Velký zadek může i zachránit PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Neděle, 27 Duben 2008 23:00

Proč každé dnešní zaječici, jde především o zadnici? "Mám velkej zadek?" zoufám si pokaždé, když se musím chtě nechtě svléknout do plavek. "A kde?" táže se můj muž můj a okatě jej hledá. Jeho taktika, byť opakovaná, mne pochopitelně potěší. "A řekl bys mi to?" opatrně se ujišťuji o důvěryhodnosti zdroje. "No jasně-", odvětí po pravdě a pak se příšerně lekne, jelikož logicky následuje ženský šok: "TY bys mi řekl, že mám VELKEJ zadek?!" Na tvář mu naskočí zoufalý výraz, který přesně vystihuje, že u stánku se zmrzlinou nemají citrónovou, a pak prohodí něco ve smyslu: "Chápeš ale, že z toho není cesta ven?" Jistě, že nejde o zadek, nýbrž o hodnoty, cožpak ale zadek nejsou hodnoty? Přinejmenším v kilogramech, či centimetrech. Tedy vskutku hodnoty, které lze dokonce změřit! Někdy vám ale takovej velkej zadek může zachránit život...

Ti, kdo znají Bullerbyn, ví, že na cestě ze školy bydlí, tedy spíše vegetuje, bručoun švec Snall se svým zuboženým hlídačem. Taky jsem znala jistého Snalla - i jeho psa. Nebyl sice na řetězu, páníček mu jím však věčně hrozil. Hafan nedbal a páníčkovi se všemožně snažil vnutit do přízně. Až na to ohromné čoklí srdce, byl Ben jedna velká kost. Živit ji rozhodně nebyla legrace, ale Snall stejně neměl smysl pro humor. A tak psiskův propadlý hrudník působil dojmem, že se právě vrátil z několikaměsíční túry za fenami, což jej sice vyhladovělo, ale nevyšťavilo. Energie měl Ben fůru. Dál se pletl se páníčkovi pod nohy, vpíjel se mu pod kůži a svými čtyřmi velkými tlapami pak občas i přistoupl páníčkovi tlapku v sandálech. To už Snall nevydržel. Sotva se Ben zvídavě otočil po zdroji cizího zvuku, Snall vykopl a na té nepřišlápnuté bosé noze si o Benovu kostnatou zadnici zlomil palec.

Nekopejte psi i lidi do zadku, radši nabídnete jim sladkou oplatku. Kdyby míval Beník žvanec, i pánovi by zůstal palec! .-)

Aktualizováno Pondělí, 28 Duben 2008 06:10