Pusť mne k volantu, taťko! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Úterý, 22 Duben 2008 12:50

Pokaždé, když tuším, že něco je špatně, cosi jiného napovídá, že je třeba se začít smát... Co by taková malá holčička v autosedačce mohla provést?, myslel si Luděk, když zabouchl dvířka, že "coby dup" skočí do sámošky pro rohlíky. Malá holčička se v mžiku odkšírovala a přestěhovala za volant. "Ty malá - šikovná - potvoro", syčel si tatínek mezi zuby a hnán zvukem klaksonu (i touhou dítěti vpravit poslušnost přímo do těla,) rázně chytil za kliku - pak v zapalování zahlédl známý pohyb houpajících se klíčů. Klíče uvnitř, tatínek venku.

"Sárinko," změnil hlásek "otevři mi dvířka," prosil naléhavě vlk. "Nejde" krčilo kůzlátko ramínky. "Taková šikovná holčička, jen TEN kolíček vytáhni nahoru," posunkoval tatínek způsobem, který o jeho schopnostech vyjednavače neprozrazoval pranic podstatného. "Nejde," prohlásilo kůzle nezaujatě a dál se věnovalo řízení, sic právě evidentně vjíždělo do zatáčky.

"Sáro!!!" zařval zlostně vlk, kterému docházela trpělivost. "HNED otevři TY dveře!" lomcoval madlem dvířek, přičemž vykřikoval nápaditá hesla jako: "Ten ČUDL! Ten KOLÍK!", jež však v kontextu vyznívala spíše jako nadávky. Sára, patrně v obavách o otcovo (často strategicky chatrné) zdraví, se tedy přece jen pokusila prstíky nahmatat černý ťuplík, ale ať táhla, jak táhla, čudlík nevytáhla. "Nejde," pravila bezmocně a - (pokaždé, když si myslíte, že už nemůže být hůř, velmi záhy se ukáže, že...) začala natahovat.

"Sárinko, já si doběhnu po druhé klíče" řešil prekérní situaci zkrocený vlčák. "Pěkně hačej broučku, na nic nesahej, ničeho se neboj," udílel otcovské rady a vzdalujíc se, volal k obličejíku přilepeném na sklo: "a hlavně nikam nejezdi!!!"

Pokud nechceš býti břídil, buď vždy ten, kdo auto řídil .-)