Dítě po deseti letech, dvakrát jedináček? PDF Tisk Email
Napsal uživatel redakce   
Čtvrtek, 26 Červen 2014 00:00

Stalo se to trendem poslední doby. Rodiny si pořídí miminko, až ve chvíli, kdy dosáhnou dokonalého zajištění. Během mateřské dovolené zjistí, že jejich standard poněkud poklesl, proto s narozením dalšího potomka velmi váhají.

 

Mnozí se neodhodlají nikdy. Jejich prvorozený, či prvorozená zůstane jedináčkem. Jiní přece jen časem zapomenou, jak trýznivé bylo, že si několik let nemohli dopřát výlet do Alp či na Kanárské ostrovy a jdou do toho znovu. A pořídí si dalšího jedináčka.

Ano, záměrně mluvím o jedináčcích, i když řeč bude především o rodinách, které se nakonec rozhodli prvorozenému pořídit ještě nějakého sourozence. Rozhodnutí jim bohužel trvalo tak dlouho, že se o sourozeneckých vztazích dá hovořit jen ztěží.

Pokud sourozence rozděluje věkový rozdíl deseti a více let, neznamená to, že se nemohou mít rádi. Ale rozhodně nebudou jeden druhého formovat tak, jak tomu bývá v rodinách, kde děti dělí dva, tři roky. Ostatně, nebudou mít na to ani tolik času. Starší dítě, které často už vstupuje do puberty, nejprve shovívavě strpí miminko a batole, aby v podstatě zmizelo z domova dřív, než to doroste do věku, kdy by mu mohlo být partnerem. Jistě, děti k sobě často najdou cestu v dospělosti. Jenomže to nezřídka bývá vztah staršího ochranitele k mladšímu benjamínkovi. A je v celku jedno, že už tomu „malému“ táhne na třicet.

Dvakrát jedináček

Dítě, které je prvních deset let jedináčkem si vybere všechny zápory tohoto údělu. Pozornost se bude upírat jen na něj a nároky rodičů obvykle budou vyšší než v rodinách s více dětmi. Rodiče o něj také budou mít zřejmě větší strach a budou ho více omezovat. Jistě, pokud poté přijde další potomek, pozornost rodičů se rozptýlí a úzkost možná zmírní. To už je ale dítě ve věku, kdy by si obvykle s přemírou péče tak jako tak nějak poradilo samo. Navíc prvorozený, který už si umí ledacos srovnat v hlavě, si samozřejmě uvědomuje, že kromě možného uvolnění pravidel s sebou příchod sourozence přináší mnohá negativa – bude se muset dělit o pozornost, ale i o rodinné finance.

Druhorozený to ale také nemá lehké. Logicky přichází na svět, když už rodiče nejsou úplně nejmladší. Možná mají větší nadhled, možná také více prožívají strach a úzkost. Čekají ho dva možné scénáře. Buď je jeho starší sourozenec úspěšný a dělá rodičům jen radost. Potom bude jen těžké dosáhnout jeho úspěchů. Nebo očekávání rodičů tak úplně nesplnil. Pak je tím více přenesou na mladšího potomka.

Bráchu raději ne?

Znamená to vale, že by snad bylo pro všechny strany lepší, kdyby se rodiče pro děti po letech vůbec nerozhodli? Ale určitě ne. Navzdory problémům, které jsme barvitě vylíčili je přece mladší (starší) sourozenec vždycky lepší, než žádný. Možná k sobě děti s velkým věkovým rozdílem budou hledat cestičku déle. Nakonec ji ale určitě najdou a ocení, že na starosti a trápení se svými rodiči nezůstaly samy.

Zdroj: PhDr. Václav Mertin (Portál)