Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Další pouť modrobílého tulipánu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 12:07

Skončilo první dobrodružství, tulipán vzlétl oknem ven a chvíli spokojeně letěl... Pod ním zase domy a domky, vypadaly jako ty, nad kterými se vznášel, když se vyloupl z babiččiny truhlice. Ale co to? Dole se nečekaně objevilo jezero, modré vlny se blyštěly v slunečních paprscích…Takové jezero, jaké bylo na školní mapě, kde se spokojeně usadil! Leč to pod ním – veliké a krásné, to ho vylekalo. Vždyť tudy jsem vůbec neletěl, pomyslel si, kde jsem se to ocitl? Propána, já jsem vůbec nepřemýšlel o tom, kudy se mám vydat! A jak se vylekal, křídla mu zeslábla, cítil, že si musí odpočinout. Snesl se níž, pod ním bylo plno stromů, keřů a květin, na pískem vysypaných cestách stály lavičky. Na jedné z nich posedávaly děti. Ukážu se jim, jistě se těm dětičkám budu líbit. Leč co to? Jeden chlapec najednou vyskočil, v ruce držel nějakou hůlku se síťkou a rozběhl se k němu...

V poslední chvíli náš modrobílý tulipán pochopil, že má být polapen, kvapně zamával křídly , vznesl se a sedl si na stromek, který stál nejblíž. Leknutím ztratil všechnu sílu. Vždyť ten kluk mě chtěl čapnout! Ale co by se mnou dělal? Vzpomněl si na vyprávěni babičky o tom, jak lidé chytají motýly a doma si je pak přišpendlí na nějakou desku a chlubí se, jaké krasavce si pořídili! Nerozeznají vůbec tulipán od motýla! Modrobílému tulákovi se z toho všeho zastesklo, zatoužil po babiččině truhle, ale kdeže jí byl konec! Jak ji jenom najdu! pomyslel si nešťastně a najednou cítil, jak se mu stýská i po všech květech, které byly na truhlici a nad kterými ohrnoval nos. Za tu nafoukanost jsem teď potrestán a nikdy už se nedostanu domů…

Ale nechtěl se vzdát, fňukání přece nesluší modrobílému krasavci! A tak se tedy opět vznesl vzhůru, stále výš, třeba odtamtud uvidí, kudy má letět domů. Tak letěl a letěl, ale cestu domů nenacházel. Najednou pod sebou uviděl zahradu - a v ní létali motýli, malí i velcí, jednobarevní i strakatí. Snesl se dolů, nevěděl, jak ho přivítají. Jeden si ho všiml a přiletěl k němu. Nazdar bráško, oslovil ho motýlí řeči, které hned tak někdo nerozumí, kdepak se tu bereš? Já – já jsem zabloudil, přiznal se náš tulák. Ostatní motýli ho vzápětí obklopili a tančili zvědavě kolem. Kdo to kdy slyšel, aby někdo z nás zabloudil, divili se, jak se ti to stalo? A tak se všichni posadili na růžový keř a poslouchali napjatě, jaké dobrodružství ten nečekaný návštěvník prožil.

Tak ty jsi uletěl z truhlice? To je zvláštní, divili se, o truhle s květinami jsme jaktěživo neslyšeli! Mezitím nastal večer a ochladilo se. Dnes už nemůžeš letět dál, řekl ten, který tulipán oslovil jako první. Zůstaň tu s námi a zítra se poradíme, jak ti pomoci. Jitro moudřejší večera, dodal jeden bílý motýlek.. Ráno, když se rozednilo a slunce ozářilo zahradu, motýli se postupně probudili, nejdříve však náš modrobílý tulipán. Je ráno, ale já nejsem o nic moudřejší, naříkal celý nešťastný. Motýli by ho byli rádi utěšili, jenom nevěděli, jak. Vtom se na konci zahrady, kde stál malý domek, objevil zrzavý jezevčík. Byl to pejsek velmi moudrý, který mnohému rozuměl – a mimo jiné také řeči motýlů i květin. Copak tu tak bezradně poletujete? zeptal se. A pročpak ten modrobílý tulipán tak naříká? Protože neví, jak by se dostal domů, odpověděl bílý motýlek. On totiž uletěl z babiččiny truhlice a teď by se rád vrátil, jenomže neví kudy. Jezevčík si dal všechno podrobně vyložit. Pýcha předchází pád, podotkl poté. Ale protože ses už jistě poučil, řekl modrobílému tulipánu, tak tě nenechám na holičkách a pomůžu ti.

Odběhl a za krátkou chvíli se objevil se dvěma jinými psy. Jeden z nich byl ohař, lovecký pes, druhým byl veliký tmavý vlčák. Posaď se tady na toho velikána, řekl jezevčík modrobílému nešťastníkovi, Kamarád ohař poběží napřed, všechno vyčenichá, žádná stopa mu neujde.Ty budeš na vlčákovi v bezpečí. Ale jakou stopu může najít, hlesl tulipán, já přece nechodím po zemi! Kdo se moc ptá, moc se doví! opáčil jezevčík. Však on ví, co má vystopovat! Tulipán poslechl a tak se vydali na cestu, jezevčík běžel také, snad jako tlumočník. Asi nerozuměl jen řeči motýlů a květin.. Několikrát se cestou zastavili, jezevčík vběhl tu a tam do nějakého domku a poté vydal pokyny, kam dál. Tulipán byl teď klidný, chvilkami si dokonce zdřímnul. Vystupovat! ozval se v tom ohař. Našel jsem, co jsem měl. A světe, div se: stáli přede dveřmi do domku, který zbloudilý poutník okamžitě poznal. Byl doma!

Vzlétl do výše, zatřepal křídly, ale ani ve své radosti nezapomněl na dobré vychování. Děkuju vám, přátelé, bohužel nevím, jak bych se vám odvděčil! Co ty víš, opáčil jezevčík, nikdy neříkej nikdy! Jenom blázen si myslí, že všemu rozumí – a třeba nám někdy poradíš, jak snadno a rychle zabloudit! Všichni se zasmáli, modrobílý tulipán jim zamával na rozloučenou a pak už bez prodlení vletěl dovnitř. Kde jsi byl, ty tuláku, už jsem myslela, že na mé truhle bude navždycky prázdné místečko! řekla babička. Všechny pestrobarevné květy poutníka vlídně uvítaly, ani je nenapadlo mu něco vyčítat. A od té doby vládl na babiččině truhlicí soulad, takový, o jakém se lidem může mnohdy leda zdát…

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo