Dnes by šel poprvé do školy… PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Středa, 16 Duben 2008 13:37
Malý Davídek byl krásné miminko a ještě hezčí batole. A vlastně celý život byl krásný a nebe bez mráčku. Potom přišel den, který zničil všechno. Dnes by bylo Davidovi 6 let a čtyři měsíce a poprvé by šel do školy…
„Začalo to všechno jako docela obyčejný všední den. David byl už pár dní nachlazený a já se rozhodla ho vzít k lékařce. Vlastně ani ne proto, aby ho nějak zásadně léčila. Spíš už jsem nevěděla, jak zajistit hlídání a potřebovala jsem napsat paragraf.
Dneska už si asi nevzpomenu, co se vlastně doktorce nezdálo a proč nám hned odebrala krev a s krví sestřičku poslala obratem do laboratoře. Každopádně mi volala ještě týž den. Druhý den ráno jsme se hlásili v Motole. Když mi řekli diagnózu, málem jsme omdlela. Jedna z nejhorších forem leukémie. Nedávali nám mnoho naděje, ale já se rozhodla, že to nevzdáme.
Nasadili mu léčbu a já se dívala, jak se mi mění před očima. Včera ještě běhal, smál se, hrál si, dneska už jenom ležel a polštář byl plný jeho vlásků. Brzy bylo jasné, že léčba nezabrala. Nemoc ustoupila, ale ne tak, jak bylo potřeba. Jedinou nadějí byla transplantace. Začal se hledat dárce a já se modlila, aby ho našli včas. Davídek léčbu snášel špatně. Nedokázal jíst, nechtěl už ani pít.
Jeho trápení trvalo pouhé čtyři měsíce. I když, pouhé je strašné slovo. Strašné pro mámu, která prožívá každý den utrpení svého dítěte. Pouhé myslím v tom, jak málo času nám bylo dopřáno. Pláču pro každý den, o který nás osud okradl.
Neuplyne ani den, abych si na něj nevzpomněla. Tenhle pejsek by se mu jistě líbit a tímhle vláčkem by se rád projel. Dneska by šel do školy. S taškou vonící novotou, s penálem nacpaným tužkami a hlavou plnou snů.
Napadá mě, jak málo si člověk dokáže vážit okamžiků obyčejného lidského štěstí. Až dneska půjdete a budete svírat tlapičku svého děťátka, nezapomeňte na to, že život je jeden velký zázrak…“