Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Nerozmazlujte ho! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Renata   
Úterý, 22 Duben 2008 23:00

Možná jsem ho rozmazlila. Dřív neváhal, aby mi vlastnoručně upekl čerstvě chyceného pstruha i ve tři ráno. Ale já, hloupá, naočkovaná babičkou a maminkou, které tancovaly kolem mužíčků, jsem se po jejich vzoru pokoušela být dokonalou manželkou, matkou a milenkou. V tomto pořadí. Všechno jsem měla nalajnované. Všechno jsem chtěla mít ve svých rukou. Než začal pracovat v zahraničí, dojíždět jednou za tři týdny a na mě spadla rodina jako balvan!

O práci doma je ale třeba se podělit. Pokud nemáte zrovna statek, je určitě třeba, aby muž věděl, že nemůže přijít domů a hodit nohy na stůl. Cožpak vy jste nebyla v práci? Vzpomínám si, jak se sestřenice kdysi uklidňovala, že po manželovi nechce žádné zvláštní věci, když o víkendu umývá nádobí. Copak on neobědvá? Je zavřený v paneláku, dělat tu není co, tak ať taky pomůže. Jenže jak chcete řešit situaci, když muž jezdí domů jednou za čas? S dělníky, kteří rubou tunely se šachuje asi jako s horolezci. Jedou tam, kde stojí hory, které je třeba prorubat skrz naskrz. Jiný klub, jiná práce, jiné mravy, jiné stavy...

Já byla v jiném stavu dvakrát, krátce za sebou. Děti odrůstaly a já horko těžko zvládala napětí, které panovalo mezi mnou a mým mužem. Visela jsem na něm, chtěla jsem jeho podporu, nezvládala jsem ty pocity, které nastaly, když odjel a na mně visela veškerá zodpovědnost. Ale jistě, často jsem ho prosila, aby si našel nějaké místo poblíž a žili jsme jako normální lidi, ale Marian byl asi jako ten horolezec, věřil tomu co dělá a věřil i tomu, že díky svému platu, a tučným prémiím uživí rodinu. To bylo pro něj to nejdůležitější a já to jako ženská, co stojí nohama na zemi, chápala. I přes tu vzdálenost jsme si byli překvapivě blízcí, něco jsme spolu zažili, měli jsme o čem mluvit, jezdili s rodinkou na dovolenou. Po šesti letech jsem se konečně ztotožnila s tím, že za mne nemůže děti vyzvednout ze školy, že když prokašlou celou noc, musím zavolat jednomu z rodičů, aby si vzal dovolenou místo mne, že když mu chci něco říct, ukázat, poradit se s ním, nemůžu mu jen tak zavolat - kam taky? Do prohloubené šachty v chorvatských horách? Pak se stala zajímavá změna…

Děti povyrostly a kdykoli táta přijel byl pro ně svátek. Marian se jim plně věnoval, bral je s sebou na lyže, učil jezdit na kole, plavat, ale měl tendenci nahnat dny odloučení otcovským kázáním, které se nevyhýbalo ani mně. „Prosím tě, jak to, že má zase čtyřku z češtiny?“, káral mne. „Protože se dyslektik a učitelka to nebere vážně.“ „Jak je to vychováváš?!“, pohoršoval se. „Jak sama zvládám!“ odsekávala jsem. Já se na Mariana také těšila, ale tak nějak jinak. Věděla jsem, že když Marian přijede nesmím si na týden nic plánovat, bude ho rozčilovat, když budu muset zůstat v práci déle a bude po třítýdenní abstinenci vyžadovat manželské povinnosti do foroty. Když jsem měla ženské potíže, Marian bych přesvědčený, že mu to dělám schválně, a že i tohle jsem si přeci nějak mohla zařídit…

Ne, že by mne tělesná láska nechyběla, ale po pravdě byly doby, kdy jsem prostě nosila vložku i jen tak na prázdno. Zkrátka i manželství na stovky kilometrů vzdálené spadne do běžného stereotypu, kde jsou hádky a trucování, jako všude jinde. U nás ale musí vždy rychleji skončit, protože když vám zase odjíždí, nevíte, v jakém stavu a jestli vůbec se vrátí zpátky. Práce je to nebezpečná a už jsme zažili i několik úrazů. Marian, který se po letech vypracoval na vedoucího směny ale nejvíce prožívá hospitalizaci svých chlapů. Je na sebe pyšný, že rodinu uživí i bez mého přičinění. Snad proto také k mé práci, kterou jsem si vysnila a horko těžko získala a sama při dvou dětech udržela, přistupuje jako k nějakému mému koníčku. Mým prvořadým úkolem je starat se o něj. Dělám to ráda, neopustila bych ho, ale zatímco Marian jezdí domů na dovolenou, já mám dovolenou, když odjíždí. Jsem zase pánem svého času, pánem svých myšlenek.

I tak může vypadat relativně spokojené manželství na dálku. A může také fungovat. Co bude, až děti odrostou a vyletí z hnízda? To je jistě těžká volba i pro ty, kteří jsou spolu denně po celý život, ne? Budeme si na sebe muset asi zvyknout, naučit se tolerovat a Marian bude muset respektovat mé soukromí, ale to je ještě daleko…

A jak prožíváte své manželství a partnerské vztahy Vy?

Aktualizováno Středa, 23 Duben 2008 05:08
 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo