Sexy berlička PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Středa, 16 Duben 2008 14:08
Ne každý má to štěstí, aby prošel život bez nějakého karambolu. Na někoho ale osud přichystá větší dávku bolesti než na druhého. I když modelka s berličkami - Mgr. JANA FLECHTNEROVÁ to tak nevnímá.
Zaškatulkování mezi modelky však nebere. „Chtěla jsem studovat policejní akademii, ale to vzhledem k mému handicapu nebylo možné. Pak jsem zjistila, že na pedagogické fakultě v Hradci Králové mohu vystudovat sociální patologii. Na to jsem navázala magisterským studiem sociální pedagogiky.“ A jak je to s tou kriminálkou? „Čekám, jak dopadne operace, na kterou mám teď jít. Připadalo by mi hloupé bojovat o nějaký post a pak přijít s tím, že budu třeba půl roku mimo hru. Až se dozvím, co s mýma nohama vlastně můžu a nemůžu, pak uvidíme.“
Problémy se stabilitou
Janu, která po mamince trpí dědičnou chorobou Charcot-Marie-Tooth, vychovávali rodiče jako zdravou holku. „Na problémy mě připravil sám život. Mám totiž problémy se stabilitou. Doma chodím v pohodě, vím, kde se můžu chytnout. Ale problém je jít po ulici, protože tam se nemám o co opřít. Už ve školce se mi děti smály, protože když do mě strčily, spadla jsem. Takže jsem se odmala učila bojovat.“ Není divu, že má pořádně prořízlý jazyk. „Kolikrát se divím, že jsem třeba nikdy nedostala ani třídní důtku. Například jsem ve škole oznámila, že opravy domácích úkolů nebudu psát, že se mi to prostě nepovedlo a fakt, že bych to měla dělat znovu, zavání šikanou. Když teď potkám učitele ze základky, vzpomínají na mě jako na nejlepšího žáka a fandí mi, že jsem se dokázala prosadit,“ směje se dívka, které ve škole říkali Janička berlička a dnes ji kamarádi překřtili na Sexy berličku.
Nechávám se rozmazlovat
Během pár měsíců prorazila jako modelka. „Původně jsem chtěla oslovit Playboy a ukázat všem, že i osoba s handicapem může mít normální sexuální život. To se sice nepovedlo, přesto jsem začala fotit. Ale mám to jako koníček! Na modelku jsem dost stará a za druhé mě to nenaplňuje.“ K modelinku také patří velká večerní toaleta. „Já a za dámu? Jsem typická vědátorka – džíny, vytahané tričko, vlasy do culíku.“ Ani oblíbená ženská aktivita – nakupování – Janu příliš nebere. „Jen v knihkupectví vydržím třeba dvě hodiny. Ale když si chci udělat radost, pak vyrazím se svou kamarádkou do cukrárny.“ A co muži? „Jsem ráda, když mě přirozeně rozmazlují. Uvaří, pomůžou mi s úklidem, dojdou na nákupy. Ale jakmile to chlap přehání a má potřebu za mě dělat i to, co zvládnu, vadí mi to. Je fakt, že nejsem hospodyňka, která, když přijde z práce, zvládne druhou směnu ještě doma. Jak chodím celý den o holích, jsem utahaná a večer jednoduše odpadám.“


Co je neuropatie?

Chorobou Charcot-Marie-Tooth neboli dědičnou neuropatií jsou postiženy asi 4 000 lidí v České republice. Jedná se o genetické onemocnění, které se projevuje poruchami periferních nervů. Nemoc se většinou objeví ve školním věku do patnácti let. Typickým příznakem je oslabení svalů nohou nebo vysoce vyklenuté nárty, když nemoc postupuje, nohy se deformují do zvláštního tvaru s kladívkovitými prsty. Pacient má problémy s chůzí a udržováním rovnováhy, často zakopává, proto při chůzi vysoko zvedá kolena. Když jsou postiženy ruce, prsty ztrácejí cit, začínají potíže se psaním nebo zapínáním knoflíků. U nemocných, kteří by už nemohli chodit, může pomoci ortopedická operace, která nohy srovná. Svaly však nezesílí. Přestože byla poprvé popsána v letech 1856 – 1868 účinná léčba dosud neexistuje.