Mám si prý vybrat! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Soňa Šímová   
Pondělí, 14 Duben 2008 18:44
Když jsem si Vlastu brala, brali jsme si i hypotéku na dům. Do doby než nám firma postavila náš milý malý domeček, jsme nějaký čas žili u rodičů. U mých rodičů. Skvěle spolu vycházíme a moje máma je nejúžasnější osoba na světě. Jasně, že se občas vyskytly nějaké třenice, protože Vlasta nedokázal pochopit, že má o nás maminka starost. Snažila jsem se vše udobřit, přece jenom jsme mohli být rodičům vděční, že nás vzali na ten čas pod křídla…

Teď už máme prima bydlení na druhém konci města a mně je nesmírně milé, mít rodiče stále nablízku. Připadá mi proto nepochopitelné, že Vlastovi není dvakrát příjemné, když za námi každý volný víkend přijedou. Často se sebere a vyrazí na ryby, nebo s kámošem na kolo… Jsem docela zmatená, protože on nemá se svými rodiči tak skvělý vztah a moje rodina je pro mne základ. Základ všeho. I já sama už mám dceru. Máme malou Věrku a na cestě je už další miminko. Jenže Vlasta dostal práci na druhém konci republiky a já se s ním teď musím přestěhovat!

Je to vážně prima práce, Vlasta povýšil do jisté pobočky a denní cestování nepřipadá v úvahu. Když jsem tu zprávu řekla našim, šokovala jsem je. A po pravdě, ani se jim nedivím. Sama jsem vyděšená. „To nám přeci nemůžeš udělat!“, maminka v slzách hladila Věrku po vlasech. „Vždyť mi máme jen tebe!“ Dokonce i táta, který se diskusí prakticky neúčastní, se přidal na máminu stranu. „Podívej, to je kus cesty pak za váma, rozmyslete si to dobře, budete potřebovat hlídání, až půjde malá do školky a až se to narodí, máma by ti mohla pomoct…“ Maminka mu přizvukovala: „Člověk nikdy neví, jak dlouho spolu takto budeme moci ještě být… Nemohl by třeba Vlasta sehnat nějaký podnájem, když je to tak pěkně placené místo?“, nadhodila nakonec a já to večer Vlastovi opatrně přetlumočila. Nedalo se říci, že by byl z mého návrhu příliš nadšen. „Jako, že bych jezdil domů na neděle, jo? Tak na to zapomeň!“

Jezdit na neděle můžeme prý za rodiči, ale rodina má být pohromadě. Já si to myslím taky… Ale skutečně je docela normální, že ženy následují muže i do jiných států světa? Prý žádné náhradní alternativy. Jiní to zvládli, my to zvládneme taky. Jakýpak copak! „Ale já tu mám kamarádky?“ namítla jsem bezmocně, jenže Vlasta na to: „No vidíš a budeš mít i nový…“ Tak tedy nevím, co mám dělat, mám si snad vybrat? Mám naše město ráda, mám ráda tento styl života. Myslím, že je problém v tom, že mám ráda - nejen Vlastu.