Energie nejen pro děti

Chystáte se na výlet s dětmi? Nezapomeňte do batůžku přibalit PIKNIK nebo PIKAO. Zahuštěným slazeným mlékem zajistíte doplnění energie, zaženete hlad a jeho chuť vás zaručeně nezklame.

 

Celý článek...

Aktuální číslo

2018_duben

ke stažení v pdf

Existují duchové? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Lydie Junková   
Úterý, 15 Duben 2008 11:09

Tchyně byla jako čtvrtodenní zimnice, marně jsem namítal, že žádní duchové neexistují.Veškerý odpor se schlíple odplížil pod koberec. Nevěřil jsem sice na pomstychtivé duchy, údajně se prohánějící pod podlahou a ohrožující živé nad sebou, avšak pro Danu byl výklad senzibila něco jako posvátné zvěstování...

„Čert nám byl dlužen tu vlezlou babu od vedle, která k nám toho šaška,co si říkal senzibil, poslala!“ bručel jsem potichu, „vždyť senzibil je prostě každý, kdo je zvlášť citlivý na smyslové vjemy, žádný zázrak!“ Stejně mě ty dvě neposlouchaly. „Ti duchové tu žili tu ve středověku, byli zákeřně zabiti a od té doby úpějí pod podlahou!“ omílaly donekonečna. „Žádné úpění jsem neslyšel!“ vzchopil jsem se ještě. Dana na okamžik zaváhala, ale bdělá tchyně nepřipustila žádné pochybnosti: „Jsou to duchové, ty úpějí jinak, než si představujete! A nedojdou klidu, dokud -“ „Dokud co?“ chtěl jsem vědět. „Prosím tě, už mlč!“ zaječela nyní Dana, položila si dlaň na čelo,popotáhla a začala hlasitě vzlykat, , což tchyně doprovázela táhlými vzdechy. Znělo to jako úpění duchů. Nakonec, jak jinak,jsem to vzdal.. Nábytek z ložnice putoval za pomoci ochotného souseda přes chodbu do komory, odkud jsme do prázdné místnosti natahali otlučenou komodu, vrzající lenošku a další vetché harampádí. Bylo jasné, že ty staré krámy zapůsobí na duchy pozitivně. Evu přestala bolet hlava, tchyně po několik dní vařila má oblíbená jídla, oknem komory, které vedlo do zahrady, se linula opojná vůně akátů. Nakonec jsem se s tou změnou smířil; na frontě nastal klid. Dokud jsme se za pár týdnů nato nevrátili z víkendu....

„Zase jeden vykradený objekt!“ hlásil otráveně poručík Kost.“Nezajištěný!“ „Zloději dnes překonají i bezpečnostní zařízení,“ namítl kapitán. „Jenže tihle ani žádné neměli! Zamknou a prostě si odjedou. Není těžké dostat se dovnitř oknem.“ Poručík Kost potřásl hlavou: „Kdyby se konečně objevil nějaký nebezpečný případ!“ dodal dychtivě. „Raději ne!“ vyděsil se kapitán. „A co vlastně ukradli?“ Poručík nahlédl do hlášení: „Nějaké pitomé šperky,“ řekl s despektem. „Beztoho budou falešné.“ „Co naši známí profíci?“ „Nic.Ti mají úplně jiný styl. A z těch, co by snad padali v úvahu, dva sedí a jeden si před týdnem zlomil nohu. A podle mě do toho domku stejně vlezl amatér.“ „Všude přibývá amatérů!“ bručel kapitán. „Zanechal aspoň nějaké stopy?“ „Jestli ano, tak je ti okradení zničili: všecko rozšlapali a všude jsou jenom jejich otisky. Přesto jsem objevil podezřelou osobu!“ „Doufám, že jsi ji hned nesebral!“ Kapitán měl s poručíkem své zkušenosti. „Co je to zač?“ „Jejich sousedka. Tvrdili mi, že k nim chodí často na návštěvu, občas jim věnuje kus králíka...“ „A tím je podezřelá?“ „No, oni měli ty šperky jen tak - volně v zásuvce příborníku!“ „A když vytahovali lžičky, tak je zahlídla, dostala na ně zálusk a v noci vyrazila okno.“ „Netvrdím přece, že ona! Ale zjistil jsem, že má svého muže omotaného kolem prstu!“ „Kdyby každý, kdo je pod pantoflem, měl hned vykrádat sousedy...“ Kapitán sáhl do stolu pro dýmku. „Jenomže tenhle byl už v minulosti trestán!“ „Za krádež?“ „To zrovna ne. Za urážku veřejného činitele.“ Ruka s dýmkou klesla rezignovaně na stůl. „Nebojte se, já ho dostanu!“ prohlásil poručík Kost útěšně. Než se mu to však podařilo, přibyl další vykradený objekt: opět rodinný domek, opět rozbité sklo v okně. „Tomu sousedovi se to zalíbilo!“ poznamenal kapitán. „Jenomže on má bohužel alibi!“ řekl nespokojeně poručík Kost. „Večír se v hospodě namazal a štamgasti ho před půlnocí přitáhli domů - Ještě druhý den ráno byl mimo.“ „Nakonec budeš mít opravdu větší případ!“ „A naše oddělení se proslaví!“ zaradoval se poručík Kost. Nevšímal si kapitána, který vypadal, jako by se chtěl pokřižovat. Hned druhý den ráno vypravil se poručík prozkoumat terén u prvního vykradeného domku. Snad, že byl tak snaživý, tak zapálený, přispěchala mu na pomoc vlídná náhoda.

