Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Proč zabíjel rodinu? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 11:26

„Vůbec nechápu, proč někteří lidí píší o vraždách“, řekl kapitán Doubek a zavřel spis, který měl před sebou na stole. „Jako by jich ve skutečnosti bylo málo!“ „No, to je sice pravda, ale co je ještě záhadnější, proč potom ty příběhy lidi vůbec čtou!“Ze židle vedle trezoru se s povzdechem vztyčila statná postava podporučíka Křížka. „To chce napít se bylinek, po kterých se projasní mysl,“ prohlásil a šel zapnout elektrický vařič. „Neboj se, Viktore, „ty dostaneš tu svoji smrtící kávu, po které by každý normální člověk –“ Nebylo mu však dáno dokončit větu - přerušil ho telefon. Poručík Viktor Gall zvedl sluchátko a ohlásil se. Chvilku poslouchal a potom řekl:“Jistě, jsme tam za chvíli.“ Obrátil se ke kapitánovi. „Já nejsem zrovna pověrčivý, ale vy jste to těmi svými úvahami přivolali! A tak začal podivný příběh, ve kterém bylo tolik zášti, zloby, zuřivé nenávisti, šíleného chladnokrevného vzteku, že se zdál být až neuvěřitelný…

Vrah stál odpoledne u okna a soustředěně pozoroval skupinu lidí, která se činila dole na trávníku vedle mrtvého těla. Zdálo se, že přemýšlí. Ba dokonce zkřivil koutek úst, jakoby se potěšeně, spokojeně usmál. „S tou mrtvolou někdo snad manipuloval!“ prohlásil zatím dole jeden z mužů. „Co říkáte,doktore?“ Vysoký hubený muž prohlížel ruku mrtvého, který ležel na boku, nohy přitažené k tělu. „Je mrtvý asi dvě až tři hodiny. Ale víc vám řeknu až po pitvě.“ Poručík Gall se usmál. „Tuhle písničku už známe, Václave. Ale kdy to bude? Já že bych si zatím skočil na Malorku.“ Lékař zavrtěl hlavou. „Dočkej času, jako husa klasu. A nikam neskákej, ať si nezlomíš nohu.“ Za touto zdánlivě lehkou konverzací se však skrývaly jakési nejasné, instinktivní obavy, které vyplývaly z mnohaleté zkušenosti. Žádný z obou mužů je nevyslovil nahlas. „Velice ošklivá záležitost, Josefe,“ řekl téhož dne navečer Viktor Gall kapitánu Doubkovi. „Je to už třetí vražda člena té rodiny.Komu ti Pavelkovi mohou tak překážet? On pracuje na výzkumu kriminality, manželka učí na právnické fakultě a syn studuje historii, myslím, že letos končí.“ „A dcerce je teprve patnáct,“ doplnil ten výčet podporučík Křížek. „Nezbude, než se na tu rodinu podívat zblízka. S kým se stýkají, zda mají nějaké nepřátele, zkrátka jako vždycky,“ pronesl zachmuřeně kapitán. „Vypadá to na pěknou šlamastiku. Proč zabili Pavelkova bratra? Takže si rozdělíte úlohy. Ty, Viktore, navštívíš docenta Pavelku a Vlastík zatím vyzpovídá sousedy, známé, přátele té rodiny.“ „Na to je náš podporučík jako stavěný,“ neodpustil si Viktor Gall. „Ten dostane z každého i to, o čem dotyčný sám vůbec neví.“ „Nechte toho škádlení a běžte něco dělat,“ nakázal přísně kapitán Doubek. „Máte na to dva dny. To znamená ve středu odpoledne chci slyšet, co jste zjistili!“

O tom všem vrah nic nevěděl. Ale nedělal si žádné starosti; byl si jist, že na něj nepřijdou, jako předtím. Chodil normálně do práce, bavil se s kolegy, uzavíral obchodní transakce. Šéf s ním byl spokojen a slíbil mu zvýšení platu. Vrah to vzal sotva na vědomí. Měl plnou hlavu své chorobné nenávisti a přemýšlel, jak zlikvidovat dalšího člena té prokleté rodiny. Celá léta ho hryzla nezhojitelná touha po pomstě, pomstě za to, co mu provedli. Vlastně jen jeden z nich, ale pykat za něj měli všichni, jeden po druhém… Docent Pavelka přijal poručíka okamžitě. „Je to strašné, nevíme si rady,“řekl stísněně. „Nejdříve moje teta, potom zeť a teď bratr! Manželka má strach – hlavně o syna a dceru. A já pochopitelně o všechny.“ Po hodinové rozmluvě se Viktor Gall nedověděl žádná rozhodující fakta, pro která někdo napadá rodinu Pavelkových, ale byl si téměř jist, že jejich obavy jsou reálné. „A nevíš, co mohli ti lidé komu udělat?“ otázal se kapitán a vytáhl ze zásuvky dýmku. „Na to jsem se ptal marně, ovšem měl jsem dojem, že docent má jakési nejasné podezření. Vyptával jsem se ho na to, jenže tvrdil, že nic konkrétního neví. Ale nějak se mi to jeho tvrzení nezdá.“ Podporučík Křížek, který se dostavil až pozdě večer, přinesl zajímavé informace. „Navštívil jsem jejich sousedy, jenomže ti prohlašovali, že nemají o ničem tušení,“ hlásil udýchaně. „Buďto opravdu nic nevědí, nebo mají obavu, aby se do něčeho nenamočili. Ale podařilo se mi objevit jednoho Pavelkova kamaráda. Ten prý se s docentem rozešel ve zlém, že mu ovšem nechce ublížit. Víc jsem z něj nedostal. Když jsem vyšel z domu, kde bydlí, zastavila mě nějaká paní. Ukázalo se, že je to manželka toho kamaráda. „On ho nechce shodit,“ řekla mi. „Totiž ten docent Pavelka měl kdysi nějaký malér kvůli své kolegyni z výzkumáku. Nic bližšího vám neřeknu. ale prý potom dala výpověď. Nebo ji dostala? To ví bůh,“ prohlásila. Podporučík si dřepnul na židli vedle trezoru. „Ona ta paní zřejmě nic konkrétního opravdu neví,“dodal. .„No to asi nikoli, jinak bys to z ní byl dostal,“ mínil poručík. „Důležité je,“ uvažoval kapitán Doubek, „že tou poslední vraždou věc zřejmě nekončí. Jenže zatím se nemáme čeho chytit. To si nás zase podají novináři, jak je policie neschopná!“ „Je to opravdu na zadarmo,“ přidal se podporučík Křížek. „Mám z toho husí kůži.“ To ještě nevěděli, že vrah se chystá znovu zaútočit, a to týž večer.

