Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Vražedná sebeláska PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 11:54

Stolní lampa vykroužila na stole svůj stereotypní obrazec, studený, nezúčastněný, kolem něj se roztahovala tma. Kdosi natáhl z té tmy ruku a lampu potočil, tma se rozpustila v měkké pološero, v něm se objevily dvě postavy, sedící proti sobě. "Musím si s ní ještě promluvit!" Hlas byl zvučný a rozhodný. „Nic jiného nezbývá, Josefe!“ "To si ještě rozmysli,“ namítl oslovený "Uvědom si, Viktore, co to děvče v poslední době prožilo!“ "Právě proto! Co když se jí to v hlavě popletlo? Mohlo se to odehrát úplně jinak, ty jsi moc přecitlivělý na kapitána kriminálky!“ "To je rána pod pás, poručíku!“ V mírném hlase zněl slaboučký výsměch... „Ona vypovídá přece stále totéž, že ho viděla, jak tam nad ní klečí a drží se rukama za hlavu!" Kapitán Doubek zavrtěl hlavou. "Vždyť je to ještě dítě!" "Já vím. Připustila, že to snad původně nechtěl udělat. Ale jak se při tom tvářila! Ani v nejmenším ho nelitovala." "A neměl bys spíš politovat ji? Přistihla vlastního otce nad mrtvolou...

"...Ať už tu ženu zabil, nebo nikoli." Poručík Gall si musel připustit, že ta dívka v něm nebudila žádné sympatie, naopak; a to bylo samozřejmě špatně; vždycky se snažil být nepředpojatý. Co mu na ní vlastně tak vadilo? Štíhlounká blondýnka se sklopenýma očima; snad jí bylo hanba. Za otce? Za to, že přihlížela a nezasáhla? Tvrdila ovšem, že když přišla, bylo už po všem. Že na zemi za plotem zahrady ležela bezvládná postava - a nad ní - nejdřív ho údajně ani nepoznala, až teprve, když se narovnal... Kapitán má arci pravdu, muselo to na ni zapůsobit strašně… Otec Renáty Šachové se ovšem nepřiznal. Nepopírám, stálo v jeho výpovědi , že jsou v těch místech moje stopy! Chodil jsem tam často trhat maliny.

Poručík Gall už ani dál nečetl. Věděl, že obviněný nebrousil jenom v maliní, ale že se opodál, v břečťanem malebně obrostlé chatě, tajně scházíval se ženou, kterou tam později našli mrtvou. Někdo ji uškrtil a nepochybně si k tomu oblékl rukavice. Inženýr nezapíral, že to byla jeho milenka. "Ale já jsem ji nezabil!" vykřikl Pavel Šach, když mu sdělili obvinění. "Jaký bych měl důvod?“ Zakryl si oči, roztřásla se mu ramena. Poručík zažil nejrozličnější komedie, které mu občas lidé servírovali, zřejmě přesvědčeni, že kriminalisté jsou slabomyslní. Avšak tenhle člověk působil naprosto věrohodně. Nikdy nebyl trestán, s nikým neměl konflikty; známí a kolegové z práce shodně tvrdili, že má mírnou povahu; že je to slušný člověk. Jediným jeho pokleskem byl ten nelegální poměr Arci poté,co spatřil jeho manželku, začal Viktor Gall jeho nevěru chápat: nesmírně rezolutní dáma, ten typ,který by hravě zvládl vzbouřenou armádu, už jen těma studenýma očima. "Ona ho hrozně tejrala!" prohlásila s gustem sousedka ze sousedního bytu. “A on si nechal všecko líbit - hlavně kvůli tý jejich žábě.“ Jak asi ta dívka snášela otcovo provinění? Byla jedináček, po něm pravděpodobně nevýbojná.

Ale kupodivu byla dle vyjádření sousedky oddaná matce. "Musela mu tu zradu mít strašně za zlé," řekl Viktor Gall později kapitánovi. "A z toho usuzuješ,že tu ženu uškrtila sama a potom to hodila na tátu?“ Poručík se nepřel; raději se vypravil do inkriminované zahrady Táhla se za nepříliš výstavnou chatou, polozbořená zeď ji oddělovala od cesty, jež se vzadu stáčela kolem hustého smrkového lesa. Viktor Gall se zastavil před bujným maliním a chvilku nehnutě zíral do přítmí mezi vzrostlými, silnými kmeny.…Zničehonic měl výrazný pocit, že tu není sám.. "Je tu někdo?" zeptal se. Žádná odpověď.

"Sestra s ním byla moc šťastná," zašeptala tou dobou starší paní, navlečená do sepraného svetru a podívala se uslzenýma očima na kapitána Doubka.“Ona mi strašně chybí!" zavzlykala, “byla tak hodná! Starala se o mně, ani se kvůli mně nevdala. A když konečně někoho našla - Já vím, je to špatné, když je ženatý." "Na tom tolik nezáleží," řekl kapitán. "Já vás nechci trápit, ale pochopte, paní Tichá, my musíme hledat pachatele!" "Tak vy si nemyslíte, že by pan inženýr? Já stejně nevěřím, že by toho byl schopný! Vždyť neměl proč! Oni se - měli moc rádi ..." "Nevíte o někom, kdo by chtěl vaší sestře ublížit?" "Kdo, prosím vás! Vždyť ona každýmu pomáhala! Já tu bez ní už dlouho nebudu." "Našli jsme vedle ní kabelku, v peněžence měla pár korun. Nemohla mít u sebe něco cenného?" "Na krku měla řetízek po matce, zlatý, ale ten jste mi přece přinesli..."

