Povídáme si s miminkem PDF Tisk Email
Napsal uživatel Petra Novotná   
Pondělí, 18 Červenec 2011 12:02

Otom, že má smysl si povídat s miminkem už před narozením nikdo z nás asi nepochybuje. Co ale skutečně vidí, slyší a vnímá plod?

 

Sluch

Koncem 6. týdne těhotenství je možné u ženy zcela jistě potvrdit graviditu pomocí ultrazvuku. Zárodek v této době měří pouhých 6-8mm a už nyní je v oblasti budoucí hlavičky patrný základ vnitřního ucha. Postupem týdnů se vyvíjí zvukovod i ušní boltec a ve 20. týdnu je sluchový aparát plodu funkční stejně jako u dospělého člověka.

A právě v 5. měsíci těhotenství začíná plod vnímat zvukové podněty, zejména tlukot matčina srdce, šumění její krve ve velkých cévách, zvuky pocházející z trávení v žaludku a střevech a také dýchání. Všechny tyto zvuky tvoří ohromnou zvukovou kulisu, která dosahuje až 100 decibelů, což je pro představu srovnatelné s hlukem blízké dálnice.
Další, co dítě vnímá, je matčin hlas. Rozeznává, zda mluví s ním nebo s někým jiným. Vnímá a pamatuje si i hlasy dalších lidí, kteří pobývají často v jejím okolí, ale maminčin hlas je dítěti nejpříjemnější.

Začíná také reagovat pohybem těla na akustické projevy. Z výzkumů londýnské nemocnice pro matky vyplynulo, že čtyř až pětiměsíční plody byly při hudbě Vivaldiho a Mozarta klidné, zatímco při rockové hudbě kopaly natolik, že matky skončily se zlomenými žebry. Většina budoucích maminek zažila trhnutí nebo kopnutí svého miminka při náhlém zvuku, například při bouchnutí dveří, klaksonu auta, dunění bubnu, při filmech plných střílení nebo i potlesku na koncertě. Tuto skutečnost potvrzují i lékaři pomocí ultrazvuku.


Podle výzkumu amerických fyziologů ke sluchu plodu pronikají především hluboké tóny a je tedy lepší při výběru hudby sáhnout spíše po skladbách, kde dominují basy. Zvuky s vyšší frekvencí jsou do značné míry pohlceny, a tak by si tyto skladby při poslechu příliš neužil.
Po narození miminko rozeznává hlas své matky a dalších nejbližších osob. Během prvních 10 dnů života zmizí zbytek plodové vody ze středního ucha, do té doby je jeho sluch podobný tomu, jak slyšelo v děloze. Vnímá příjemné i nepříjemné zvuky a na ty nepříjemné zpravidla reaguje pláčem. Zcela novým sluchovým zážitkem je pro dítě vlastní křik.

Embryologové zároveň potvrzují, že dítě po narození poznává hudbu, kterou slýchalo v bříšku a také pohádky, které mu maminka čítávala.

Zrak

Základ oka je u zárodku patrný ve stejné době, jako základ ucha, tedy koncem 6. týdne těhotenství. V 8. týdnu jsou sítnice velmi tmavé díky přibývání pigmentu a jsou spíše po stranách hlavy. V 10. týdnu se posouvají dopředu a přibližují se k sobě, zůstávají stále otevřené a začínají se na jejich horním a dolním okraji vytvářet oční víčka. Od 16. týdne se vyvíjejí zrakové tyčinky, přesto je svět pro dítě zatím jednobarevný, růžově červený a stále stejný. Ve 30. týdnu jsou již víčka rozdělena a miminko otevírá oči a zavírá ke spánku.Jakmile je vývoj očí ukončen, dítě se obrací za světlem a také reaguje, pokud jeho matka vystavuje své bříško slunci.

Maminky, které holdují alkoholu zejména v počátcích gravidity, by měly vědět, že mohou mimo jiné zavinit poruchy vývoje zrakového nervu svého miminka. Ihned po narození si novorozenec důkladně prohlíží věci a osoby, které vidí, vnímá tvary a barvy. Nejlépe vidí na vzdálenost asi 18-40 cm, mimo toto zorné pole vidí ještě neostře, ale postupem času se tato vzdálenost prodlužuje. Za zmínku také stojí, že u lidí si všímají a upřeně hledí na oči, nikoli na ústa.