Seděl nehybně na lavičce před borovým hájkem, okolo kterého vedla zkratka do města. Po té cestě se pomalu blížily dvě dívky. Kousek před hájkem se rozloučily. „Tak dojdi dobře domů,“ řekla jedna z nich. „A pospěš si, vaši už mají jistě starost.“ „Neboj, řekla jsem přece, že přijdu až v osm. A že půjdeš se mnou.“ Dívka se podívala vzhůru, kde zvolna nad korunami borovic vycházel měsíc. Došla až skoro k lavičce, netušíc, že tam na ni číhá smrt. Vrah se nyní zvedl, popošel kupředu, skryl se za vysoký keř. V ruce svíral železnou tyč. Díval se, jak se dívka blíží, už jí chybělo jen několik kroků k místu, kde měla zemřít. Vrah se nadechl, udělal krok vpřed. Leč vtom nečekaně zasáhla náhoda, ta náladová, vrtošivá, mnohdy zlovolná dáma, která tentokrát měla svůj lepší den. Ozval se zvuk motoru, reflektor osvětlil cestu. „Nevím, proč nás sem poslali,“ řekl zvučný baryton. „Taky bych rád věděl, proč má policie manévry,“ zasmál se druhý muž. Dívka polekaně uskočila. Vrah sebou trhnul,na okamžik vytřeštěně zíral, jak se blíží motorka, zdálo se, že úplně ztratil hlavu. Vzápětí pustil tyč a dal se na zběsilý útěk. Policisté reagovali okamžitě, les osvítilo světlo baterky. „Tamhle běží!“ vykřikl jeden z mužů. Vrah zrychlil, dral se křovím, zakopl o vyčnělý kořen. Za okamžik ho drželi za paže. Tím skončil. Nebylo těžké zjistit jeho identitu. Marně popíral, že by někoho zabil. To odpoledne, když byl zabit Pavelkův bratr, si vzal volno z práce, neměl tudíž alibi. Stačil pak jediný vlas, který se zachytil na šatech poslední oběti. Poskytl genetickou informaci, jež ho usvědčila. Vrah pochopil, že nemá smysl zapírat. A že svůj plán už nedokončí. Nebylo to všecko zbytečné? Úplně se zhroutil. Seděl na židli proti kapitánovi jako rozbředlý sněhulák na konci zimy. Následoval obvyklý postup, který se podrobně omílá v některých méně náročných detektivkách…

„V životě bych nevěřil, že je někdo schopen nenávidět takovou dobu,“ vrtěl hlavou podporučík Křížek. „Vždyť je to dvacet let, co ta jeho dívka zahnula s tím docentem! A on zato chtěl zlikvidovat snad celou tu rodinu!“ „Prostě nepřenesl přes srdce, že ji miloval - a ona ho podvedla, zradila!“mínil Viktor Gall. „Láska je mocná čarodějka!“ „Nebuď cynik!“ zasáhl kapitán Doubek. „Já se jen divím, že se to tak semlelo. Přece jen bylo dobře, že jsme vyslali ty hlídky!“ Podíval se na hodinky.“Je skoro půlnoc, hodíš mě domů, Viktore? Vlastík od nás už dojde pěšky.“ Za chvíli nasedli všichni tři do vozu a poručík se rozjel neširokou ulicí, kde vzrostlé stromy vrhaly protáhlé, bizarní stíny. Na konci zamířil vzhůru do příkrého kopce. Město pod nimi zářilo do noci, možná, že se v něm odehrávaly další nepěkné, ošklivé a zlé věci; nad ním svítil netečný bledý měsíc a blikala jediná osamělá hvězda, vzdálená, téměř neskutečná…

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo