Je to na levačku PDF Tisk Email
Napsal uživatel Eva   
Pondělí, 14 Duben 2008 18:46

Jiná doba, host vyhazuje vrchního, ale učitelům i rodičům je docela jedno, kterou rukou jejich děti čmárají do školních sešitů. Hlavně, že to po nich přečtou…

„Prosím tě, jak držíš tu lžíci, Evo, koukej, jak ti drží tu lžíci!“ Děsí se babička a svolává mne k malé dcerce. „Ale ona je levačka babi,“ snažím se vysvětlit situaci, bábi však informace docela vyděsí. „Cože, je?!“ Pak se hodlá chopit činu. „Majdo, honem chyť tu lžičku do správné ručičky…“ vemlouvá se holčičce. „Rychle se nauč papat správně, nebo se ti děti budou smát!“ Majda, není ráda středem pozornosti, dělá, že neslyší, ale babiččiny výhružky ji evidentně znervózňují. „Ale babi, to už se dneska přeci neřeší,“ uvádím vše na pravou míru. „Neřeší?“ diví se bábi a vede si svou: „Nám přivazovali ruce k židli,“ nakousne své vzpomínky. „No to byla ale vážně jiná doba,“ zmíním opatrně a bábi nesouhlasně odfrkne: „Bude z ní krchňa!“

Žijeme v jiném století, a to jediné je na Majdě jiné. Sotva se naučila držet tužku, používala levou ruku, sotva popadla vidličku, držela ji neomylně v levé. Také křídou kreslí jako drak, ovšem levou ručkou. No a co? Manžel je levák, tak je to docela pochopitelné. Geny jsou jedním z předpokladů, proč naše dítko nebude používat pero, co se rozmazává, ale že by snad leváci byli méně inteligentnější, či šikovnější?

Být levák neznamená zároveň být levý na obě ruce. Spíše naopak. O levácích je zřejmé, že mají umělecké nadání a talent na cítění vnitřní krásy. Ovšem i tím mohou být jiní a to není vždy výhra. V minulých dobách, vše co se vymykalo průměru, bylo automaticky zavádějící a tedy hodno strachu. Levačky mívaly údajně magickou moc a jako čarodějnice skončily i na hranici. Jelikož se tehdy ale gramotnost příliš nenosila, patrně šlo zase jen o držení lžíce. Ovšem ani dnes se prarodiče nemohou na běžné počínání leváků dívat: „Ježkovy oči, já to ukrojím za tebe, ať si neublížíš,“ apelují často na krájení z druhé strany, pohoršuje je také sklon písma. Naštěstí mladší generace je k těmto skutečnostem tolerantnější, obyčejně jen mile žasne: „Jé, vy jste kuřačka… lesbička… levačka?“ Vyjde to takřka nastejno…

Levákům praváci pochopitelně nevadí, ale monopol na praváka stále trvá. I v době, kdy se potýkáme se zákony na registrované partnerství osob stejného pohlaví, se ještě stále setkáváme s názory, že není na škodu, když dítě přeučíme, bude potom umět všechno na obě strany. A z některých levopraváků se skutečně stali roboti, s narušeným programem osobnosti, který nelze restartovat. Narodili se jako leváci, ale roky jim vsugerovávali, že jsou špatní, až tomu sami uvěřili, a aby splnili očekávání, začali i koktat, v noci zdravit měsíc nebo se počurávat. Zkrátka z pocitu handicapu si postupně handicap vytvořili. Možná se má stromek ohýbat dokud je mladý, ale zlozvyky těla rozhodně nevyženeme z hlavy. Mozek totiž vysílá z pravé hemisféry zmatečné signály. Co se děje? Mám se vzbouřit? Protože s panem mozkem si neradno zahrávat, mnohem více se tu uplatní pořekadlo: nehas, co tě nepálí a našim dětem se tak snad už přeškolovací poradny vyhnou. Cožpak záleží na tom, v jaké ruce budete mít „kliku“? .-)