Ruce v kapsách PDF Tisk Email
Napsal uživatel Miriam   
Středa, 16 Duben 2008 23:00

Čas od času se v životě a v práci setkáte se situacemi, které si na vás otestují, jak jste na tom s nervy. Musím říct, že bych občas potřebovala „želví nervy pod vanou“ na výměnu, a jak občas poslouchám u nás ve sborovně, nejsem sama. S mými kolegy jsme dětmi testováni den co den. My je zkoušíme, dáváme jim známky. Oni zase zkouší nás...

Vzpomínáte si na Provokatéra? Ale kdepak jeden, těch se v řadách našich školáků najde mnohem víc. Není to tak dávno, co mě také jeden vyzkoušel, otestoval... Musím se pochválit, protože udělat tohle moje dítě, urazím mu asi hlavu! Říkejme mu cvičně Provinilec...

Znáte to, něco provede a prostě se to řeší. K takovéhle diskusi jsem se také připletla. Provinilec stál u nás a místo, aby se styděl, tak dělal za zády kolegyně úšklebky. Vcelku klidně jsem ho ještě s dobrým úmyslem napomenula. A ze zlou jsem se potázala. Místo toho, aby se Provinilec zastyděl, vypláznul na mě jazyk!

Moji milí, v tomto okamžiku se moje ovládání ocitlo minimálně na sto padesáti procentech. V životě, ale přísahám, nikdy v životě jsem neměla tak strašnou chuť někomu urazit hlavu, jako teď onomu Provinilci. Jediné, co jsem v tu chvíli mohla udělat, bylo strčit si ruku do kapes. A to jsem také hned udělala, a přitom jsem si s hlubokým nádechem trpělivě počítala do dvaceti… do deseti by to totiž nestačilo.

Hned jsem Provinilce „práskla“ jeho třídní a tak mu chudákovi ke stávajícímu trestu přibyl další vroubek. Ten mě musel strašně, ale strašně nenávidět. Inu, život nás prostě prověřuje neustále a nás učitele i dvojnásobně. Děti nemám, a obdivuji svoje kolegyně, které zvládají bandu dvaceti a více dětí, pak jdou domů a musejí zvládat i svoje děti. Není to lehké a vyžaduje to velké nasazení.

A proto, milí rodiče i učitelé, ať na vás děti naše i cizí zkoušejí cokoliv, nenechte se „vytočit“. Počítejte do dvaceti, dejte si ruce do kapes a zachovejte klidnou hlavu. A pod vanou pro jistotu mějte i ty „želví nervy.“

Nenechte si ujít vyprávění mladé kantorky Miriam a její postřehy od katedry... příště se bude zamýšlet nad emancipaci nejen ve školství a uvažovat, zda "do toho konečně praští". Přečtěte si také: Jaká je dětská duše? Bože ta puberta! Za trest s tebou nemluvím Poslední kapka

Aktualizováno Čtvrtek, 17 Duben 2008 05:57