat a pak k paní doktorce. Jo, a ještě musím zpracovat to počůrané prostěradlo a pyžamo. Jakoubkovi je rok a půl, musím přece nějak oslavit to synkovo “životní jubileum”...

Hodně štěstí Jakoubkovi a Olgo drž se, držíme Ti palce!

Přečtěte si také: Studiu na mateřské zdar! Jaký byl Jakoubek prenaťátko, jak maminku vystrašil, lze na miminko přenést maminčiny srdeční ozvy? Jak rodí maminky s tachykardií? Porod Jakuba nezapomenu , Těhotenská tachykardie

Aktualizováno Pátek, 16 Květen 2008 05:00