Když se narodí trojčátka II. PDF Tisk Email
Napsal uživatel Iva Nováková   
Neděle, 04 Květen 2008 23:00

Minule jsme si povídali o citech a pocitech. Dnes přišly na řadu praktické věci, jak trojčátka nakojit? Jaký jim koupit kočárek nebo oblečení?

„Když jsme zjistili, že čekáme tři miminka, nevěděla jsem, co dřív,“ líčí situaci maminka Iveta. „Hlavně co a jak s výbavičkou pro mimi. Bylo to náročný, protože jsme museli pořídit všechno hned 3x. Bohužel nebyl na blízku nikdo, kdo by měl nějaké věci na tak malé děti. Pro začátek jsem kupovala vel. 48, předpokládala jsem, že děti budou maličký. Ale na tak maličké věci jsem narážela zřídka. Takže to jistila až velikost 56, a kdybyste viděli jak jim to bylo veliký :-D Ale brzy do toho dorostli. Teď jim už budou 3 roky a nakupuji velikost 104/110, toto letí. Také jsme řešili kočárek...

To jsem fakt nevěděla, co a jak. Je tak šílený výběr kočárku pro jedno, ale už i pro dvě. Jen já měla problém sehnat pěkný a za příjemnou cenu. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsem koupili pro začátek hluboký kočárek po trojčátkách. Takový klasický dvojčatovský, ale maličko širší (byl dělaný na zakázku) od Liberty. Ale už asi za 3/4roku jsem museli přemýšlet o sporťáčku. Na krku zima a děti se nám nabalené do toho hlubokého nevešly, Když spinkaly, tak jsem mezi ně dávala plyšáčky aby se netloukly ze spaní. Po internetu jsem sháněla, kde se dalo, ale nic mne nezaujalo. Hlavně jsem byla odrazována od takových typů jako jsou 3 sedačky za sebou (takový vláček). Že děti, když se nabalí a jsou ve fusaku, tak tam jsou jak panáci... A navíc ti dva vpředu si nemůžou ani lehnout. A děti zatím nebyly ve věku, kdy můžou stále sedět. Ani to řádně ještě neuměly. Tak jsem sháněla dál a podařilo se mě narazit na výrobce kočárku zn. Liberta (nachází se ve Velkém Borku). Doma jsem si ze vzorníku barev vybrala kombinaci a pak už jsme si jen jeli pro kočárek. Byla jsem s ním spokojená. Jen co mě na něm chybělo byla brzda. Nechápu proč dělají brzdy u mono kočárku a u tohohle na to nepamatují!!! Ale nakonec jsem ho měli asi rok, protože máme velikou zahradu a bydlíme navíc na vesnici, takže jsme ho moc neužili. Navíc jsou zde převážně kopce a když už jsem musela sama tlačit nějakých 40kg živé váhy (nepočítám váhu kočáru) tak jsem řekla dost. Ani děti nebavilo jezdit v kočáře. Hlavně jsem ho využívali, když jsme museli k lékaři, anebo na nějaký větší výlet, kde by děti dlouho nevydržely samy chodit. Raději běhaly po zahradě, nebo chodily na maličké procházky. Jen jsme museli dávat větší pozor, aby se jim někde něco nestalo – aby nespadly do bazénu, aby na ně někde něco nespadlo atd. Prostě všechno zabezpečit a být ostražití. Nedokážu si to představit, že by jsme bydleli ve městě, ale co by se dalo dělat, že. I takové rodinky to musí vyřešit.

