Ondrášek nám vyšel dokonale PDF Tisk Email
Napsal uživatel Pavlína   
Neděle, 11 Květen 2008 23:00

Pavlína měla cestu k miminku dlážděnou strastmi, přesto o mateřství šťastně hovoří jako nejkrásnější části svého života. Ondrášek jí totiž den co den dokazuje, že být mámou je k nezaplacení...

Ondrášek je velmi toužebně očekávané děťátko už jen proto, že máme bohužel velmi smutnou zkušenost s předčasným porodem, kdy jsme ve 27 týdnu těhotenství přišli o holčičku. Netrvalo však dlouho, a my jsme se odvážně pustili do "výroby" Ondráška s přesvědčením, že tentokrát to vyjde...

S tátou jde všechno líp

Byla jsem, jak se říká, aktivní těhulka a pohybu i práce jsem měla dost, i Ondrášek byl už v bříšku celkem aktivní prenaťátko, jeho pohyby bylo jedno velké vlnobití. Na svět přišel císařským řezem 2. 3. 2006 v 8:28 hod. Na okamžik, kdy jsem ho mohla poprvé pochovat, nikdy nezapomenu. Byl tak baculatý a čisťounký a jen zavíral a otvíral očička a zkoumavě si maminku s tátou prohlížel.

První měsíce Ondráškova života byly velmi náročné. Byl malý nespavec a uplakánek, trávili jsme hodiny ve dne i v noci nošením, houpáním, chlácholením... všechno ho zajímalo a byl už od malinka velmi vnímavé miminko. Vzpomínám si na jednu noc, kdy tatínek asi ve 2 h ráno ukazoval vykulenému Ondráškovi tmu na balkóně a vysvětloval mu, že už opravdu musí spinkat :-) Tatínkova role je naší rodině nezastupitelná. Je schopen se o malého naprosto perfektně postarat a od samého začátku se se mnou dělil o veškerou péči. Myslím, že by to tak mělo být, protože maminka si potřebuje někdy odpočinout, vyčistit hlavu, zajít na kávu, prostě se trochu odreagovat. U nás to tak funguje dodnes a myslím, že jsou všichni spokojení.

Po tomto prvním naprosto vyčerpávajícím půlroce se Ondrášek trochu zklidnil a já mohla najednou pozorovat ten neuvěřitelný vývoj. Nepřestává mě fascinovat svými pokroky ze dne na den, první úsměv, sezení, lezení, první zoubky, pokusy o komunikaci s rodinou a první krůčky. Máme to štěstí, že se nám podařilo natočit opravdu první samostatnou chůzi, kdy Ondrášek došel k tátovi pro dudlíček. První slůvka máme pečlivě zapsaná v deníku našeho děťátka. Dnes ve svých dvou letech je dost upovídaný, má velmi slušnou slovní zásobu, díky níž tvoří celé věty. Má rád říkanky, které sama vymýšlím, zkrátka mne napadnou dvě věty co se rýmují a Ondrášek naše společné rýmovačky zbožňuje. Stejně tak pohádky na večer před spaním máme z vlastního zdroje, týkají se oblíbených věcí a lidí. Ondrášek ale miluje i hudbu, a to převážně rock, dokáže celkem do rytmu poskakovat a tančit, což je velká zábava zejména pro nás, diváky. :-)

Ondrášek je "všežravec"

Apetit má od malinka (po tatínkovi) a s jídlem jsme nikdy neměli problémy. Nemohla jsem kojit, takže jsme skončili (nebo začali?) na umělé výživě. Do 18 měsíců jsem byla strážkyní Ondráškova žaludku a jestřábím zrakem (se 2 dioptriemi) jsem sledovala příbuzenstvo, které se mnohdy snažilo Ondráškovi zpestřit život nějakou tou laskominou. Ondra ale od malinka trpěl potravinovou alergií a ekzémem, takže si nakonec všichni zvykli, že se sladkostmi u nás nepořídí. Nyní, je zdá se vše v pořádku, kluk nám pěkně papká a roste jako z vody.

Ondrášek je velmi komunikativní a miluje společnost jiných dětí. Je to živé a aktivní dítě, ale na druhou stranu se odmala dokáže soustředit a když se do něčeho jak se říká, zabere, nenalákám ho ani na dnes již dovoleného gumového medvídka. Jsme zvyklí trávit den převážně venku, kde má Ondrášek prostor, spoustu dětských lákadel a hlavně, kamarády. Náš malý zbojník se rád "pere" s tátou a dědou, a my holky (babička, teta a já) s ním třeba kreslíme, děláme bábovky, modelujeme. Nejraději má hru na schovávanou a závodění na odrážedlech - mimochodem rychlou jízdu, brzdění a otočky už vypracoval k dokonalosti a mně se mnohdy tají dech, jestli si pořádně nenamele...

Jsme šťastní a pyšní rodiče, i když jako všichni děláme také spoustu chyb. Žádný učený ale z nebe nespadl, a tak se i my učíme od našeho malého čertíka, stejně tak jako se on učí od nás všech. A že už jsme kolikrát dostali za vyučenou! A jestli je mateřství nejkrásnější v životě ženy? Přes všechna úskalí co obnáší, podle mě rozhodně je.

Foto: Julie Zákostelecká Ateliér Photo - arts

Aktualizováno Pondělí, 12 Květen 2008 05:25