Hraji si a nezlobím… PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Pondělí, 18 Únor 2013 00:00
„Hra je vážná věc,“ řekl známý český dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček. Měl tím na mysli, že dětské hraní bychom neměli podceňovat, protože má nesmírnou vývojovou a výchovnou hodnotu.

Soudí se, že lidský novorozenec se rodí s potřebou poznávat okolní svět, ale nejen to: má také potřebu porozumět mu a uplatnit se v něm. V těchto potřebách má hra své kořeny. Někteří badatelé se domnívají, že je to hlavně potřeba poznávat – mohli bychom říci zvídavost, která vede dítě k tomu, aby si hrálo.
Hlavním cílem hry však není něco poznat a něčemu rozumět. To je cílem učení a hra by pak byla s učením totožná. Od učení se hra liší tím, že hlavní její smysl leží v její činnosti samotné – sama herní činnost dítěti přináší radost a uspokojení. Pocity radosti a uspokojení, které dítě při hře zažívá, podněcují významně dítě k další hře. Až budeme později uvažovat, jak si s našimi malými hrát v různých věkových obdobích, neměli bychom zapomenout, že:

Je to hlavně zvídavost a radost, kterou dítě při hře prožívá, co ho vede k tomu, aby si hrálo. Proto by mělo při hře něco zajímavého poznávat. Hra by mu měla přinášet radost.

K čemu hra slouží?

Uvedli jsme, co hlavně vede malé dítě ke hře. Nyní se zmíníme o důležité charakteristice hry, která spočívá v tom, že hra rozvíjí vedle motorického vývoje hlavně vývoj duševní již od nejranějšího věku. Když si dítě vhodně hraje, dochází tedy k příznivým změnám v různých oblastech vývoje, a to bezděčně, aniž si to dítě uvědomuje nebo aniž o to záměrně usiluje.
Mohli bychom tedy dětskou hru definovat jako činnost, která je motivována vnitřními potřebami dítěte, a která vzniká bez účelu daného zvenčí. Přináší dítěti radost a uspokojení, zároveň však má příznivé vývojové účinky na celý život dítěte.
Jak hra působí na vývoj dětí v průběhu 1. roku života?
Kdybychom chtěli všechny příznivé účinky hry vyjmenovat, byl by toho, podle slov dětského psychologa profesora Zdeňka Matějčka, úctyhodný seznam. Pokusíme se některé z těchto účinků uvést:

  • Ve hře dítě získává informace o svém prostředí; seznamuje se s předměty, které ho obklopují, a to nejen zrakem, ale i ostatními smysly, hlavně hmatem a sluchem, ale také čichem či podle chuti.
  • Ve hře se rozvíjejí pohyby dítěte – pohyby celého tělíčka i jemná motorika ruček.
  • Když si dítě hraje, poznává postupně, že určitá jeho činnost má konkrétní následek, postřehne různé vztahy mezi činností a výsledkem, což vede k rozvoji poznávacích procesů.
  • Pro rozvoj dítěte je dále důležité, když ve hře pozná, že svou činností je schopno ovlivnit své okolí, například že určitým hlasovým projevem způsobí, že si s ním maminka nebo tatínek začne hrát – vzniká tím pocit vlastní úspěšnosti.
  • Dítě se ve hře také seznamuje se svým sociálním prostředím, maminkou a nejbližšími členy rodiny. Tím se rozvíjejí citové vztahy ke členům rodiny a na základě toho celý citový a sociální život dítěte.
  • Bez hry s dospělým by se nerozvinula řeč.

Mohli bychom dále jmenovat, jak příznivě hra působí na různé stránky vývoje dítěte. Výše uvedené příklady však stačí k tomu, abychom mohli shrnout, že dítě pomocí hry poznává okolní svět a postupně mu začíná více rozumět. Toto vzrůstající porozumění přináší dítěti citovou jistotu, důvěru v sebe, k rodičům a k okolnímu světu, a to je pro zdárný vývoj dítěte velmi důležité.


