Až vyrostu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Úterý, 22 Duben 2008 12:14

Zbavit se strachu je jednou z nejdůležitějších věcí v životě, současně ale také nejtěžších. Zbavit fobií své děti, je úloha stejně složitá jako vést je za ruku, když se sami bojíte. Bývá sice zavedeným zvykem hrát si před svištěm na hrdinu, pokud ale hrdinství není uvnitř rodiče dosti, aby špatného příkladu nebylo, doporučuje se potenciální rodičovské ostudě vyhnout a otevřeně připustit, že rodič může být v něčem i "sláb a poražen". Děti však nejsou tolik přísné jako dospělí a jako malí mají poměrně malé nároky, a tak si se zdánlivě ponižující informací poradí hravě - po svém...

 

"Mami, ale schody jezdí támhle-", apeluje kluk na mou totální ignoraci eskalátorů. "No jo, ale my jdeme po schodech." "Proč?" "Jen ty svoje malý capky nech pěkně capat." "Proč? Chci jet po schodech!" naléhá kluk vyčítavě a argumenty, že "jsou moc vysoký" zjevně nebere. "Nejsou. S tátou po nich jezdíme." "S tátou si klidně jezdi, já se bojím." Kluk znejistí: "Neboj, já tě budu držet za ruku." "To jsi hodný, ale jdeme pěšky." "Proč?" kluk, evidetně posílen zodpovědností, mne ujišťuje: "Hele, já tě vážně nepustím, fakt!" Jenže já na schody nemůžu. "Nemůžeš?" pokývám hlavou, celá dojatá tím dětským zájmem a kluk si vytáhne z paměti naučenou formulku a smířlivě dodá: "Tak až vyrosteš, jo?"

Když máš strachu plný knedlík... už si nevař omáčku! .-)

Aktualizováno Úterý, 22 Duben 2008 12:17