Chuť

Už od 6. týdne těhotenství se v malinkém jazýčku začínají tvořit chuťové pohárky, které dozrávají kolem 14. týdne. Od 4. měsíce dítě pije plodovou vodu, a to 15-40 ml za hodinu. Dítě od této chvíle rozeznává rozmanité chuti. Glukóza mu chutná sladce, sodík lehce slaně a vlastní moč hořce. V plodové vodě ale i tak převládá spíše sladká chuť a sladké je i později mateřské mléko.

Jestliže plod nemůže normálně polykat, zůstává malý a podvyživený. Bylo dokázáno, že se dítě zašklebí a zpomalí pití, když je do vody vstříknuta hořká tekutina a polykání zrychlí, když je přidána sladká substance. Izraelští vědci také zjistili, že rozvoj chuti ovlivňuje i strava jeho matky v těhotenství. Pokud preferuje ostrá a kořeněná jídla, sklon k takové stravě se vyvine i u dítěte.

Novorozenci mají i nadále mlsné jazýčky. Mateřské mléko chutná nasládle, a proto je novorozenec kladně přijímá, vždyť je navyklý na sladkou chuť plodové vody. Výzkumy také prokazují, že novorozenec po podání sladkého spokojeně mlaská rtíky. Pokud by však dostal kyselé, odpoví nespokojenou grimasou.

Čich

Přesto, že je ve 20. týdnu těhotenství nosík miminka velký asi jako čočka, je čichová tkáň vyzrálá. Logicky vyvstává otázka, k čemu dítě může čich využít, když není obklopeno vzduchem, ale vodou? Je však dokázáno, že právě z plodové vody dokáže čichová tkáň filtrovat vonné látky a tyto dojmy ukládá v mozku. Dítě v děloze tak vnímá nasládlou vůni plodové vody a také aromatické látky z matčiny stravy.

Nejdůležitější je ale fakt, že po narození dítě pozná podle vůně svoji matku. Doporučuje se neklidným dětem, které špatně spí, vložit do kolébky matčin šátek nebo jiný kus oděvu a novorozeně se bude opět cítit v bezpečí, jakmile zaznamená známou vůni matky. Stejně tak dítě dokáže podle čichu najít cestu k máminu prsu.

 

Hmat a pohyb

Koncem druhého měsíce těhotenství má již plod vytvořené končetiny a prsty a od sedmi a půl týdne mu funguje nervový systém. Reaguje díky tomu na působení tlaku, na lehký dotek (při dotyku na obličej odvrací hlavu), vnímá teplotu a bolest. V polovině těhotenství je již hmat vyvinutý a dítě tak zaznamenává veškeré podněty na kůži a sliznicích celého tělíčka.
První pohyby plodu (lépe řečeno zárodku) lze pozorovat už od devátého týdne gravidity, ale matka je zatím ještě není schopna zaznamenat. Vždyť v této době ten malý drobeček měří asi 3 cm a váží neuvěřitelné 3 g.

Koncem třetího měsíce je plod vyvinutý natolik, že se mu při pohybu stahují svaly. Nyní měří asi 9 cm a váží 40 g a během ultrazvukového vyšetření lze pozorovat jeho pohyby. Reakce na mechanické podráždění na sebe nenechá dlouho čekat a oční víčka se při podráždění zachvějí, jemným poklepáním na ret způsobíme reakci v podobě náznaku sacího reflexu, umí se v této době mračit, zvedat hlavu, otevírá a zavírá dlaně a celé tělíčko ohýbá a zase se natahuje.

První pohyby miminka může nastávající maminka zaznamenat okolo 18. týdne gravidity, prvorodičky o pár týdnů později, tedy kolem 20.-21. týdne. Druhorodičky bývají nejen zkušenější a vnímají pohyby o něco dříve, ale jejich břišní stěna je citlivější. Prvorodičky velmi snadno první pohyby zamění s nadýmáním či pohyby střev. Na zaznamenání pohybů má ale také vliv umístění placenty, neboť pokud je umístěna na přední straně, tlumí jejich vnímání. Zato pokud leží vzadu, je možné pohyby ucítit dříve.