Na řadu také přišly postýlky. Sice bydlíme v rodinném domečku, s manželovou babičkou, ale pro nás nastávajících pět lidí zde nebylo moc místa. Museli jsme proto přistavovat, ale k tomu došlo až když děti byly už na světě. Měli jsme jen kuchyň, obývák a ložnici. Takže děti spinkaly v obýváku, bohužel se nám nevešly do ložnice. Všichni se divili, že je tam nemám. Jenže už nikdo nedokázal poradit kam je v té maličké místnosti mám asi dát! Ale nikdy se nestalo, že bych k dětem nevstala nebo že bych je neslyšela. Měli jsme jednu klasickou postýlku a pak postýlku pro dvojčátka. Ani jsme nepořizovali monitory dechu. U té dvojčatovské postýlky by to ani nešlo, protože nám bylo sděleno že by se rušily. A nějakých planých poplachů jsem měla dost z nemocnice! Když se děti narodily a já se k nim pak nastěhovala na roaming, byl to zpočátku docela šok. Už jen to, že jsem je musela každé 3 hodiny krmit. A to ikdyž spinkaly. Od toho okamžiku jsem se zařekla a jakmile nás propustili, doma jsem je krmila až když se probudily a všechny najednou. Slyšela jsem některé maminky, že si zapisují, kdy kdo krmil a tak, aby v tom měly pořádek. Tak takový systém jsem neuznávala! Protože bych s takovou nedělala nic jiného než jen krmila. Protože jsem neměla dost mlíčka, děti dostávali Nutrilon. Ale Karolínce jsem šetřila to svoje, aby nám rychle přibírala a mohli jsme jít co nejdříve domů. Při odchodu nám doporučili abychom u této značky UM zůstali, takže jsme nakoupili Nutrilon Forte. Ale doma nastalo veliké ALE. Děti z toho měly velikou zácpu, takže okamžitě jsme měnili na Omneo. Jenže nezůstalo u jednoho ALE. Dominiček nám stále ublinkával. Doporučili nám tak Nutrilon AR. Takže docela mazec, a pro někoho i chaos.

S koupáním dětí mě chodila každý den pomáhat manželova maminka, za to ji dodnes moc a moc děkuji. Byla to veliká pomoc, a je vlastně dodnes!! Myslím, že se ji to i líbilo, vždycky se takhle poňuchat s miminkama... Jakmile už pak zvládly sami sedět, tak jsme je koupali ve vaně. A všechny pohromadě a tomu je zatím dodnes. Ale už se tam začínají nějak mačkat. Dědeček tam fungoval jako rychlá záchrana kdyby to někomu uklouzlo. Nikdy se nic špatného nestalo!!! Ze začátku, když jsme přijeli domů, tak jsem krmila tak po čtyřech hodinách. V noci jen 1x. Ale od dvou měsíců nám spinkaly celou noc bez probuzení! Takže nejsem typ matky, co by si stěžovala, že je nevyspaná. Spíš neznám slovo nuda, tu teda neznám, co jsou děti. Po každém koupání jsme s nimi dělali jen takové reflexní cviky. Jinak nic zvláštního. Jejich paní doktorka k nám do jednoho roku jezdila, takže jsme se nemuseli s dětmi trmácet k ní a čekat kdo ví jak dlouho v čekárně. Vždy když jsem zavolala tak přijela, anebo poradila. Akorát jsme museli dojíždět do rizikové poradny do HK. Ale to se dalo, alespoň měli změnu. Občas bych potřebovala vypnout tak alespoň na den, spíš než občas tak častěji. Někdy se zadaří, ale stejně pak stále přemýšlím co a jak s dětmi, jestli se něco neděje atd. Od září jdou do školky, pro začátek zatím jen na 4 hodiny, ale alespoň něco. Myslím, že se jim tam bude líbit. Když jsme byli s přihláškami, tak jsme je tam odtud nemohli dostat domů... Ráda bych si na tu dobu sehnala brigádu, ale vidím to zatím beznadějně. Do práce se zatím vracet nechci, ani si to neumím představit. Uvidíme, jak to budou snášet a jak často budou marod. Navíc manžel jezdí do práce už v pět hodin (každý den dojíždí 40km – jedna cesta), školku otvírají v sedm. Pak je musí někdo vyzvednout, nechci je nechávat ve školce celý den, když jsou ještě takhle malé, už tak to pro mě bude těžký. A kdo si nechá zaměstnanou takovou maminu, že. Ale každá koruna by byla dobrá!! Obzvlášť když teď od jejich třech let spadnu na tu nejnižší hranici – pro upozornění, beru jen jeden PR a ne 3x jak si všude myslí!!! S takovýmto omylem jsem se nejednou setkala, pak všichni jen koukají s otevřenou pusou.

Jinak jsem ráda, že máme všechny tři děti!!! Že jsem neposlechla naléhání lékařů a nešla na redukci, teď si jen říkám, kdo ví jak by to dopadlo. Sice někdy zlobí, ale to asi každé dítko. Jak se říká, hlavně že jsou zdraví. Za to jsem moc ráda!!!

Foto: Jaroslav Novák a archiv rodiny

Aktualizováno Čtvrtek, 24 Duben 2008 12:51