Kakaa... PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Úterý, 22 Duben 2008 12:32

"Mamí, pojď mě utčít...", ozývá se každé ráno z koupelny s pravidelností dobře nataženého budíku. Naléhavá, byť ne příliš slibná věta, je spolehlivou alternativou slunečního kohouta. Někdo sází na mechanické pomocníky, jiný je sám o sobě ranním ptákem a některého nevzbudíte ani ránou z děla. Všeho do času, protože skutečně osvědčeným prostředkem jak se ráno donutit z postele, je malý kluk, co potřebuje utřít zadek. A nejen kluk...

Zrovna předevčírem mi známý líčil, jak ještě v blaženém polovědomí naslouchal ševelení svých dvou malých princezen, které se přely tentokrát o nočník. Nočníček byl jeden, holčičky dvě, což byla prekérní situace. "Kaka," oznamovala naučenou vyřídilkou mladší dcerka té starší, která takticky obsadila umělou mísu a sestře ze své pozice již patřičně klidně domlouvala: "Ne Maruško, já teď čurám, musíš počkat!" Pokrevní kopie však byla neoblomná: "Kaka..." zesílila naléhání, cíleně kladla důraz na každou hlásku a několikrát výrazně přešlápla.

Ale ani smělý capkový taneček se nesetkal s úspěchem. Starší Sára svou potřebu přestřihnout nemohla, navíc ji mládě poněkud netaktně rušilo. Zachránit ji snad mohl pouze fakt, že i jako malá žena, by měla stíhat více věcí najednou. "Teď čurám já, Maruško!" opakovala podrážděně. Také maličká Marie začala být tou fopa situací mírně znechucená a o svůj prostor na barevné židličce bojovala stále pronikavějším "KAKA!" A to už byl i tatínek dočista vytržen z polospánku. Dcerka totiž náhle a bez varování přestala apelovat na sestřin smysl pro solidaritu a na místo úzkostného "Kaka" se ozvalo tiché, leč zřetelné: "Kakaa..."

Nebrblej a nenaříkej, porcelánu se nezříkej! .-)