Přežil, jen díky Vám! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pátek, 02 Květen 2008 05:05

Na záchrannou službu chodí často děkovné dopisy. Lidé mají tendenci alespoň slůvkem projevit svou vděčnost zachráncům života svých blízkých. Jeden dopis, byl ale výjimečný, jeden byl jiný, psala ho maminka a v Táborské službě první pomoci jej mají dodnes uschovaný…

Pálení čarodějnic a hlídání májky je spojeno s řadou rituálů a nutných zvyklostí. Prastaré tradice se zachovaly do dnešní doby, ovšem jaksi zmodernizovaly. Mladí muži jako dříve podnikají výpady na sousední májku, jenže dnes si s sebou berou motorovou pilu a v chladivém povětří prvomájové noci jsou značně podpořeni snadno dostupným alkoholem...

Cesta do sousední vsi vedla lesem a stejně jako byli probuzeni obyvatelé vsi i zvěř z okolí měla napilno. Splašeně pobíhala před rozsvícenými reflektory a Matouš zavalen těly starších nájezdníků, zahlédl svítící oči srnky na poslední chvíli, stejně tak řidič. Přibrzdil, a sotva šlápl na plyn, z příkopu skočila rovnou do cesty sestřička. Řidič reflexivně strhl volant doleva a v šoku přidupl pedál k podlaze. Auto s mocným hřměním motoru přeletělo příkop a nebyl-li by tu smrkový les... sedlo by si ho hlíny zaoraného pole. Pak se rozhostilo ticho…

Přivolaní záchranáři měli noční výjezd, viděli už řadu havárií a rozlámaná mladá těla, která v pachu krve páčili společně s hasiči z vraku škodovky, pro ně byla rutinní práce. Kdo je ještě naživu? Nejprve spěchají k těm, kteří nenaříkají, bezvědomí je milosrdné i definitivní. Nejvíce se bojí bosých pasažérů, člověk bez bot, je člověk po smrti, říkají. I Matouš byl na jejím prahu, z naloženého auta jej vytáhli až jako posledního…

„Matouš byl klidné miminko,“ četli záchranáři v kuchyňce stanice. Na dvou listech bílého papíru ruka matky popsala celé Matoušovo dětství. Hračky se kterými si hrál, kamarády, které měl rád, knížky, pohádky a večerníčky, bez kterých nemohl usnout. V několika řádcích přiblížila, jaký byl Matouš hrdina a kdy dostal první diplom z jízdy na tříkolce. Pak se z něj stal školák, rostl, vyspíval, měl za sebou první utajenou pusu a první čarodějnice… „Matouš je můj život," stálo na konci popsaného listu "- a o něj a o tohle vše bych v minutě přišla, kdybyste nepřijeli a nezachránili ho. - Díky.“

Aktualizováno Pátek, 02 Květen 2008 06:28