To neumíte udělat holku? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Laďka   
Pondělí, 28 Duben 2008 23:00

Trojnásobná maminka Laďka poprvé rodila před šestnácti léty, na další miminko s manželem čekali, to ovšem nevěděli, že za to čekání je příroda odmění hned dvakrát za sebou...

Nejdříve jsme vůbec další dítě nechtěli, měli jsme Edu hodně mladí, tak jsme si pořádně nic neužili, spadli jsme do toho rovnýma nohama, jak to tak bývá, když člověk chce tak to hned nejde a naopak. Rozhodně i přes protesty rodičů jsme se rozhodli si mrňouska nechat a nikdy jsme toho nelitovali. Když šel Edík do školky, pořád ptal kdy bude mít sourozence, ostatní maminky vyzvedávaly kamarády s kočárkama. Jak roky plynuly, Eda rostl, my se postupně zařizovali a začali uvažovat o druhém dítěti, zatím jen tak lehce... U nás to tak nějak všechno šlo hodně pozvolna, brali jsme se s manželem vlastně až když bylo Edovi devět let...

Když jsme dospěli do stádia, že už jsme miminko chtěli, jak to tak bývá tak to hned nešlo. Vysadila jsem antikoncepci a doktor mne uklidňoval, že rok zkoušení není žádná doba, ale říkejte tohle ženský, když chce miminko! Každopádně, když už jsem to pomalu začala vzdávat, zjistila jsem, že jsem těhotná. Nepoznala jsem to na sobě, protože špatně mi nebylo ani v jednom těhotenství, a tak jsem to pokaždé zjistila až když jsem nedostala menstruaci. S Vojtou to bylo tak, že jsem tomu ze začátku nechtěla vůbec věřit, že by přeci jen…? Test byl takový hodně mlhavý, zřejmě to bylo hodně zkraje těhotenství, ale za pár dnů tam ta čárka vyjela okamžitě. Manžel přinesl domů láhev šampaňského a tak slavil vlastně sám .-)

Tím, že jsme měli první dítě hodně brzy, tak jsme ho vždycky brali téměř jako sobě rovného, ale zároveň jsme na něj byli hodně přísní, takže nikdy nebyl rozmazlený, vlastně to nebyl klasický jedináček, i když si nás užil dlouho sám. Další dítě byla změna, ale ne zase taková, protože Edovi už bylo 13 let, tak hodně pomáhal a pomáhá doteď. To třetí už byla velká změna, jak je jedno ještě docela malé, tak už to není taková „brnkačka“. Vojtu jsem si po těch letech užívala, chodili jsme cvičit, plavat, malovat. Vlastně i teď chodíme, také na keramiku, no prostě snažíme se je vést k nějakým zájmům už od mala. S Kryštofem je to jiné, už není tolik času si ho tak „užívat“, protože Vojta je neustále ve středu a zaměstnává mě celý den. Pokaždé si říkám, že mámy co mají jedno malé dítě jsou tak děsně v pohodě, že si to ani neumějí představit...

Edík měl velkou radost, když jsme mu řekli, že bude mít sourozence, těšil se a celé těhotenství se mnou dost prožíval, hladil bříško, mluvil na něj… Uvolnil místo v pokojíčku, na začátek ho nebylo tolik zapotřebí, ale bylo vidět, že to dělá rád. Bráška Vojta je dost temperamentní, a to doslova den ode dne, překvapuje nás tím co všechno umí, ví, jak je šikovný, ale bohužel nějak se mu nechce příliš poslouchat, zřejmě si to tím kompenzuje. A tak když tak krátce a neplánovaně za sebou přišel Kryštof tak byl Edík docela zaskočen, navíc, když zjistil, že to bude zase kluk. Doslova mi řekl, cituji: „Ach jo, to neumíte udělat holku?“ Jelikož jsem zrovna jela od svého gynekologa a byla jsem v takovém zvláštním rozpoložení, tak mě to v dané situaci pobavilo a vlastně pomohlo to celé „rozmrkat“ .-)

Co se změnilo z pohledu trojnásobné matky? Jak zvládnout výchovu středoškoláka, školkáčka i novorozeněte? Sledujte další vyprávění maminky Laďky ve vašem oblíbeném magazínu. Přečtěte si také: Příhoda u příhodů - do třetice Poprvé jsem rodila před 16 léty

Foto: Julie Zákostelecká Ateliér Photo - arts

Aktualizováno Úterý, 29 Duben 2008 04:59