Úloha rodičů ve hře dítěte

I když hra vzniká z vnitřních potřeb dítěte, bez nás dospělých se hra v raném dětství rozhodně neobejde. Naši malí potřebují ke hře rodiče, protože okolní svět jsou sice schopni již vnímat, ale nejsou schopni mu zatím rozumět. Na nás dospělých záleží, abychom dětem okolní svět přiblížili, udělali ho srozumitelným. Takováto úloha dospělého je velmi důležitá, protože nesrozumitelné a neznámé vzbuzuje v malém dítěti strach, a ten brání nerušenému duševnímu rozvoji.

Intuitivní rodičovství

Rodiče jsou od přírody vybaveni k tomu, aby svým chováním poskytovali dítěti podporu v poznávání a porozumění světu. Zcela neuvědoměle, intuitivně, zvýrazňují své chování tak, aby bylo i malému dítěti srozumitelné, přizpůsobují hlasitost a načasování podnětů, aby přilákali a udrželi jeho pozornost, ze stejného důvodu zjednodušují i svoji řeč a mimiku.
Do intuitivního rodičovství však nepatří jen podpora dítěte při poznávání světa. Intuitivní citlivost rodičů reagovat na chování svého děťátka podle jeho momentálního stavu, jeho zájmu a jeho možností dává dítěti pocit, že mu rodiče rozumí, a tím i pocit uspokojení, jistoty a bezpečí.
Hra s dítětem přináší i rodičům obohacení života: poskytuje jim možnost prožívat se svým potomkem jeho radosti a vytvářet s ním společný svět porozumění.
Rodiče by měli důvěřovat svým rodičovským schopnostem, které usnadňují dítěti poznání a porozumění okolnímu světu, a tím v něm vzbuzují pocity radosti a uspokojení, na jejichž základě se příznivě vyvíjí citový a sociální život dítěte i celá jeho osobnost.
Jak vybrat tu správnou hračku?
“Hračka by měla být pro dítě především motivující, vyvolávat u něj pocity a představivost. Záleží na tom, jakým směrem je dítě zaměřené – některé rádo kreslí, jiné si rádo staví. Rodiče by měli vybírat hračky podle osobnosti dítěte,” říká psycholog Václav Mertin a dodává: “Častou chybou dospělých bývá to, že kupujeme hračky, které se líbí nám, a nedíváme se dětskýma očima.”
  • Je důležité, aby hračky nebyly pro děti příliš náročné a odpovídaly jejich vývojové úrovni. Proto například téměř dokonalý vrtulník na dálkové ovládání udělá větší radost tatínkovi než malému předškolákovi, který hračkou bude sice zprvu nadšený, ale již nezvládne jeho ovládání a rozhodně nedokáže pochopit, proč by měl být opatrný, aby se vrtulník hned nerozbil.
  • Pro rodiče by mělo být určující sledování svého dítka, s čím si rádo hraje, co nejraději sleduje v televizi, jakou knížku si prohlíží či jak reaguje na hračky svých kamarádů, které samo nemá apod.

Zohledněte věk

Základem je nabídnout dítěti hračku vhodnou pro jeho věk. Miminka potřebují chrastítka, kousátka, barevné kolotoče nad postýlku. Hračky, které budou rozvíjet jejich dovednosti.
“Dětem do tří let by určitě neměly do rukou přijít hračky, které obsahují malé součástky. Batole si s nimi neporadí, protože co je příliš malé, neumí neobratné prstíky ještě uchopit. Navíc hrozí nebezpečí vdechnutí nebo spolknutí malých předmětů,” upozorňuje psycholog. Naopak ocení stavebnici s velkými kostkami, interaktivni hrací centra, modely aut, či mašinek
Batolata i starší děti uvítají svého plyšového mazlíka, bez kterého se při usínání neobejdou. Předškolní i školní děti pak potěší nejrůznější stavebnice a kreativní hračky. Rády si hrají na dospělé. Velký význam mají pro děti i hračky, které vyrobí společně se svými rodiči – třeba hrad postavený ze stavebnice, složené puzzle nebo papírový drak.
-if-
Foto: SAMphoto.cz
Zdroj: Babyweb.cz, mimiklub.cz