"Ta děvenka se léčila u nějakýho doktora Vlka," hlásil o něco později podporučík Křížek. "Je to asi dva roky, to jí bylo sotva patnáct." "Tak se za ním vypravíme!" řekl kapitán. "Jenomže ona se po něm slehla zem! Je prý někde v zahraničí, na nějaký stáži.“ ... "Něco jsem o něm slyšel," řekl známý psychiatr, ke kterému se Viktor Gall občas uchyloval o radu. "Měl sotva dva semestry medicíny. Prý se kamarádil s jedním psychologem z jakési obskurní poradny.Ten že mu měl dohazovat pacienty. Většinou ženy." "A něco konkrétnějšího, pane profesore?" zeptal se zdvořile poručík-. "Jméno toho psychologa neznám, ostatně pochybuju, že by se někdo k takové lidumilné činnosti přiznal. Nevyloučil bych, že pobíral od toho terapeuta procenta z honorářů! Prachy, o kterých se slušnýmu doktorovi ani nezdá!.Ale snad by o tom měla něco vědět matka té dívky!“ ... Otevřela dveře, oděná do elegantního domácího oděvu. Když se kapitán představil, pozvala ho dovnitř. Kráčela před ním do obýváku, který připomínal spíše taneční sál. Stěny zdobené obrazy, na krbu mramorová soška, vyhlížející jako starožitnost. Mlčky ukázala kapitánovi na křeslo u malého stolku a usedla proti němu. "Na co se vaše dcera vlastně léčila, paní Šachová?" zeptal se. Podívala se na kapitána, jakoby zírala na prázdnou zeď. "To víte - v době dospívání..." Mávla pěstěnou rukou. "Renáta byla od malička strašně přecitlivělá." "Užívala nějaké léky?" "To ani ne. Chodila na jakési - seance. Nejdřív s nějakou skupinou. Potom sama.“ "A pomáhalo jí to?" Zarazila se, avšak jen na okamžik. "Nijak moc." Nepatrně vzdychla. "Ona se už s námi v té době moc nebavila. Bylo jí čtrnáct a začala být - sama pro sebe." Tahle matka se o vlastní dceru nezajímala. Ostatně jako matka ani nevypadala, "Víte, pane kapitáne, já mám velmi náročné zaměstnání," řekla náhle."Jsem pořád na cestách. A v té době, o které mluvíme, jsem byla víc venku, než doma." "Co tomu všemu říkal váš manžel?" "Ten?" Víc despektu se do jednoho slůvka nevešlo. "Co soudíte o tom, že byl obviněn?" pokračoval kapitán. "Jestliže byl obviněn, musím tomu věřit. Nebo mám pochybovat?"otázala se jízlivě. "Máte snad svůj vlastní názor!" "Není první ani poslední, kdo se zbavil nějaké - ženské!" Znělo to, jako by si odplivla. "Nehledě k tomu, že Renáta ho přece přistihla při činu!,ne?"

