Nikdo se vás nezastane? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Středa, 16 Duben 2008 14:38
Že se jedny věci píší v zákonech a druhé dějí, s tím se člověk může smířit. Nebo začít bojovat. Co ale když smíření by ublížilo a na boj nejsou síly? Ten dopis začal docela nenápadně … Pracuji v nepřetržitém provozu na malém městě, kde práce moc není a žiji na ještě menší vesničce, kde už práce není takřka žádná. Možná to znáte, denní, noční, odpolední, není o co stát, ale z něčeho se žít musí, zvlášť když si berete hypotéku. Když jsem přišla do práce s čerstvým těhotenským průkazem, šéf jen zabručel. Jako těhotná bych noční směny mít neměla, ale dokud mi nevadily, klidně jsem na ně chodila. Taky těch pár korun co je za ně navíc se hodilo. Jenže pak jsem práci v noci přestala zvládat, organismus si na přehozený rytmus odmítl dál zvykat. Požádala jsem o přeložení na jinou práci. A bylo zle. Práce pro mě není, doplácet peníze mi nebudou, nejlépe když odejdu. Sama a hned.
Nechtěla jsem dát výpověď, práci jsem potřebovala, ale ohrozit své dítě jsem taky nemohla. Zastání jsem nikde nenašla.
Tak co mi zbývalo. Dala jsme výpověď. Stejně bych se po mateřské vrátit nemohla. Co mě ale mrzí, co mrzí, děsně štve je chování lidí. Lidí, kteří využijí druhého a pak, když se nemůže bránit, ho klidně odkopnou.“