Hyperaktivní dítě PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Středa, 15 Červen 2011 06:53

5094051Slýchám to poměrně často od maminek v okolí. „Moje dítě je hyperaktivní, nic s ním nenadělám.“

Jak ale vypadá skutečná hyperaktivita neboli syndrom ADHD? Kde je hranice mezi nemocí a rozmazleností?

 

 

„Attention Deficit Hyperactivity Disorders“ - hyperaktivita s poruchou pozornosti neboli hyperkinetické poruchy patří mezi neurovývojové poruchy, které charakterizuje především porucha pozornosti (nesoustředěnost, nepozornost), impulzivita a hyperaktivita. Tyto poruchy se projevují již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihují 5-7% dětí, převážně chlapců. V 50% přetrvávají do dospělosti.

 

Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii, aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.

 

Příčiny ADHD nejsou v současnosti zcela známé. Na vzniku se nejspíš podílí vlivy genetické i zevní (ekologické, zdravotní komplikace v těhotenství nebo při porodu apod.).[1] ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch.[1]

(Je možné také zmínit pojem „Executive Function Deficit“, kterým se někdy tento název doplňuje.)

 

Projevy

Jako základní vlastnosti typické pro lidi s ADHD, je pak možné uvést:

  • Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley: „Time is enemy of everyone with ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (Často se mluví od narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika.)

  • Impulzivnost - rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost

  • Hyperaktivita - neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (to jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovází zvuky a komentuje je)

Často pak může být ADHD doprovázena jevy jako noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.

 

V této souvislosti je třeba zmínit, ADHD nemá nic společného s inteligencí jedince (i když v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší).

 

Přítomnost specifických poruch učení

ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně. Uvádí se, že 44 % dětí s ADHD trpí další psychickou poruchou (Například nějakým typem specifické poruchy učení, jako je třeba dyslexie (porucha čtení), dysgrafie (porucha psaní), dysortografie (porucha pravopisu), dyskalkulie (porucha matematických schopností) atd…) a 32 % až dvěma poruchami (Zdroj). Podstatné na ADHD je, že není specificky zaměřena, ale ovlivňuje celkově veškeré chování a hraje zásadní roli v rozhodovacím procesu.

 

Možné příčiny ADHD

Nejsou přesně definovány, avšak vzhledem k praktickým zkušenostem poraden lze konstatovat, že daný syndrom může souviset s takzvanou novorozeneckou žloutenkou, čili se stavem vyšší hladiny bilirubinu v krvi po rozpadu krvinek. K tomu dochází i vzhledem k různosti krevní skupiny rodičů. Vysoký bilirubin může poškodit mozek, proto se novorozenci od určitých hodnot musejí ozařovat takzvaným „modrým světlem“, které urychluje rozklad a zpracování barviva. Dále se v ADHD může projevit mechanické porodní poškození mozkové tkáně nebo nedostatečný příjem jódu v těle matky

 

Některé děti jsou prostě živější a další jsou velmi rozmazlené, dnešní velmi svobodná výchova nahrává k nevhodnému chodání, které je pak zaměňováno právě se syndromem ADHD. Pro určení ADHD poruchy je však vždy nutné vyhledat odborníka, nejčastěji z pedagogicko-psychologické poradny, který syndrom spolehlivě určí.

 

Příběh naší čtenářky.

Radeček byl takové akční dítě už od narození. Moc toho nenaspal, hodně plakal. Kolem druhého roku věku začal být dokonce agresivní. Nepomáhalo nic, domluva, fyzick trest, zákaz oblíbené činnosti. Už tehdy jeho dětský lékař vyslovil doměnku, že možná nebude něco v pořádku. Ve třech letech skoro nemluvil, pak se ale jednoho dne rozmluvil natolik, že byl k nezastavení. Co mě ale trápilo nejvíc, byla jeho zbrklost. Kolikrát jsme šli a on najednou upadnul na rovině nebo si způsobil úraz tam, kde bych to pokládala za nemožné. Navíc nedokázal posedět, to že by si v klidu sednul a maloval, byla úplná utopie, stejně jako to, že mu nová hračka vydrží déle než týden.

Opravdové potíže nastaly ve školce, kde se nedokázal zapojit do kolektivu, neustále někomu ubližoval a nedokázal si chvíli v klidu hrát, natož si pak jít po obědě lehnout s dětmi. Učitelka naštěstí už s takovými dětmi měla zkušenost a tak se Ráďa ve čtyřech letech dostal do péče skvělého psychologa, který nám pomohl i najít místo ve školce pro děti s poruchami v chování. Léky zatím nebere, ty budou zřejmě nutné až bude chodit do školy, zatím to zkoušíme alternativně. Dozvěděli jsme se ale, že za jeho chování nemůžeme ani my ani on a důležité je pochopit jeho myšlenkové pochody a naučit se zvládat jeho záchvaty. To se nám zatím daří pomocí jednoduchých cvičení. ADHD je běh na dlouhou trať. Už teď víme, že jistě bude mít problémy ve škole, ač je jinak velmi inteligentní a u věcí, které ho zajímají, i vydrží. Důležité pro nás ale je, že už víme diagnózu, s tím ostatním už si nějak poradíme...



 

S použitím zdroje: www.wikipedia.org