Červené pondělí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lenka Mašová   
Pátek, 18 Duben 2008 05:58

Velikonoční beránek nebyl původně piškotový Slavení velikonočních svátků není spojeno s počátkem našeho letopočtu. Kořeny svátku sahají dále. Vycházejí ze staré židovské slavnosti, konané na počest vysvobození Židů z egyptského otroctví. V každé židovské rodině tradičně pekli a pojídali beránka. Křesťané později slavili vzkříšení spasitele a podobné svátky uznávali také pohané, slavící příchod jara. Velikonoční svátky připadají na první jarní neděli po prvním jarním úplňku po dni jarní rovnodennosti. Velikonoce tedy mohou nastat mezi 22. březnem a 25. dubnem. První tabulky, podle kterých bylo možné datum Velikonoc vypočítat, vytvořil známý pražský hvězdář Jan Kepler...

Po půstu se lidé opět zaradovali

Po čtyřiceti dnech půstu, který velikonočním svátkům předchází, se lidé opět veselili. Po masopustním úterý následuje takzvaná Popeleční středa. Popeleční proto, že v tento den byl svěcen popel z ratolestí, posvěcených před rokem o Květné neděli. O Popeleční středě toho naši předkové mnoho nenapracovali. Nesmělo se příst a šít, jinak by slepice špatně nesly a krávy kulhaly. Ani štípat dříví se nedoporučovalo – hrozilo velké nebezpečí, že by se sekera mohla svézt. Jako obrana proti štípaní blech se doporučovalo v tento den rozhodně nedrát peří.

Šest neděl do Velikonoc

V době půstu nesou neděle své zvláštní pojmenování.

Černá – ženy se halily do černých šátků. V některých krajích se jí také říkalo Pytlová či Pučálka.

Pražná – v domácnostech se pražila obilná zrna, ze kterých se připravovala polévky i hlavní jídlo.

Kýchavná – lidé se zdravili a vzájemně si přáli, aby nekýchali, protože podle obecného mínění kýcháním začínal mor.

Družebná – ženichové se svými družby chodívali do domů svých vyvolených, kam se o pomlázce chystali přijít na námluvy.

Smrtná – slaměná Smrtka oděná do ženských šatů byla vynášena ze vsi, kde byla za doprovodu písní zapálena a vhozena do potoka.

Květná – i do dnešních dní se především u žen zachoval zvyk mít v tento den na sobě něco nového, aby „beránek nepokakal“. V tuto neděli se světily kočičky a slavila se památka vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma. Děvčata pečlivě vymetala světnice, aby z domu zmizel všechen obtížný hmyz.

Nejvíce zvyků se soustředilo do týdne před Velikonocemi

Poslední týden před Velikonocemi byl z hlediska tradic nejdůležitější. Hned od pondělí se v domácnostech začínalo smýčit a připravovat vše potřebné na svátky.

Modré pondělí – bylo pojmenováno podle modré látky, která se v ten den vyvěšovala v kostele.

Šedivé úterý – sloužilo především k předvelikonočním přípravám všeho druhu.

Sazometná středa – získala svoje pojmenování podle vymetání komínů. Zachovalo se i pojmenování Škaredá středa, a to proto, že v tento den Jidáš zradil Krista a tudíž se na něj škaredil. Lidé se v tento den na sebe snažili být milí a nemračit se.

Zelený čtvrtek – je pojmenován podle zeleného mešního roucha, které bylo v tento den používáno. Aby byl člověk celý rok zdravý, měl v tento den konzumovat co nejvíce zelené stavy. I tento zvyk se zachoval do současnosti, což jenom prospěje.

Na Zelený čtvrtek naposledy zazní kostelní zvony, které pak „odletí do Říma“ a umlknou až do Bílé soboty. Zvonění zvonů bylo do té doby nahrazováno zvukem řehtaček a klapaček, který obstarávala především vesnická mládež. Velkým rachotem měly být ze země rovněž vyhnány všechny zlé síly, které by mohly uškodit mladému osení. V jídelníčku byly na prvním místě jidášky – pečivo pomazané medem. Lidé se v tento den omývali rosou nebo v potoce.

Velký pátek – znamenal pro naše předky den nejhlubšího smutku, jelikož právě tehdy byl Ježíš Kristus odsouzen ke smrti na kříži a poté ukřižován. V kostele se toho dne při bohoslužbě pouze četly texty se zpěvy. Předváděly se rovněž pašijové hry a upravoval takzvaný Boží hrob. O Velkém pátku lidé vstávali časně ráno, aby se omytím v potoce v příštím roce uchránili všech nemocí. V pravé poledne se otevíraly všechny poklady a kdo měl štěstí, mohl přijít k velkému bohatství. Ani v tento den lidé příliš nepracovali, především pradleny nesměly prát, aby prádlo „nenamáčely do Kristovy krve“. Všichni se toho dne přísně střežili moci zlých čarodějnic. Ty kdyby získaly nějaký osobní předmět, mohly by je nejenom uhranout, ale způsobit i onemocnění ostatních lidí či dobytka.

Zvony se vracejí z Říma v sobotu Bílá sobota – tento den se konala noční bohoslužba (vigilie) na paměť sejmutí těla Ježíše Krista z kříže a jeho uložení ve skalním hrobě. Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň, symbolizující pálení Jidáše. Hospodyně si pak domů odnášely žhavé polínko do pece. Večer všichni vítali Ježíše Krista, který vstal z mrtvých a Kristova socha nebo obraz byl nesen ve slavnostním průvodu. I tento den si lidé omývali obličej studenou vodou, aby si po celý rok zachovali pevné zdraví.

Boží hod velikonoční – znamenal rovněž svěcení velikonočních pokrmů jako je beránek, mazanec, chléb, vejce a víno. Kdokoliv přišel do stavení, byl v tento den uctěn kusem posvěceného pokrmu. Jako hlavní jídlo se podávala především velikonoční nádivka s jehněčím masem nebo holoubata.

Svátek všech koledníků

Červené pondělí – vyvrcholení velikonočních svátků, pojmenované také podle červených vajíček, která měla koledníkům přinést štěstí. Tento den dominovala pomlázka, která pocházela z původně pohanského zvyku zajišťujícího plodnost a zdraví. Muži z žen i dnes metličkami vyhánějí nemoci, za což se jim tyto odměňují vajíčky, představujícími příslib budoucího života. I nyní chodí chlapci i dospělí muži dům od domu s pomlázkou ozdobenou barevnými stuhami a sbírají nejenom barvená natvrdo uvařená vejce,ale i vejce čokoládová či jiné pamlsky a ti starší i něco „na zahřátí“.