Sotva vystoupil z vozu, přihrála mu sousedy, kteří se právě se zápalem hádali. „Kašlu na tvoje duchy!“ řval z domku rozzuřený mužský hlas. Sousedka vyletěla na zápraží. „Jsi blázen!“ ječela z bezpečné vzdálenosti. „Já za to přece nemůžu!“ „Zasloužila bys pár facek!“ ozývalo se z okna. „To jsou ty tvoje pochybný známosti! Ten hajzl, se kterým ses tahala -“ Hlas zeslábl a sousedka kvapně prchla o kus dál. Měla proč: její muž se objevil ve dveřích a zuřivě máchal pěstmi. „Prej senzibil! Je to lump a zloděj!“ Rozběhl se na svoji ženu, která začala hlasitě ječet. V tom okamžiku už se poručík rozhodl zasáhnout. „To mi laskavě vysvětlíte!“ oslovil překvapeného zuřivce. „O jakém senzibilovi je tady řeč?“ Za pár minut, využiv rozpolcení obou manželů, kteří se začali vzájemně osočovat, věděl už dost. „Ještě se vrátím!“ pronesl výhrůžně. „Nikam se nevzdalujte!“ „On mě zabije!“ ječela sousedka. „Sotva! A kdyby, tak aspoň nebudeme muset pátrat po pachateli,“ odtušil poručík a nasedl do vozu. „Nakonec se přece jen našlo pár otisků na okenním rámu,“ hlásil poté poručík Kost. kapitánovi. „Máme je v kartotéce. A toho chlapa mám za dveřmi.“ Zaskočený muž ani nezapíral. Celkem ochotně přiznal, že si jako senzibil vylepšoval životní úroveň. „ Oni na to lidi dneska letěj! Běhají za jedním, tahají ho domů...“ pokusil se svalit odpovědnost na stoupající poptávku. „Nejde o vaše pochybné kšefty,“ řekl kapitán. „Ale o to, co jste z nich vytěžil: prohlédl jste si ty domky zevnitř, vyslídil, co by se dalo ukrást a pak jste do nich vnikl.“

Než se vzpamatovali, rozběhl se obviněný muž k otevřenému přízemnímu oknu, vyskočil ven a dal se na zběsilý útěk. Poručík Kost zmizel stejnou cestou. Za okamžik se ozvaly dva výstřely krátce po sobě. Kapitán se chytil za hlavu. „Já jsem to tušil,“ zamumlal. Otevřel dveře, aby vydal příslušné pokyny. Poručík Kost se v té chvíli objevil v okně. „Snad jsi ho nezastřelil!“ vykřikl kapitán. Poručík se zazubil: „Stačily dvě rány do vzduchu! On zakopl a už jsem ho měl. Je tak vyjevený, že nám teď poví všecko. Možná i to, o čem ještě nevíme.“ „Hlavně že se to obešlo bez krve,“ oddechl si kapitán. „S tebou člověk nikdy neví...“

 
 
Stavění puzzle pomáhá rozvíjet mnohé dovednosti nejen u dětí

01Pro starší generace přináší puzzle možnost podpořit mozkovou aktivitu, postará se ale také o zábavu. Puzzle pomáhají nejen hravě a zábavně rozvíjet tvořivé dovednosti a jemnou motoriku, ale podněcují také zvídavost, touhu po dosažení cíle i radost z dokončeného díla.

 

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo