Deník svobodné matky 5 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Hanka   
Pondělí, 02 Květen 2011 10:31

 

5319898Chci normální oblečení

 

Ráno mě čekala má nejhorší noční můra. Nezpnula jsem své oblíbené kalhoty! Už jsem se rozloučila s upnutými sáčky a ty zbylé jsem nosila rozepnuté, ale co dělat kalhoty? Narvala jsem se do jedné sukně, ale zjistila jsem, že se mi roztahuje nejen břicho, ale i pánev. A to jsem teprve v pátém měsíci!

 

 

 

 Když jsem si dodělala práci, zůstala jsem ještě na netu a brouzdala po pěkném oblečení pro těhotné. Byla jsem v šoku. Kolik mám zaplatit za oblečení, které budu nosit třeba měsíc? Nezbývalo, než vyrazit do normálních obchodů a nakoupit něco z dobrého materiálu, za rozumnou cenu. Do desíti večer jsem lítala po obchoďáku a výsledkem byly kalhoty dvou velikostí, čtyři košile, pět triček, dva svetříky, jedna sukně a jedna sukně na gumu. Tu jsem si pořídila jen na gyndu, kam jsme musela každý měsíc docházet. A to nepočítám těch milion jiných vyšetření. Jako bych toho už tak neměla dost. Využila jsem toho, že na mě těhotenství ještě nebylo tolik patrné a sehnala jsem si pronájem bytu 1+1. Vašek všechno odsouhlasil a měsíc po mém odstěhování už si do našeho původního bytu, přivedl novou přítelkyni. O 13 let mladší... S alimenty ale bude potíž, vyžádal si test otcovství. Jak jsem s takovým chudákem mohla žít?

 

 

Kamarádka mi také doporučila předporodní kurz, šla jsem se přeptat, ale zjistila jsem, že opravdu netoužím vědět o tom, kudy moje dítě projde, co mi přitom budou dělat a kolik krve přitom vyteče. Velmi decentně jsem nakukovala na net a mlhavou představu jsem měla. I z té se mi dělalo špatně. Co jsem ale musela, registrovat se v porodnici. Vybrala jsem tu nejbližší a samozřejně jsem přišla pozdě, místo pro mě bylo na druhém konci Prahy, to bude veselé...

 

Ještě jsem zapomněla na jednu věc, oznámit tuto zprávu mým rodičům, se kterými se vídám jednou do roka, o Vánocích. Nakonec jsem se rozhodla, že vzhledem k mému termínu v březnu, s touto informací do prosince vydržím. Vyhnu se tak milionu přesladkých dupaček, které bych určitě pod stromek dostala.

 

Rozhodla jsem se dovybavit můj holobyt a došlo mi, že se budu muset vzdát své postele, abych udělala místo pro mimino. A už začíná omezování se kvůli dítěti. Za pomoci přátel jsem nakonec v malém bytečku udělala oddělený koutek se závěsem, kde by měla být postýlka a malý koutek na hraní. Zbytek místnosti zabrala rozkládací pohovka, kterou jsem ale nehodlala každé ráno skládat. Televizi jsem pověsila v jídelním koutku, aby dítě nerušila. Byla jsem na sebe hrdá, konečně jsem myslela trochu i na to malé a ne jen na mě. Dokonce jsem se občas přistihla, že se začínám těšit. Miminko jsem brala jako důležitý úkol, ve kterém musím obstát.

Aktualizováno Pondělí, 02 Květen 2011 20:26
 
 
Ke kořenům bolesti zad

epc01Klinika miniinvazivní a endoskopické léčby zad EuroPainClinics představuje unikátní miniinvazivní a endoskopickou léčbu kořenového (radikulárního) syndromu

Celý článek...

Kam s dětmi

Divadla
Kina
Města
Zoo