Je krásný, ale bojím se o něj! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 19:24

Honba za krásou a dokonalostí v dokonalé světě postihuje už i muže. Mladé muže v produktivním věku i naše syny, se kterými lehoučce mlátí puberta a chtějí se líbit, chtějí být už brzy chlapy s nezaměnitelnou muskulaturou. Ovšem ne každý syn má dědičné dispozice, a ty jdou dnes řekněme naočkovat. Muži totiž nesnáší čekání a chtějí být krásní okamžitě. Přitom musí pochopitelně zvládat tempo pracovního nasazení, či školu a koníčky, a tak se nezříkají dopingu, který je víc než kofeinem a guaranou.

Nemám ráda šlachovité muže, kterým lezou kosti a padají z nich džíny. Potřebuji vedle sebe chlapa, které mne unese, a nemám patrně tak velké nároky, tedy rozhodně nevážím metrák. Sice se tvrdí, že na konstituci a velikosti nezáleží, ale ono se toho napovídá…

„Ten tvůj chlap vypadá dobře!“, říkají mi kamarádky. „To musí být dřiny, ty svaly, co?“ táže se mne oklikou na manžela i pokladač koupelny. Říkám jim všem, že netuší, kolik odříkání a kolik vůle buduje ve skutečnosti svaly. „To nemůže být samo sebou, fakt nic nebere?“ diví se okolí a já krčím rameny. Faktem je, že mne docela děsí jeho lékárna v kuchyňské skříňce. Nikdy jsem se nepokoušela v ní vyznat a po našich několika incidentech jsem v ní hlavně přestala i uklízet. Partnera totiž nedojímaly přehledně srovnané lahvičky, jelikož mnou srovnané, pro něj ztrácely přehled. Taky jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, jak moc nebezpečné mohou všechny ty preparáty být a zda jsou opravdu tak neškodné, jak mi tvrdí. Prý vitamíny, minerály, nějaká ta aminokyselina, ionťák a tak… Můj přítel si pochopitelně nepropichuje svaly, aby do nich dostal sílu injekční stříkačkou, v posilovně ale tráví dlouhé hodiny a kondičku má jako Bivoj.

„A na jakým principu vlastně funguje třeba tohle?“ držím jednu z lahviček s ampulkami tak velkými, že by mi je museli do krku tlačit jak do husy. Abych nebyla opravdová kejhalka, nechám si své domněnky pro sebe. Třeba mají chlapi větší dírku v krku… „To jsou tři minerály, který stimulujou testosteron a ten zas růst hmoty.“ „A co se stane, když tohle všechno, přestaneš brát?“ zajímá mne. „Co by se jako mělo stát?“ diví se a nechápe. „To jako ta „hmota“ splaskne?“ Můj přítel zeptá, jestli mne nic nebolí a já musím z jiné stránky: „A není to nebezpečný?“ „Sim tě, to nejsou steroidy, prachobyčejný proteiny…“ „A, to ty proteiny a všechno ostatní fakt musíš brát?“ „Musím, bez toho to nejde!“ „Nejde?“ Na mé tázavě zvednuté obočí ještě dodá: „Bez toho by mně to nebavilo, to ty nemůžeš pochopit.“ A tím spolu obyčejně skočíme. Docela. Já jdu do vany a on si jde zaběhat, vrátí se vysílený, šťastný a mně k života zdá se potřebuje. Rozhodně ne jako dřív…

Ano, je krásný, ale je také velmi často unavený, a tak mne napadá, k čemu krása, když se ani nemilujeme? A protože mám plnou hlavu miminek, zcela logicky mne napadá, zda vůbec bude moci mít děti, když si sice - jak říká neškodně, ale přece - stimuluje ten testosteron. Nebude se muset nějak vyčistit od těch všemožných přípravků na posílení svalové hmoty?

Přesto chápu, že je to jeho volba a já mu v ní nemůžu bránit. Na druhou strnu jsem ženská a měla bych vymyslet nějakou rozumnou taktiku. Ony ty všechny potravinové doplňky také nejsou nejlevnější a až budou děti, bude třeba penízků na důležitější věci. Je zvláštní, že o anorexii a bulimii toho víme poměrně dost, ale o chlapech a jejich nutkáních po samčí dokonalosti se v tomto směru mluví tak málo…