A právě v době, kdy nastávající maminka ucítí pohyby svého miminka, začíná se mnohem častěji dotýkat svého rostoucího bříška, hladí jej, miminko její dotyky přes břišní stěnu vnímá a tiskne se co nejvíce k hladící ruce. Asi se nenajde maminka, která by neuklidňovala konejšivým hlasem a hlazením neklidné, nezvykle kopající miminko nebo když ho přepadne škytavka a ne a ne odeznít... Zábavné pro dítě i jeho rodiče bývají také první hry „na honěnou“, kdy hledáme, chytáme a šimráme prcka na patičce, to ale až v posledních týdnech těhotenství...
Po narození nastává pro miminko velká změna. Není už obklopeno vodou a její stálou teplotou a je tedy velmi důležité, aby změny teplot nebyly příliš prudké. Při koupání mu však opět připomeneme pocit a prostředí, na které je zvyklé. Nečekejme ale, že bude miminko z prvních koupání přespříliš nadšeno, přeci jen vanička je oproti bříšku něco jiného…

Dalším zážitkem je pro novorozence dotýkání. Od prvních okamžiků se ho někdo dotýká, ale nejpříjemnější jsou doteky od mámy.
Pro novorozence nastává změna i co se pohybu týče. Vždyť už není nadnášen vodou, ale působí na něho síly zemské přitažlivosti. Prozatím ještě nekoordinované pohyby je někdy nutné omezit, protože novorozenec si takto často způsobí první škrábance od malých nehtíků v obličeji. Na některé novorozence působí najednou nezvykle velký prostor okolo a s ním související možnost pohybu rušivě, obtížně usíná, často a snadno se probouzí a můžeme mu v prvních dnech či týdnech života pomoci pevným svázáním ručiček k tělu a sevřením v zavinovačce.


Psychika

Přesto, že věda během posledních desetiletí velmi významně pokročila ve zkoumání fyzického vývoje dítěte v matčině lůně, jeho duševní svět ještě natolik prozkoumaný není. Ovšem je možné konstatovat, že i naprostý laik je schopen pozorovat rozdíly v psychice novorozenců, kojenců a batolat. Proč jsou některé děti plačtivější, bojácnější, nejisté a jiné zase veselé, plné života, šťastné? Je to bezesporu odraz jejich psychického vývoje jak v době svého vývoje v těle matky, tak i po jeho příchodu na svět.

Dítě sdílí s matkou její psychické rozpoložení, radost, smích, smutek i pláč prožívá s ní. Emoce jsou pro něj důležité a ještě důležitější je, aby maminka své emoce prožívala naplno, nezadržovala je v sobě, ale dávala jim průchod.

Je-li matka vystavena působení stresu, je ve stresu s ní i její dítě. Bezesporu zajímavé ale je, že pokud matka ztížené situaci psychicky nepodlehne, ale je rozhodnuta krizi zvládnout, dítě krizi zvládne s ní a je tak pomalu připravováno i na zvládání obtížných a zátěžových chvil v jeho životě. Vždyť i ve válečných dobách se rodily děti, avšak není nutné chodit tak daleko. Těhotné ženy se ocitají i v místech různých přírodních katastrof nebo jsou vystaveny náročným rodinným a životním krizím a jejich psychická síla a rozhodnost, že tuto životní zkušenost zvládnou a přežijí, učí i vyvíjející se děťátko v matčině těle zacházet s životní energií. Takové děti jsou pak podle výzkumů po narození životaschopnější a odolnější, než děti matek, které nebyly vystaveny žádným stresorům.
Psychické utrpení zažívá ještě nenarozené dítě, jestliže si ho matka nevšímá, cítí-li se nemilováno, nepřijato. Těžké okamžiky prožívá při matčině rozhodování, zda si dítě ponechat nebo podstoupit interrupci. Takové děti bývají po narození dlouho rezervované, tiché, pasivní, neprůbojné, žijí s pocitem odvržení, nemilovanosti, hůře se začleňují do kolektivu. Některé se naopak až přespříliš snaží získat si lásku, přízeň či uznání rodičů a nejbližšího okolí a kladou si (někdy až neúměrně) vysoké cíle.

Zajímavý byl také výzkum u těhotných žen, které dříve kouřily. Byla jim nabídnuta cigareta a během doby, než se matka rozhodla, zda si ji vezme či ne, tlouklo srdíčko dítěte výrazně rychleji. Tato nerozhodnost a veškeré pochyby vzbuzují v dítěti neklid. Dlouhodobě působící stres a neklid může vyústit v psychosomatická onemocnění, alergie, hyperaktivitu…

Zdroj: Vasedeti.cz