For Kids
Odcházím a je mi tě líto PDF Tisk Email
Napsal uživatel redakce   
Úterý, 24 Červen 2014 00:00

Opravdu jsem tě milovala. Fakt. Já vlastně nevím, kdy přišel ten den, kdy bylo rázem všechno jinak.

 

Určitě za tím nestojí žádná převratná událost. Něco jako, že bychom se ze dne na den přestali mít rádi, ty mě hrozně zklamal a já tě hrozně nenáviděla. To určitě ne. To jen tisíckrát nic umořilo osla. Však víš.

Možná za to mohly ty ponožky, které jsi věčně nechával válet, kde tě napadlo. Snad ty osamělé večery, kdy jsem čekala, až se vrátíš. Určitě ty scény s tvými rodiči, kdy ses mě nikdy nezastal. Pohled na rodiny, kterým to vyšlo a přesvědčení, že kdybychom chtěli, mohlo by být všechno úplně jinak. Hodiny osamění, kdy jsi ležel vedle mě a náhle nebylo, co říct. Rozdílné názory. Bouchnutí dveřmi. Pláč. Slzy. A sladké usmiřování se jaksi nekonalo.

Těžko to vysvětlit chlapovi, který nechce nic slyšet. Nosí peníze, stará se o nás a já, nevděčnice, bych snad chtěla něco víc?

Od pocitu smutku k rozhodnutí vedlo pár dlouhých let. Zas a znovu jsem k tobě hledala cestu a doufala, že se to všechno jednou změní. Začnou být pro tebe důležitější chvilky s našimi dětmi a třeba si jednou všimneš, že jsem tu já, tvoje žena.

Zázrak se nekonal. A asi nikdy neuvěříš, že on, ten druhý mi dal jen sílu udělat co, co už jsem dávno plánovala. Neodešla jsem k němu. Jen od tebe. Tváříš se, že tě to hrozně zaskočilo a v něm hledáš viníka všeho toho zlého, co se náhle sype na tvoji hlavu. Jako by on byl ten důležitý.

Odcházím, lásko, a je mi to líto.