Zavolali na nás sociálku! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Úterý, 15 Duben 2008 11:34

...hlídej pusu, člověče! Děti běhaly po bytě jak neřízené střely, jejichž zkázonosné smršti příbytek přesně odpovídal. Šestiletý Tomík předevčírem překonal horečku, z nosu mu ještě kapalo a lehce tuberácky kašlal. Po dobu své rekonvalescence se marně snažil ukrýt před dvojčaty, jež nedala pokoj ani sobě navzájem. V pravidelných intervalech se tu proto objevovala mamina s vařečkou a výchovnými příkazy. Poté se vracela zpět, aby zkontrolovala dění na plotně a odstavila pískajícího slavíka. Jenže to nebyla konvice, zvonek se ozval znovu. Za dveřmi stály dvě ženy, a jak se posléze ukázalo, nestály tu náhodou. Nechtěly nic prodat, nenesly poštu, ba ani dobré zprávy...

"Prý na děti moc křičíte!" Snažila se jedna z žen přehlušit dětskou komunikaci. "Musíme situaci prověřit." Matka strnula. Za zády se jí mihl starší kluk, který si už s rýmou rozpatlal po obličeji i zbytek čokolády. Ve vláskách druhého zvídavého mrňouska před malou chvílí zahlédla cosi, co mohlo být docela dobře plastelínou. Záchranou mohl být snad jen třetí šmudla. Jako na zavolanou stál mámě u nohou a dožadoval se její plné pozornosti. Smůla ovšem byla, že zpod kraťásků mu pozvolna vytékala průjmovitá kaše přímo na koberec. Zdrcená matka pohlédla zpátky na uhlazené osůbky: "Tak to mi je rovnou odvedete, ne?", pravila odevzdaně. Ta méně sdílnější sociální paní pokrčila rameny: "My hlášení musíme brát vážně." Obě pak opatrně prošly kolem stěny (v nestřežené chvíli) orazítkované Shrekem, aby po půl hodinovém aklimatizování se naznaly, že křik je jen plýtvání energií. Při odchodu nenápadně zadržovaly dech a když hoši v pokojíku zahájili míčovou bitvu, desky s formuláři použily jako ochranný štít.

Udavač zaplatí svou daň, obsah pleny je tvá zbraň! .-)