"Mít v ruce dýku, připíchla mě ke zdi!" řekl kapitán Doubek. poručíkovi. "Přestaň s mrtvolami, šéfe!" ohradil se Viktor Gall. "Nevidíš, že obědvám?" Zahryzl se do jablka, ke kterému přikusoval rakvičku se šlehačkou. Dveře se rozlétly, na prahu se objevila mohutná postava podporučíka Křížka. "Máme na krku další mrtvolu!" hlásil udýchaně. Poručík znechuceně odhodil zbytek rakvičky. "Zas někde v malinách?" "V jakých malinách? Ta paní umřela v posteli! " "O kom je vlastně řeč?" zeptal se Doubek. "No jo, to jsem neřekl. O sestře tý uškrcený." Události najednou dostaly nečekaný spád…Ukázalo se, že nešťastná žena neodešla ze světa dobrovolně: pustila si plyn. "Já teda nejsem moc všímavej," řekl drobný stařík, který bydlel naproti přes ulici. "Jenomže vím jedno paní Tichá chodila do kostela a nikdy by na sebe nevztáhla ruku. Byla moc nešťastná pro smrt svý sestry, ale takovej hřích by nespáchala." "Víte o někom, kdo tu mohl přiložit ruku k dílu?" otázal se Viktor Gall. "Aby ne! Ten večír tu byl zas ten její synovec, nějakej Rudolf Páral. Syčák, že mu není rovno. Pořád z ní a té její nebožky sestry jen tahal prachy. Nikde nedělá, bere podporu a chlastá.“ "Kde bydlí?" "To nevím. Nejspíš je u nějaké ženské. Určitě jich bude mít víc." ... Nebyl jediný, po kom pátrali. "Já jsem se nikde neskrýval!" prohlásil dotčeně otylý čtyřicátník . "Získával jsem terapeutické zkušenosti v zahraničí - to snad dnes není trestné!" ušklíbl se jízlivě. Poručík se nedal vyprovokovat. "Zajímá nás, jak a čím jste léčil Renátu Šachovou." "Říkáte Šachovou? Momentálně -“ Pohladil si pleš.“To víte, já mám moře pacientů -" "Tak přemýšlejte, pane Vlku!" Něco v tom tónu, v poručíkově hlase, muže zarazilo. "Počkejte - já už si to vybavuju - taková droboučká blondýnka, že ano! A ona vám řekla - nač si vzpomněla?" „Vzpomněla?“Viktor Gall zpozorněl.. "Ach tak, ta probuzená paměť!" střelil od boku. Na pleši vyrazily kapičky potu."Paměť, jistě - Jsou takové vědecké metody, kterými si člověk může vybavit prožitky z minulosti! "Z dětství!" sykl poručík. Začínal být doma: už jednou se setkal s takzvanými léčiteli, kteří tvrdili, že lidem pomáhají prožít jejich minulost, vybavit si staré mučivé zážitky, aby se údajně zbavili současných psychických potíží. Jenže ti lidé si až příliš často vzpomněli na něco, co se vůbec nestalo. "Provedeme konfrontaci, Renáta Šachová nám poví, k čemu jste jí pomohl." Jenomže Vlk se mezitím vzpamatoval. "Nevím, co byste mi chtěl vyčítat! Prostě si vybavila, že ji vlastní otec zneužil, když byla ještě dítě -" A bylo to jasné:v některých zemích se už léta šířila tahle epidemie, která rozvracela lidské vztahy a otce rodin přiváděla do vězení, aby byli po dlouhé době propouštěni s omluvou, že seděli nevinně, někteří i desítky let. "Svěříme ji do péče skutečným odborníkům.“ řekl poručík.“Nebude první, ani jediná, která se z těch bludů, vsugerovaných v hypnóze, probere a odvolá je. Jenomže kdo odčiní ty zlé následky? Na ně jste nemyslel?" "Nevím, co po mně chcete! A na co jsem měl myslet!" Opravdu to nechápal? Jediné, nač tihle šarlatáni brali zřetel, byl vlastní zájem, výhody, ziskuchtivost, sebeláska... Jen blázen by spoléhal na jejich lidskost.

„V malinách se zachytila kraťoučká nitka, stejné se našly také v bytě mrtvé paní Suché." Kapitán položil na stůl hlášení. „ Měl zase ty své rukavice a z těch právě byla ta vlákna. Takže se mu tahle opatrnost vůbec nevyplatila!" Nakonec zapůsobil banální mechanismus lidských vztahů: zradila ho jedna z četných žen, jimž porůznu věnoval svoji přízeň.Snad chtěly vyřadit konkurenci, anebo se prostě pomstít. "On je Rudolf syčák!" prohlásila jedna z nich."Sebral mi v kvartýru kdeco a nakonec zmizel." Byla tak rozhořčená, že kriminalistům ochotně prozradila, kde ho najdou.

"Nejdřív se chtěl zbavit Šachové, aby jí starší sestra neodkázala majetek. Ale když potom vyčuchal, že ona chce všecko věnovat na dobročinný účely, přišlo mu to líto," shrnul jádro věci Křížek. "A přitom těch peněz nebyl žádný velký balík!" "Páral dostane, co si zaslouží. Ale Vlk z toho vyklouzne! Kdo mu prokáže zlý úmysl? Renáta mlčí, jakoby ztratila řeč. Konfrontovat ji s ním nemá smysl,“ mínil poručík Gall. „A rozhodně ji nemůžeme trápit nějakým vyptáváním,“dodal kapitán.“Je na tom psychicky špatně. Matka se o ni ani teď nestará – a otce zřejmě nenávidí.“ „Možná, že se mu chtěla pomstít,“ dodal Viktor Gall. “Bůhvíjak se dověděla, že má poměr s nějakou jinou ženou! A moc bych za to nedal, že v tom má prsty ta její matka! V každém případě Renáta otce špehovala. Musela vědět, kde se ti dva scházejí. A potom jednou uviděla tu ženu, jak leží u altánku na zemi a že někdo od ní utíká přes polozbořenou zeď k lesu. Tomu mému známému profesorovi přiznala, že její otec přišel až za pár minut potom. Dívala se na něj, jak se nad mrtvou sklonil, jak se zhroutil na kolena, jak se rozplakal. Cítila uspokojení? Kdo ví. Ačkoliv se na ní neprovinil, rozhodně prý může trvat roky, než se ti dva usmíří, pokud vůbec kdy." Viktor Gall vstal a šel otevřít okno. Nad přízračným shlukem studených betonových kvádrů na obzoru se převalovala temná mračna. Náhle se roztrhla a v té nečekané škvíře vesmíru se objevila jediná bledá hvězda, vzdálená, cizí, neskutečná.

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo