Máma i přes ložiska! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Veronika   
Úterý, 22 Duben 2008 23:00

Veronika se osm měsíců pokoušela o miminko, když se nedařilo, přemluvila přítele na vyšetření spermiogramu. Ideální hodnoty pro otcovství Veroniku ubezpečily, že příčinu musí hledat u sebe. Změnila laxního lékaře, našla si nového se skvělým doporučením a ten jí slíbil, že do roka a do dne bude maminou. Po prvním ultrazvuku a následné laparoskopii už ale tak optimistický nebyl…

Kamerky přístroje ukázaly, že mám cystu na vaječníku, vřídek na čípku a co je nejhorší v celé malé pánvi rozsáhlou endometriózu. Byla jsem zdrcená, ale lékař mě nenechal na pochybách. „Podívejte, nejlepší způsob jak léčit endometriózu je těhotenství,“ pravil zcela vážně a rovnou mi doporučil několik center, se kterými má dobré zkušenosti. Jedinou cestou k vybudování rodiny byla v našem případě asistovaná reprodukce. V jednom oddělení jsme si tedy domluvili schůzku a probrali s paní doktorkou všechny možnosti i finanční stránku věci. Pokud to všechno půjde dobře a nebudeme potřebovat metodu oplodnění na sklíčku, kdy je spermie vstříknuta přímo do vajíčka, pak nás vyjde naše miminko, či miminka zhruba na třicet tisíc. Do příští návštěvy jsem měla přinést kontrolní výsledky od lékaře, aby mi nasadily příslušnou hormonální podporu a manžel se psychicky připravoval na nový odběr semene pro "čerstvý" test. K ničemu z toho ale nakonec nedošlo…

„Teď když máte ten nepřirostlý vaječník profouklý, zkoušejte to, zkoušejte a zkoušejte,“ radila mi lékařka před měsícem při propouštění po laparoskopii. To se snadno řekne, ale těžko udělá. Díky operaci jsem měla zle podrážděnou močovou trubici a hned při další návštěvě u gynekologa vyfasovala ještě antibiotika. Nakonec ale stačilo překvapivě málo aby se stal… zázrak? Mívala jsem měsíčky docela pravidelné a jak jsem se nyní dozvěděla, byly pro mne náročné na přežití právě díky ložiskům endometria. Měly však svůj rytmus, proto když se nedostavily v obvyklém termínu, přikládala jsem zdržení další reakci na operaci. O pár dnů později mi to už nedalo a počurala jsem papírek těhotenského testu. Vlastně jen tak, byla to spontánní reakce. Jenže test byl POZITIVNÍ. Zírala jsem na něj a nemohla tomu uvěřit. Žádné umělé oplodnění, žádné plenění účtu na úkor vědy, už žádné čekání a modlení. Je to tady! Ihned jsem zavolala svému lékaři a objednala se. Večer jsem ale ke své hrůze začala špinit a celá vystrašená vpadla do ordinace i bez objednání! „Ale copak, copak?“ vítal mne lékař mezi dveřmi a ješitně si zvyšoval sebevědomí. „Vy ke mně nechodíte dlouho slečno Smutná, že ne, kdo že vás to léčil?“ Usmívala jsem se, ale cítila se zmatená. Je to pravda? Skutečně se tomu všemu asistovanému vyhneme?

Lékař vzápětí potvrdil, že jsem patrně v šestém týdnu těhotenství. Viděla jsem své miminko na ultrazvuku jako larvičku. Ještě jí netlouklo srdíčko, čímž se prý nemám nechat znepokojovat, ale to je jako byste přilili oleje do ohně. Na všechno se v ordinaci nestihnete zeptat, vzpomenete si až po cestě a pak obyčejně trnete do další poradny. Kamarádka mne ale uklidňovala. Před osmi lety ještě standardně ultrazvuky v ordinaci nebyly, na prvním byla někdy ve třetím měsíci a tím jestli tluče, či netluče srdíčko v šesti týdnech, se tak nemusela zabývat. "Řekli mi, vypadá to na šestý týden, testům my věříme, a bylo to!“ Jenže já mám pochopitelně strach, jestli je vše v pořádku, četla jsem, že miminko prochází od embrya různými stádii, jež připomínají evoluci, má vůbec larvička už nyní vytvořené srdíčko?

Doktor rozhodl, že ke mně bude přistupovat jako k těhotenství rizikovému. Do kanceláře chodit můžu, ale nesmím nic zvedat ani cvičit. Sepsal mi hormonální podporu, která se doporučuje i při udržení umělého oplodnění a na recept zároveň poznamenal i tabletky, které měly potlačit špinění. S těmi jsem si zažila už teď pěknou patálii… Dle rad lékárníka se mají užívat brát vaginálně nebo orálně. Nejdřív jsem si prášek zavedla, ale bála jsem se, že mi vypadne a nebude účinkovat, tak rychle se přeci nemůže rozpustit? Druhý jsem pro jistotu spolkla, ale pak si ještě přečetla návod, což jsem neměla dělat… Bylo tu výslovně napsáno, že je nesmím brát, pokud jsem... těhotná! Panebože!!! Honem jsem pádila k internetu, psala e-mail lékaři a zároveň surfovala mezi radami ostatních maminek. Uklidnilo mne, že mají podobné problémy a užívají stejná léčiva. Pozvolna jsem mezi těmi všemi dotazy, které se ztotožňovaly s mými niternými pocity začala vnímat jako těhotná. S mými pocity se záhy objevily i nepopiratelné těhotenské příznaky. I když pravda, tak nějak obráceně. Špatně je mi večer, ne ráno. Z horka, jídla, pachů, přidal se i průjem, což může být patrně i reakce na hormony.

Tak mi to moje vysněné a dlouze očekávané těhotenství pěkně začíná... .-)

Přečtěte si také: Zastavila mne endometrióza? Ložiska v děloze

Aktualizováno Středa, 23 Duben 2008 05:48