Potrat, slovo, které bolí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Středa, 16 Duben 2008 14:04
S koncem roku člověk vzpomíná mnohem víc. Na věci, které ho těší i na ty, které bolí. A co víc bolí mámu, než to, když si nikdy nepochová svoje miminko.
Začalo to docela hezky. Pozitivním těhotenským testem a čekáním na miminko.Všechno vypadalo v pořádku, ostatně, dvě děti jsme už měla a nikdy žádný problém. Ten se objevil ve chvíli, kdy jsem podstoupila první ultrazvuk. Miminko totiž vypadalo moc malé na to, kolik týdnů mu mělo být. No, nevadí, prý se může stát, že těhotenství je mladší. O týden později byl plod větší, ovšem bez srdečních ozvů. To už má gynekoložka znejistěla a poslala mě na vyšetření na blízkou kliniku. Tam vyslovili diagnózu – zamlklé těhotenství a přizvali si mě na příští den na výkon. Před tím měl ovšem následovat ještě jeden kontrolní ultrazvuk.
Smířená s osudem jsem se po bezesné noci s taškou vypravila do nemocnice. V kabince jsem během svlékání byla nechtěným svědkem vyšetření maminky, které umřelo miminko pár dní před plánovaným termínem porodu. V době, když už v chodbě stál připravený kočárek, výbavička byla nakoupená a všichni se těšili na miminko. V souvislosti s tím byla moje bolest vlastně nicotná.
Konečně na mě přišla řada. Službu měl ovšem jiný lékař, který rozhodně odmítl vykonat výkon s tím, že těhotenství klidně můře být o měsíc mladší a on by mohl zabít životaschopný plod. Z kabinky jsem vycházela šťastná. Zdá se, že moje těhotenství je přece jen v pořádku. Jak ráda jsem mu věřila.
Následovalo dalších čtrnáct dní naděje a zoufání. To podle toho, které emoce nakonec nabyly vrchu. Nakonec další vyšetření a krutý ortel. Plod se prostě přestal vyvíjet a je nutné ho odstranit. Čekání na výkon bylo děsivé. Navždy budu vděčná svému kamarádovi, který se mě ujal a zařídil, abych nemusela nastoupit hned ráno do nemocnice, ale mohla přijet až na večer s manželem, rovnou jít na sál a ráno nemocnici opustit. I tak to byly děsivé hodiny a nedovedu si představit strávit dva tři dny na oddělení, kde slyšíte každou chvíli brečet miminko.
Ne, nechci vás rozbrečet. O pár měsíců později jsem otěhotněla a porodila zdravého chlapečka.. Jsou věci, které vám zpaměti nikdo nevymaže. Ale člověk nemůže zůstat ležet. Je potřeba vstát a jít dál. Ať je vaše cesta v novém roce plná sluníčka a štěstí.